RECENZE: André Aciman - Dej mi své jméno

Název: Dej mi své jméno

Název v originále: Call me by your name

Autor: André Aciman

Série: Dej mi své jméno (1. díl)

Nakladatelství: BookLab (Slovart)

Rok vydání: 2018

Počet stran: 247

Knihu Dej mi své jméno bylo a stále je hodně vidět, a to nejen díky filmovému zpracování nominovanému na Oscara. Mne osobně kniha lákala už dlouho, a když se mi konečně dostala do rukou, byla jsem ráda, že tak mohu konečně zjistit, co na tomto příběhu tolik čtenářů vidí.

Dej mi své jméno je příběhem dvou mužů, resp. dospívajícího mladíka a dospělého muže, které spojí nečekaná a silná láska. Vzniká tím vztah, který ale nemá šanci na dlouhé trvání. To proto, že už od samého začátku, kdy Oliver začátkem léta přijíždí do domu Eliova otce, aby zde pracoval na své knize, oba vědí, že až léto skončí, bude se Oliver muset vrátit zpět domů...

Ačkoliv jsem matně tušila, o čem dějově kniha je, přesto jsem měla pocit, že vlastně moc nevím, co od knihy mám nebo mohu očekávat. A nakonec jsem toho dostala opravdu hodně. Na to, že se počtem stran jedná o malou knihu, nabízí toto dílo velmi silný a hutný příběh.

Dějová linka této knihy zde není moc silná, ale to rozhodně není na překážku. Dej mi své jméno patří mezi ty příběhy, kde je dějová linie záměrně odsunuta na pozadí, jelikož není vůbec důležitá. Ústřední roli zde hraje nitro a myšlenkové pochody hlavního hrdiny Elii, z jehož pohledu je příběh vyprávěn. Jedná se o 17letého mladíka, který má už nějaké vztahy za sebou, ale stále má pocit, že hledá sebe sama. Kdo je, co nebo kdo se mu líbí, co od vztahů hledá a očekává, co čeká od sebe samého. Tuto cestu sebepoznání v něm odstartuje příjezd otcova letního rezidenta Olivera, člověka o pár let staršího, než je Elia. Od první chvíle jako by byl Elia k němu připoután. Tím zároveň začíná jeho niterní poznávání a život se mu jakoby převrací přímo před očima.

Vztah mezi Eliou a Oliverem je intenzivní již od samého začátku a s každým přibývajícím dnem je silnější a napětí je mezi nimi hmatatelnější. Jedná se o čtení plné touhy, sexuality a vzájemné přitažlivosti, kterou autor podává bez rukaviček - pudovou a živočišnou. Především v pohledu Elii zde pozorujeme myšlenkové pochody, které krouží kolem otázek sexuality – tak, jak se Elia snaží prozkoumat, co se v jeho nitru vlastně odehrává, co ho na Oliverovi tolik přitahuje a jaké emoce, touhy a pudy v něm Oliver vyvolává. Přitom se ale tato kniha nedá považovat za čistě erotickou či pornografickou literaturu. Tím tato kniha rozhodně není. Jedná se totiž o dílo mnohovrstevnaté -otázky sexuality jsou pak jednou z mnoha vrstev. Autor zde zároveň pracuje s řadou hlubokých myšlenek o životě a o emocionálním prožívání nejen mezilidských vztahů (i když těch především, když autor pracuje s motivy důvěrnosti, důvěry a lásky mezi Eliou a Oliverem), ale také o emocionálním prožívání světa.

Emocionální rovina příběhu zde hraje velmi silnou a nezastupitelnou roli. Hlavní hrdina se snaží si utříbit nejen otázky svého sexuálního života, ale snaží se i utříbit si své emoce ve vztahu k sobě, k Oliverovi a ke svému okolí vůbec. Ačkoliv je pravdou, že jeho vztah s Oliverem zde hraje ústřední a vlastně nejzásadnější úlohu. Jde o vztah, který se každým prožitým dnem zintenzivňuje. A snad právě proto, že nemá šanci na dlouhé trvání, je o to krásnější a silnější, ale zároveň také o to bolestivější.  Pro všechny ty myšlenky, niterné prožívání, vztahy a emoce se tak jedná o jednu z těch knih, která se čte především srdcem. Umocněno je to i tím, že autor umně pracuje se slovy, kterými umí vykouzlit krásnou poetickou – chce se mi říct lyrickou – atmosféru, díky níž je čtení této knihy v řadě místech jako pohlazení po duši.

Jednu hvězdu ubírám za to, že i přes moji chválu na krásný poetický jazyk jsem se bohužel v některých pasážích (ne až tak lyrických) musela opakovaně vracet k některým větám, abych jim správně porozuměla, abych je uměla správně vnímat - což předpokládám, že nebylo autorovým záměrem. Mne to při čtení zbytečně zadrhávalo, zpomalovalo a ubíralo mi to na plynulosti při vnímání příběhu jako celku. To nic ale nemění na tom, že kniha si mne získala, vryla se mi pod kůži. Je to jeden z těch příběhů, ke kterému se určitě budu chtít ještě někdy vrátit. Dávám 80 %, 4 hvězdy z 5  a určitě mohu doporučit.