Název: Dopisy na konec světa
Název v originále: Love Letters to the Dead
Autor: Ava Dellaira
Série: -
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2015
Počet stran: 270
Knihu Dopisy
na konec světa jsem zaznamenala již při jejím vydání, ale dlouhá léta mne
nechávala celkem chladnou. Až jsem na ni nakonec narazila v knihovně a
rozhodla jsem se si ji půjčit. A jsem docela mile překvapená, jak vysoko budu
dneska hodnotit.
Laurel nastupuje do prvního ročníku střední školy. Na
angličtině má za úkol napsat dopis někomu zesnulému. Úkol sice neodevzdá, ale v
psaní pokračuje. Sama pro sebe. Píše o všem - o škole, přátelích, svém prvním
klukovi, ale hlavně truchlí pro svoji zesnulou sestru. Jak se ale dá s takovou
ztrátou vyrovnat?
Na tuto knihu jsem četla vcelku kladné recenze, a
přesto jsem se k ní dostala vlastně až nedávno. Ale jsem nakonec ráda, že
jsem se do ní vůbec pustila, protože to byl nečekaně příjemný (byť dějově smutný)
čtenářský zážitek.
Autorka zde zpracovává těžké, bolestivé téma ztráty
blízkého člověka a jak tato ztráta dokáže ublížit. Především tu pozorujeme
vyrovnávání se se ztrátou z pohledu mladší sestry, ale do nějaké míry tu
pozorujeme i ztrátu z pohledu rodičů a spolužáků. Myslím, že autorka to
dokázala vyjádřit velmi adekvátně vzhledem k rozličným postavám, které se
se ztrátou mrtvé dívky musí vyrovnávat, protože každý to vnímá trochu jinak.
Zároveň se mi líbilo, jak autorka zpracovává vzpomínky hlavní hrdinky Laurel –
to, jak se Laurel za každou cenu snaží ve svých vzpomínkách vidět svoji sestru
jako tu dokonalou, ačkoliv až tak dokonalá nebyla. Oceňuji to především proto, že si člověk díky tomu uvědomuje i svůj vlastní způsob, jak se vyrovnává se ztrátou svých milovaných. Chceme si uchovat jen tu dobrou a zidealizovanou vzpomínku na mrtvého? Nebo si budeme pamatovat realistický obraz člověka - tedy i jeho špatné vlastnosti?
A není to jen ztráta někoho blízkého, co se zde
řeší, ale také jedno těžké tíživé tajemství, které hlavní hrdinka schovává. Čím víc se blížíte ke konci, tím víc tušíte, oč jde a je vám z toho nevolno. Nemohu
říct, o co přesně se jedná, jelikož by to byl spoiler, ale rozhodně se jedná o neustále
aktuální téma, o kterém je třeba otevřeně mluvit. Určitě za to dávám palec
nahoru, že o tom autorka píše a že o tom dokázala psát dost realisticky a
vyvodit z toho pro hlavní hrdinku logické důsledky a další důležité kroky pro její další vývoj.
Zaujala mne i ta forma dopisů adresovaných zesnulým
lidem. Četlo se to dobře, rychle a plynule, autorčin styl psaní mi byl celkem dost sympatický.
Ačkoliv forma dopisů jako taková není zase tolik originální, líbil se mi nápad
směřovat dopisy skutečným postavám, které již nežijí. A to byl ten originální
prvek, který mne na tom bavil. Bavila mne na tom i ta myšlenka toho, že pro Laurel je
to určitá forma terapie, jak se vypsat ze svých problémů a jak dát průchod
všemu, co se jí v životě děje. Vlastně tím pomohla sama sobě a našla podle
mne díky tomu sílu postavit se svým démonům.
Je třeba počítat s tím, že se jedná o
žánr young adult a že je podle toho kniha i napsaná. Příběh se odehrává ve
středoškolském prostředí, řeší se tu i běžné problémy puberťáků, které známe
všichni – od prvních lásek až po přijímačky na vysokou. Příběh je i napsaný
jazykem úměrným věkové skupině čtenářů, kterým je to určeno. Asi bych si tento
příběh osobně uměla představit napsaný víc do hloubky či více propracovaněji,
ale tušila jsem, že to asi možná nedostanu, a tak neumím hodnotit naplno.
Ale jsem ráda, že jsem si knihu přečetla,
protože mi dala hodně podnětů k zamyšlení. Hodnotím 4 hvězdami z 5, na 80
% a mohu doporučit. Pokud jste cílová skupina pro young adult, asi vás to
zasáhne víc než mne.
Žádné komentáře:
Okomentovat