RECENZE: Tošikazu Kawaguči - Než vystydne káva

Název: Než vystydne káva

Název v originále: Kohi ga samenai uchi ni

Autor: Tošikazu Kawaguči

Série: Funiculi funicula (1. díl)

Nakladatelství: Kniha Zlín

Rok vydání: 2019

Počet stran: 189

Stejně jako Baletky, tak i Než vystydne káva je knihou, o níž jsem se dozvěděla díky sociálním sítím. Konkrétně v tomto případě jsem knihu prvně zahlédla na YouTube v jednom z knižních videí a již tehdy mne Kawagučiho titul zaujal. A jsem ráda, že se mi dostal do rukou.

Čtyři na sebe navazující příběhy, jedno společné pojítko. A tím je kavárna, v níž má člověk možnost cestovat do minulosti i do budoucnosti. Má to ale mnoho nekompromisních pravidel. Tím nejzásadnějším pak je to, že se musíte stihnout vrátit dřív, než vám vystydne vaše káva. Dokáže člověk za tak krátkou chvíli sdělit vše, co potřebuje?

Anotace zní velmi minimalisticky, ale přesto mne dokázala na sebe nalákat. Zajímalo mne, co může kniha nabídnout a jak asi bude pojato cestování časem. A musím říct, že mne kniha docela překvapila.

Tato kniha přináší velmi neobvyklý a neotřelý příběh, jehož námět ani způsob pojetí jsem ještě nikde jinde neviděla, což tak pro mne tuto knihu činí originálním a přínosným čtenářským zážitkem. Cestování časem je prvek, který v knihách mám ráda a který mne na knihu vlastně mimo jiné nalákal. Co je ale hned zpočátku důležité si uvědomit, je to, že cestování časem je v případě této knihy využito a chápáno hlavně jako prostředek ke komunikaci - k tomu, jak postavám umožnit změnu myšlení, jak říct nevyřčené důležité věci, ulevit svému svědomí, zmírnit bolest, pochopit některé události či rozhodnutí nebo se rozloučit.

Očekáváte-li, že vám kniha představí technické zázraky nebo že vám blíže popíše, na jakých principech zde cestování časem funguje, tak čekáte marně. Toto vám kniha skutečně nedá, neboť pro plynutí a pochopení příběhu není tento aspekt nikterak důležitý. Možná právě proto jsem tak rozpačitá z toho, že je kniha řazena do žánru sci-fi – podle mého je to velmi diskutabilní. Osobně bych knihu asi spíše zařadila do magického realismu s prvky sci-fi. Rozhodně se nejedná o science fiction v tom rozšířeném klasickém pojetí, jak ho vnímá většina čtenářů. Cestování časem tu není zakomponováno kvůli cestování časem samotnému, ale skutečně jen jako cesta k tomu, jak postavám dát odpovědi a umožnit jim posunout se v některých věcech dál.

Zároveň s tím souvisí fakt, že tato kniha záměrně nemá silnou dějovou linii. Důraz je kladen především na lidské vztahy, jak fungují (či spíše jak těžko někdy fungují), jak se lidé navzájem vnímají a přemýšlejí o sobě, jak spolu komunikují. A právě různé druhy komunikace, respektive překážky, které komunikaci někdy ztěžují, jsou nosným tématem této knihy. Komunikace a vzájemná ochota (či spíše neochota) si navzájem rozumět zde jako červená nit spojují a tvoří jakéhosi společného jmenovatele pro všechny čtyři příběhy tohoto románu. Kawaguči zde velmi názorně a umně ukazuje, jak je někdy pro lidi obtížné druhým říct, co je trápí nebo co si myslí. A přitom někdy stačí tak málo, abychom našli společnou řeč, ulehčili svému vědomí či svědomí, kdybychom upřímně vyjádřili své myšlenky, obavy, nebo kdybychom laskavým slovem utěšili druhou stranu.

Pravdou je, že tento příběh nebude asi úplně pro všechny čtenáře. Jste-li příznivci napínavých, akčních románů s řadou zvratů, v této knize je rozhodně nenajdete. Jak jsem psala výše, dějová linie zde není nikterak výrazná a rozhodně nepřináší velké zvraty. Celý příběh plyne v poklidném, pomalém tempu, které je podtrženo krásným poetickým jazykem, který si však vyžaduje ochotu číst pomaleji a věnovat tomu více pozornosti. Atmosféra knihy je melancholická, zádumčivá, nabádající k určitému zklidnění a rozjímání. Je tedy třeba být naladěn takříkajíc na tu správnou vlnu – být v tom správném rozpoložení, aby čtenář dokázal knihu správně nasát a ocenit. Bohužel faktem je, že já toho stavu při čtení v daný moment nebyla schopna a tudíž nebudu umět knihu hodnotit naplno. Ale to určitě není chyba knihy.

Nakonec hodnotím na 80 %, 4 hvězdami z 5 a rozhodně mohu doporučit, pokud vás zajímá podobný typ literatury. Určitě plánuji si knihu znovu přečíst, až budu mít „správnou“ náladu.