Zdravím,
vítám vás u své nyní již pravidelné rubriky To nej z... Dneska jsem si na paškál vzala českou klasickou literaturu. Na to jsem se hodně těšila - jako milovník klasiky, který má toho relativně dost načteno, jsem měla tentokrát opravdu z čeho vybírat. Nakonec se ukázalo, že ten výběr bude náročnější, protože těch mých oblíbených klasik je fakt hodně. A kdybych tu měla ukázat naprosto všechny moje nej nej, byli bychom tu na dlouho a asi by to nikoho nebavilo. Takže ač těch klasických děl, které miluju, je hodně, pro dnešek jsem se pokusila vybrat ty nejlepší z nejlepších. Ale výběr to byl fakt těžký. Nicméně už dost okecávání.
Karel Hynek Mácha – Máj
Máj určitě patří mezi nejznámější díla naší klasické literatury a patrně většina z vás tuto báseň četla. Myslím si však, že má smysl ji číst opakovaně. Kromě toho, že Máj nabízí tragický příběh lásky, zrady a pomsty, který tvoří třešinku na pomyslném dortu, je Máchova báseň napsaná naprosto uchvacujícím jazykem. Autorova obraznost, jeho cit pro jazyk, práce se slovy, práce s veršem, ta jeho lyrika – to je prostě nádhera! Mezi moje oblíbené české klasiky Máj se řadí právě pro ten jazyk – autorovy obrazy, které svým jazykem tvoří, jsou jednoduše skvostné a je radost to číst. Zároveň tu ale máme také tragický příběh o nešťastné a nenaplněné lásce, který dojímá a chytá za srdce. Dohromady to tvoří naprosto skvostné dílo, které je radost číst.
Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol
Spalovač mrtvol je mistrovským dílem hned z několika důvodů. Jednak zobrazení toho, jak jedinec může být pomatený z myšlenky čistoty rasy a doslova se vyřádí na své vlastní rodině, je vlastně dost děsivé samo o sobě. A vlastně z toho neuvěřitelně mrazí, když to člověk čte. Je to velmi silné čtení a dalo by se říct, že v některých pasážích se Fuchsovi podařilo vytvořit skoro až hororovou atmosféru. Způsob, jakým to Fuchs uchopil, byl pro mne dost neotřelý. Zároveň Fuchsova práce s jazykem je naprosto fascinující. Děsivost hlavního hrdiny, z něhož se vyloupne dost děsivý psychopat, je tu v silném kontrastu s poetickým jazykem, kterým je kniha napsaná. Tento kontrast z knihy dělá neuvěřitelně silný čtenářský zážitek. Filmové zpracování s Rudolfem Hrušínským je neméně vynikající.
Karel Čapek – Matka
Matka je sice rozsahem dílo nevelké, ale obsahově velmi silné. Zobrazuje se zde trýznivá bolest matky, která ztrácí své milované syny jednoho po druhém. Zároveň se v ní ale probouzí síla svědomí a lásky k vlasti, která byla zrazena a kterou je třeba chránit. Ten kontrast mezi láskou k synům a láskou k vlasti je tu velmi silný a vyvolává spoustu otázek, které čtenáře nutí zamyslet se nad řadou věcí. Na tomto díle obdivuji, jak Čapek skvěle pracuje se slovy - slov málo, ale jsou silné, úderné, trefné, výstižné a zasáhnou člověka v tom nejnečekanějším okamžiku. Stačí jich velmi málo, ale dokážou říct velmi noho. Řada věcí je také vyřčena mezi řádky, ale přitom toto dílo není nikterak složité na pochopení. Umím si představit, že pro matky je tato kniha o to silnější.
Alois Jirásek – Filozofská historie
Pro leckoho je Jirásek nestravitelný a já to chápu, pro mne v některých případech také. Ale přesto se jeho Filozofská historie stala jednou z mých srdečních záležitostí. Jde o příběh lásky a pomalého (a dalo by se říci dosti starosvětského) obřadného namlouvání, které se z dnešního pohledu může zdát trochu naivní. Ale mě se ta starosvětskost, jistá naivita a pomalá obřadnost vztahů velmi líbí. Je to milé pohlazení po duši. Zároveň tu sledujeme pohnutou dobu roku 1848, který do Evropy, včetně našich zemí, přinesl nejeden silný historický zvrat. A hlavní postavy tohoto románu nezůstávají pozadu. Ten vlastenecký duch doby je tu hezky zachycen, byť možná lehce přeromantizován. Jazykově se jedná o velmi přístupnou knihu, která se čte velmi dobře. Tohle se mi zatím neomrzelo, i přes opakované čtení.
Michal Ajvaz – Druhé město
Přijde mi příznačné, že na první přečtení se mi knihu ani nepodařilo dočíst do konce. Ale při druhém čtení jsem se přímo zamilovala a musela jsem ji přidat i na tento seznam, jelikož se Druhé město stalo mojí srdcovkou. Tato kniha nabízí dvojí pohled na jedno a totéž město. Hlavní hrdina v antikvariátu narazí na tajuplnou knihy, díky níž má pak možnost kromě běžných pražských ulic, plácků a domů vidět i skrytou tvář města, kterou vidí jen málokdo. Při cestě za taji této skryté tváře Prahy se hrdina setkává s řadou podivných osob a různých způsobů, jak přistupovat k životu. Pro mne je tato kniha velmi zásadní v mém životě, jelikož mi přinesla velmi důležitou lekci. Naučila mne větší toleranci vůči ostatním, naučila mne být otevřenější k odlišnostem a nesoudit druhé. Tato životní lekce zde není napsaná prvoplánově. Je to skryté spíše mezi řádky, ale je to tu úžasně zakomponované, a kdo rád hledá, určitě si tu své najde.
Karel Václav Rais – Západ
Západ je dalším zástupcem literatury 19. století na tomto seznamu. A zařadila jsem ho sem především kvůli tomu, co ve mně kniha vyvolala. Četla jsem knihu dvakrát a pokaždé se stejným bolestným výsledkem. Sledujeme zde osudy stařičkého pana faráře, který je spjat s malou obcí na Vysočině a je v úzkém, blízkém vztahu s místními lidmi. Farářův osud je poněkud pohnutý a to, jak on bolestně prožívá některé události, se přenáší i na čtenáře. Aspoň já to tak vnímala. Kniha rozhodně nemá nějaký převratný akční děj plný zvratů. Je to spíše mozaika událostí ze života jednoho člověka, zaměřená na vztahy s jinými lidmi, na emoční prožívání, na vztah s místem, vztah k půdě. Kniha ve mně při obou čteních vyvolala pocity melancholie a příběh jsem pokaždé při dočtení odkládala se slzami na krajíčku, jak mi hlavního hrdiny bylo líto a jak mne mrzelo se s ním loučit. Tak moc mi jako člověk byl blízký.
Co vy a klasická literatura? Máte ji rádi? Čtete ji? A jaký je váš oblíbený titul? Určitě se podělte v komentářích, budu ráda. :-)
Joli
Žádné komentáře:
Okomentovat