RECENZE: Kim Liggettová - Prokletý rok

Název: Prokletý rok

Název v originále: The Grace Year

Autor: Kim Liggett

Série: -

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2020

Počet stran: 342

Už před svým vydáním bylo knihu Prokletý rok vidět snad všude, hlavně na Instagramu v knižní komunitě. Četla to kvanta lidí a docela dost lidí to chválilo. A tak jsem se nechala nakonec nalákat. Jak se mi kniha nakonec líbila, si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.
(Pozor, asi trochu spoilery!)

Když dívka dosáhne 16 let, je spolu s dalšími stejně starými dívkami odvedena do lesů, aby zde přečkala tzv. prokletý rok. Věří se totiž, že v tomto věku se v dívkách probouzí magie, díky níž dívky dokážou učarovat mužům a svést je na scestí. A tak se této magie musí zbavit. To aby pak dívky poslušně vstoupily do manželství a porodily mužům potomky. A přesně to teď čeká hlavní hrdinku Thierny...

Na knize mne lákalo asi nejvíc to, že se příběh zabývá námětem, který v literatuře ještě nemám prostudovaný, a tím je rozdělování společnosti a šikana lidí na základě jejich pohlaví. A tak mne zajímalo, jak se s tímto námětem autorka poprala. No a už teď bohužel musím říct, že nesdílím nadšení většiny dalších čtenářů.

Začnu ale pozitivně. Co mne na knize hodně zaujalo, je již to zmíněné téma dělení společnosti a s tím spojená šikana lidí na základě jejich pohlaví. Už z anotace je jasné, že ženy jsou zde považovány za něco méněcenného – jen za skořápku, která má plodit potomky, ale jinak musí držet ústa a krok. Společnost je v tomto příběhu silně patriarchální a ženy se musí ve všem podřizovat. Zvláštní a silnou roli tu ještě hraje aspekt sexuality, kdy mužská sexualita je zde považována za normální a „v pořádku“, zatímco ženská sexualita je něco špatného, co se musí zavrhnout. To je něco, co se mi v určitých ohledech zdá být aktuální a je podle mého důležité o tom mluvit. Takže za to rozhodně autorce dávám palec nahoru, tím si mne totiž určitě získala.

Zároveň bych vyzdvihla to, jak autorka trefně vystihla to, že některé problémy si ženy dělají navzájem, když se navzájem napadají a dělají si záměrně naschvály mezi sebou. A to i přesto, že se nepravosti dané společenským řádem dějí všem ženám. Místo toho, aby se ženy spojily a vzbouřily se, jsou schopné si navzájem ublížit. I to je hodně aktuální a i to se zde podařilo dobře vyobrazit. I v tom mne dokázala autorka zaujmout a donutila mne na tímto tématem více přemýšlet.

Bohužel se ale dostávám k tomu, co mne osobně v této knize naopak neoslovovalo. Jednak je to motiv holky-mrchy, která za každou cenu musí mít navrch a musí ovládat ostatní, aby tím zakryla svůj vlastní strach. Je to něco, co nemám ráda ani v reálném životě, a tím pádem nemám moc zájem to vyhledávat ani v literatuře. Nemám takový typ lidí v oblibě, už jen proto, že znám takové lidi i osobně. A tak mne prostě neláká si takové osoby zvát do života i skrze literaturu. Ale je to jen můj subjektivní dojem a moje nějaká priorita ve čtení.

Nicméně objektivně vzato, v rámci daného příběhu to asi svým způsobem dává smysl, když se zde podobná postava objeví. Zvlášť bavíme-li se o situaci, kdy postavy svým způsobem bojují o přežití a strach nutně musí cítit. Na rovinu ale přiznávám, že mne osobně tento motiv nebavil, lezlo mi to vlastně na nervy, rozčilovalo mne to. O to víc, když to v případě Prokletého roku bylo hnáno i do silného extrému.

Jelikož motiv holky-mrchy není ničím novým pod sluncem, přecházím tím plynule do dalšího motivu, který mi v Prokletém roku připadal trochu otravný a který se v knihách objevuje docela často. A tím je motiv otce, který by měl moc rád syna, ale má jen samé dcery, a tak jednu z nich učí „klučičím věcem“. I tohle jsem měla možnost vidět několikrát jinde, ať už v literatuře či filmech, a upřímně, i tohle mne už začíná trochu nudit. Prokletý rok nebyl v tomto ohledu výjimkou.

Co mi ale vadilo asi úplně nejvíc, byla romantická linie, která byla neuvěřitelně průhledná, odhadnutelná, silně předvídatelná, plná klišé a hemžila se rádoby květnatými frázemi, které ale nepůsobily přirozeně vzhledem k celkovému drsnému pojetí příběhu. Přiznám se,  že mi romantická zápletka vlastně zabila zbytek knihy, protože mi pak v druhé polovině knihy začínalo být upřímně jedno, co se s postavami děje, a jen jsem se modlila, aby byl konec. Romantická zápletka mi tu připadala zbytečná a osobně bych více uvítala, kdyby si autorka ty milostné pletky odpustila.

Ale asi začínám být vůči young adult příběhům s prvky romantiky zaujatá, tak berte moji recenzi prosím s rezervou. Nicméně to nemění nic na tom, že knihu hodnotím na 40 %, slabé 3 hvězdy a za sebe moc doporučit nemohu. Ale vím, že jdu proti proudu.