RECENZE: Jean Michel Guenassia - O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky

Název: O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky

Název v originále: De l‘ influence de David Bowie la destinée des juennes filles

Autor: Jean Michel Guenassia

Série: -

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2019

Počet stran: 200

Na tuto knihu jsem narazila zcela náhodou v knihovně. Zaujal mne ten název a ani anotace nezněla vůbec špatně, tak jsem si knihu půjčila. Musím říct, že jsem za to neuvěřitelně ráda, protože to byl naprostý skvost. A dnes bych vám o tom ráda řekla pár slov.

Paul je 16letý mladík, který žije se svými dvěma matkami v centru Paříže. Svého biologického otce nezná, vůbec po něm netouží. Ve svém mladém věku opouští školu a radši se živí jako barový pianista. Už od mládí se pohybuje v prostředí homosexuálů a transsexuálů, ale sám bojuje s tím, kým je. Pro svůj androgynní zjev přemítá, kam vlastně zapadá. Líbí se mu ženy, ale má pocit, že není přijímán. Hlavně bojuje se svou biologickou matkou. A hledá sám sebe.

Jak jsem psala již výše, na tuto knihu jsem narazila vlastně dost náhodou. A asi to bylo dobře, protože jsem od knihy tím pádem neměla žádná očekávání, a tak mne mohla jedině mile překvapit. Což se skutečně stalo.

Na relativně malém rozsahu 200 stran je nám předkládáno vyprávění v ich formě z pohledu 16letého mladíka, který od mala vyrůstá v LGBTQ komunitě a který vlastně hledá sám sebe. Kdo je, co od života chce. Jeho androgynní vzezření je mu předností i problémem. Svého vzhledu využívá, ale naráží i na problémy, které musí řešit. Pro mne osobně byl tento motiv v literatuře nový a vlastně dost obohacující. Paulův způsob života a jeho uvažování mi přineslo řadu podnětu k přemýšlení a zároveň také nový náhled do této tématiky.

Velmi zajímavým motivem knihy byl Paulův vztah k biologické matce, která na jednu stranu chce být sama sebou a chce, aby ji společnost nechala žít svým způsobem, aniž by na ni lidi koukali skrz prsty, ale přitom ona sama má problémy s přijímáním svého okolí a respektem vůči ostatním. Její nenávist k určitým skupinám lidí tak vytváří pro Paula toxické domácí prostředí, ve kterém se musí umět pohybovat, aby ho matka nestahovala do jakési existenciální propasti, z níž by nebylo úniku.

Celý příběh na první pohled může působit nenápadným dojmem, ale mezi řádky obsahuje silné emoce – především nejistotu a strach dospívajícího kluka, co hledá své místo na zemi. S přibývajícími stránkami si ale čtenář uvědomuje, že existenciální otázky se nakonec ale týkají nás všech bez ohledu na věk. Autor zde skvěle poukazuje na důležitost mezilidských vztahů a na hledání jistot, které by náš život nějak ukotvily. A jak někdy tyto jistoty v životě mohou být tak křehké, že stačí jedna drobná událost a vše se hroutí jako domeček z karet. Zároveň ale je třeba se naučit tyto změny přijmout, abychom osvobodili sebe sama.

Velmi mi vyhovoval způsob, jakým je kniha vyprávěná. Hlavní hrdina nemá problém jít přímo k věci, když je třeba - nazývá věci pravými jmény, popisuje realitu takovou, jaká je. Autor jde přímo k věci, nezaobírá se nesmysly. Zachycuje život v nejsyrovější podobě bez nějakých příkras. Také mne bavil autorův jazyk a stylistické pojetí příběhu. Kniha je psána na první pohled jakoby jednoduše, ale přitom je tu určitá propracovanost, kdy mezi řádky na povrch proplouvají všechny důležité zkazky a emoce, které autor chtěl vyjádřit. Výsledkem tak byl bolestivý, tíživý, ale přitom krásný příběh, od kterého jsem se nedokázala odtrhnout.

Tahle kniha si mne k sobě připoutala už od první stránky. A ačkoliv to bylo vykročení mimo moji obvyklou čtenářskou komfortní zónu, jsem ráda, že jsem se do knihy pustila. Tohle se mi nečekaně vrylo pod kůži. Hodnotím na 100 %, 5 hvězd z 5 a určitě mohu doporučit.

A pokud hádáte, že tato kniha bude horkým adeptem na jednu z nejlepších knih, co jsem četla v roce 2020, tak máte pravdu!