RECENZE: Carlos Ruiz Zafón – Nebeský vězeň

Název: Nebeský vězeň

Název v originále: El prisionero del cielo

Autor: Carlos Ruiz Zafón

Série: Pohřebiště zapomenutých knih (3. díl)

Nakladatelství: Kalibr (Euromedia)

Rok vydání: 2018

Počet stran: 288

Už nějakou dobu jsem si říkala, že bych se mohla konečně vrhnout do dalšího dílu této skvostné série. Těsně potom přišla zpráva, že Carlos Ruiz Zafón zemřel a mně z toho bylo dost smutno. Jaké náhody se to dějí… Já se nakonec do toho dalšího dílu opravdu pustila a dnes bych vám o tom řekla pár slov.



Barcelona, 1957. Daniel Sempere a jeho přítel Fermín, hrdinové románu Stín větru, se vracejí, aby čelili největší osudové výzvě. Právě když se zdá, že život rodiny Sempereových nabírá poklidný směr, navštíví jejich knihkupectví neznámý muž, jenž svým znepokojivým chováním předznamená odhalení tajemství ukrývaného dvě desetiletí v temné paměti města. Dozvědět se pravdu znamená pro Daniela vypořádat se s vlastním nejniternějším přízrakem. V Nebeském vězni, mistrovském románu plném intrik a emocí, se opět dokonale prolínají dějové linky předchozích knih, Stínu větru a Andělské hry: okouzlení literaturou a záhady, je skrývá pohřebiště zapomenutých knih. [oficiální anotace]

Ze Stínu větru – prvního dílu této série – jsem byla naprosto nadšená. I druhý díl byl skvělý. A tak jsem byla přirozeně zvědavá, jak mi bude zamlouvat třetí díl. I když Stín větru je pro mne pořád nejlepším dílem série, budu i tak dnes hodnotit vysoko.

V Nebeském vězni se opět vracíme do Barcelony a setkáváme se zde se starými známými postavami. A byl to strašně příjemný pocit se sem vrátit – bylo to jako se znovu setkat se s blízkými přáteli a znovu se stát součástí jejich života a prožívat s nimi jejich další dobrodružství. V tomto ohledu je série Pohřebiště zapomenutých knih dost specifická. Nelze totiž říct, že by na sebe díly navazovaly chronologicky. Ony se totiž prolínají mezi sebou, takže spolu s postavami se vracíme k některým událostem, které už jsme prožili v předchozích knihách. Dozvídáme se nové informace a řada věcí, které nemusely dříve dávat třeba úplně smysl, nyní zapadají do nových souvislostí. Zároveň na to navazují události nové, čímž se celý příběh dostává do nového rozměru a působí o to celistvějším dojmem. To se mi dost líbí.

To, co se mi na knize líbí, je zároveň ale také bohužel tím, proč neumím hodnotit v tomto případě na 100 % a budu jednu hvězdu ubírat. Zkusím to vysvětlit. Zatímco ve Stínu větru bylo všechno nové a já byla od první do poslední stránky zcela pohlcená, v dalších dílech to do určité míry trochu působí jako nabalování nových informací a dějových linek na příběh, který už známe ze Stínu větru. Není to nutně špatná věc, já proti tomu nic nenamítám. Ráda jsem se do tohoto světa znovu ponořila. Jen už mne to asi nedokáže pohltit na 100 %, jako se to povedlo Stínu větru, jelikož už ke známým informacím „jen“ připojuji nové. To nervy drásající napětí, hutnost vyprávění a naprostá nevědomost, co mne čeká, jak jsem cítila u Stínu větru, mi tu chyběly.

Čeho si však velmi cením, je to, jak si autor stále zachovává vysokou laťku, co se týká nabuzení atmosféry tajemna a napětí. Ačkoliv Stín větru nebyl v rámci série v tomto ohledu zatím překonán, i Nebeský vězeň v tomto ostudu určitě nedělá. Zároveň se mi líbí, jak i zde dokázal Zafón vytvořit prostředí Barcelony a doby, v níž se to odehrává, a přiblížit to čtenářům. Člověk má pocit, jako by všechny místní uličky, plácky a domy důvěrně znal, ačkoliv v Barceloně nikdy v životě nebyl. Stejně tak neutěšená atmosféra doby na člověka tíživě dopadá. Až jsem měla pocit, že tu tíživou dobu prožívám spolu s postavami. Umění evokace Zafón rozhodně ovládal zcela mistrně.

To se týkalo i vytváření postav. Všechny charaktery – i kdyby byly jen vedlejší – uměl Zafón vylíčit plasticky, jako celistvé a plnohodnotné jedince. To je další aspekt, který jsem tu musela obdivovat. Postavy tu mají svoji hloubku a čtenářovi doslova ožívají před očima.

Nebeského vězně hodnotím na 75 %, slabší 4 hvězdy z 5. Sérii Pohřebiště zapomenutých knih určitě mohu doporučit. A už se těším na závěrečný díl série, v němž věřím, že se pomyslný kruh uzavře a já se tak dozvím všechno zbývající, co tento příběh vestaví do úplného celku.