RECENZE: Darcy Coates - Tajemství sídla Craven Manor

Název: Tajemství sídla Craven Manor

Název v originále: Craven Manor

Autor: Darcy Coates

Série: -

Nakladatelství: Fobos

Rok vydání: 2019

Počet stran: 240

Se spisovatelkou Darcy Coates už mám zkušenost díky její knize Duch domu Ashburnů, který u nás vyšel před nějakou dobou. Sice se Ashburn nezařadil mezi moje vyslovené oblíbence, ale říkala jsem si, že bych mohla zkusit i autorčinu další knihu. A o tom bude má dnešní recenze.



Hlavní hrdina Daniel se ocitl v tíživé finanční situaci. A tak pro něj nabídka práce coby zahradníka v Craven Manor přišla jako blesk z čistého nebe. Vidí v tom příležitost. Temná historie sídla ale na sebe nenechá dlouho čekat a on bude muset bojovat o svou holou existenci.

Jak už jsem psala výše, od Darcy Coates jsem četla její předchozí knihu Duch domu Ashburnů, tak už jsem tušila, co mohu od autorky čekat. Do určité míry jsem tedy počítala s tím, že od Tajemství sídla Craven Manor dostanu něco podobného a že i budu podobně hodnotit. První knihu jsem hodnotila průměrně a bohužel se přiznám, že zde budu hodnotit nakonec ještě o něco níže.

S čím jsem měla problém především, je to žánrové označení knihy. Jak Ashburn, tak Craven Manor jsou označovány coby horory. Asi hodně záleží na tom, jestli čtenář už nějaké horory má načtené, nebo s tímto žánrem teprve začíná, či ho čte jen výjimečně. Osobně od hororů očekávám hlavně to, že se budu bát, že v nějaké míře ucítím strach, napětí či nějaké vnitřní pnutí, které se strachu aspoň trochu bude podobat. A to se tady bohužel ani zdaleka nekonalo. Asi za to částečně může fakt, že nějaké množství hororů mám již načtené, ale to nic nemění na tom, že v Tajemství sídla Craven Manor jsem nenarazila na nic, co by mne jakkoliv vyvedlo z míry a vyvolalo ve mně nějakou emocionální odezvu, ať už jakoukoliv. Tato kniha ve mně nic nevyvolala a vlastně mne neměla čím překvapit.

Pravdou je, že autorce nemohu upřít plynulost a čtivost, s níž píše. Začátek knihy byl pro mne sice trochu pomalejší, ale po nějakých 20-30 stranách se to celkem „rozjelo“ a člověk má pocit, že mu to ubíhá pod rukama. Také oceňuji to, že se autorka v závěru snažila do knihy vnést určité množství akce, takže nemohu říct, že by se v knize vůbec nic nedělo. Problémem ale je, že pro mne tato kniha byla strašně předvídatelná a tím pádem i do určitě míry nudná. Při srovnání s autorčinou předchozí knihou se nelze vyhnout pocitu, že Darcy Coates píše hodně šablonovitě a používá pro své knihy dost podobný mustr. Takže ta předvídatelnost je dána i z vlastní podstaty toho, jak autorka ke svým příběhům přistupuje. Jelikož píše podle podobné šablony, opakování některých motivů s tím tak přichází ruku v ruce.

Přiznám se, že v některých pasážích jsem tak kvůli tomu cítila nutkání přeskakovat, protože jsem přesně tušila, jak se bude příběh vyvíjet. A měla jsem s tím svým tušením většinou pravdu. Což asi není to, co od knihy člověk očekává. Také jsem občas měla problém s hlavním hrdinou Danielem. Nebyl vysloveně špatným charakterem, ale zároveň nemohu říct, že mi vysloveně přirostl k srdci. Jeho osud mi občas byl tak nějak jedno a za spoustu věcí si mohl sám. Už to jeho váhání v počátku knihy ala „potřebuju práci, jelikož jsem zoufalý, ale ta práce v Craven Manor je nějaká podezřelá a barák vypadá, že v něm straší“ – to zní jako klasický a ohraný motiv z nějakého béčkového hororového filmu. A i proto člověk už tak nějak tuší, co od knihy může čekat a kam to všechno povede.

Hodnotím proto na 35 %, 2 hvězdami z 5. Pokud s horory teprve začínáte, možná by vám to mohlo sednout více než mně. Ale pokud už z hororů máte něco načteno a jste již otrlejší, tak asi spíše doporučit nemohu.