Název: Armada
Název v originále: Armada
Autor: Ernest Cline
Série: -
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2016
Počet stran: 349
Na knihu Armada
jsem se hodně těšila, protože autorova předchozí kniha Ready Player One byla naprosto perfektní a já si ji moc užila. Tak jsem byla samozřejmě zvědavá, jak si u mne bude stát tento román. Smutnou pravdou ale je, že Armadu
jsem si už tolik neužila.
Zack Lightman je obyčejný středoškolák, který touží
po tom, aby jeho obyčejný, monotónní život narušila nějaká fantastická událost.
To se mu nečekaně splní, když je během vyučování naverbován k tomu, aby se
stal jedním z ochránců naší planety při mimozemské invazi na Zemi. Zack tak brzy
zjišťuje, že jeho oblíbená počítačová hra Armada, kterou s oblibou hraje
už několik let a v níž s přehledem vyniká, není jen ledajakou hrou, ale přípravou na situaci, v níž
se Zack právě ocitl...
Jak už jsem napsala výše, na knihu mne nalákala
jednak osobnost autora, s nímž jsem dosud měla vynikající zkušenost, ale
také ta anotace, která zní prostě lákavě. Podobné konspirační teorie tvrdící,
že na kontakt s mimozemšťany jsme připravováni např. pomocí videoher, mne
prostě baví. Ale v případě Armady
mi bohužel moc nesedělo zpracování.
Nemohu říct, že by autorův styl psaní byl špatný.
Ernest Cline psát určitě umí, jeho styl je uhlazený, jeho texty nejsou nijak
komplikované, naopak jsou velmi dobře srozumitelné a přístupné široké čtenářské
základně. Nicméně v případě Armady mi velmi nevyhovovalo to, že prvních sto stran se věnuje pouze a čistě tomu, co slibuje anotace.
Takže čtenář docela dlouho čeká na bod, odkud se děj konečně začne dál
rozvíjet, aby se čtenář dozvěděl, jak to teda pokračuje. Na to, že kniha má průměrnou
délku, lehce přes 300 stran, si myslím, že věnovat tolik stránek na to, co vám
řekla už vlastně anotace, je tak trochu plýtvání. Osobně bych asi více uvítala,
aby kniha byla buď delší a rozpracovanější, nebo aby autor ten začátek trochu zkrátil a věnoval
se více tomu, co se dělo pak dál. Takhle jsem pak měla v počátku nutkání
přeskakovat, protože jsem neměla dojem, že mi ta úvodní stostránková pasáž dávala něco navíc.
Bohužel to nutkání přeskakovat mi nakonec zůstalo
až do konce. Začátek mne bohužel otrávil natolik, že jsem se nedokázala ke knize tolik připoutat, abych za každou cenu cítila
potřebu přečíst všechno. S čím jsem bojovala asi nejvíc, byl nepoměr toho,
jak detailní byl ten začátek, který jsme znali z anotace, a jak povrchně popsaný a hodně urychlený byl zbytek příběhu. Ani by mi tolik nevadilo, že Cline přišel se zápletkou podobnou
Enderově hře od O. S. Carda, ale na
můj vkus mi ta dějová linka připadala příliš málo propracovaná. Zdálo se mi,
jako by toho autor chtěl do knihy napasovat hodně, ale nedokázal to vzít více z
gruntu a více to rozpracovat, aby se čtenáři mohli lépe a hlouběji zorientovat
v souvislostech. Celkově ta zápletka působila dost jednoduše, povrchně,
jako by to autor sám neměl dostatečně dobře promyšlené. A pokud měl, bohužel
jsem to jako čtenář v knize neviděla a neuměla jsem to dostatečně dobře
odhalit.
Co bylo pro mne taktéž problematické, byl fakt, že
lidé, kteří mají zachránit svět, sice prokázali svůj talent bojovat proti nepřátelům v počítačové
hře, ale celý svůj herní život žili v představě, že se prostě jedná
skutečně jen o hru. A pak je po nich požadováno, aby šli do skutečné války.
Jenže žádné hraní počítačových na světě z nikoho vojáka neudělá a nikdy žádná
počítačová hra nemůže člověka připravit na skutečné prožitky z války a na
to, co člověka ve válce čeká a co je od něj vyžadováno. Tohle byl pro mne
aspekt, který autor neměl dostatečně promyšlený a propracovaný, a mne to poněkud
drásalo. S postavami jsem měla obecně i ten problém, že čtenář nemá
možnost je hlouběji poznat a víc si je oblíbit či k nim nějak přilnout, a to
proto, že se o nich vlastně dozvíme dost málo. Takže nejen dějová linka je
povrchní, ale velmi povrchně jsou pojati i hlavní hrdinové příběhu.
Moje hodnocení tak nebude ve výsledku valné. Námět knihy
mi přišel zajímavý, ale nevyhovovalo mi zpracování, které se mi zdálo bohužel
dost průměrné. S přimhouřenýma očima to je bohužel jen na 55 %, za 3-3,5
hvězdy. Doporučení jen s velkým „ale“.
Žádné komentáře:
Okomentovat