RECENZE: Katherine Arden - Dívka ve věži

Název: Dívka ve věži

Název v originále: The Girl in the Tower

Autor: Katherine Arden

Série: Winternight trilogie (2. díl)

Nakladatelství: King Cool

Rok vydání: 2019

Počet stran: 370

V poslední recenzi jsem se snažila vychválit a nalákat vás na knihu Medvěd a Slavík. Jelikož se mi ta kniha tak moc líbila, hned jsem si musela do knihkupectví běžet pro další díl, protože jsem nutně potřebovala vědět, jak bude příběh pokračovat. A dnes bych vám ráda k tomu druhému dílu něco řekla.

(POZOR, obsahuje spoilery, je to recenze ke druhému dílu série!)

Dvůr moskevského velkoknížete sužují šarvátky o moc a zvěsti o nepokojích. Neznámí zbojníci drancují venkov, vypalují vesnice a unášejí dívky. Kníže se se svými věrnými společníky vydává s nimi utkat v boji a po cestě se setkává s mladíkem na nádherném koni. Pouze Saša, mnich s válečnickým výcvikem, v "chlapci" rozpozná svou mladší sestru, kterou její vesnice považuje za mrtvou nebo za čarodějnici. Když se Vasja se svými mimořádnými jezdeckými schopnostmi a nevysvětlitelnou mocí prokáže v bitvě, Saša si uvědomí, že musí zachovat její tajemství - jeho sestra je možná tím jediným člověkem, který může zachránit město před hrozbou z říše lidí i fantazie. [z oficiální anotace]

Když jsem se pouštěla do Dívky ve věži, trochu jsem se bála, jestli se autorce podařilo udržet tak vysokou laťku, jakou si nastavila v Medvědovi a Slavíkovi. A jsem ráda, když hned v úvodu mohu říct, že se to Katherine Arden skutečně podařilo. Dnes budu tedy opět chválit.

Především mám radost z toho, že tento druhý díl rozhodně není žádným vycpávkovým příběhem série. I Dívka ve věži nabízí plnohodnotný příběh, respektive jeho plnohodnotné pokračování. U řady témat, která autorka načala v prvním díle, se dočkáváme jejich hlubšího rozpracování (např. je tu víc rozpracováno téma Zimní krále a jeho bratra nebo osudy Vasjiny matky). Hlavní dějová linie se posouvá kupředu a přináší buď některá vysvětlení, novou dávku zvratů či jsou některé motivy dotaženy do svého konce. Takhle si představuji správný druhý díl!

Je pravda, že v Dívce ve věži se již nachází méně lyriky. Dáno je to jednak tím, že se přesouváme v místě – už se nenacházíme uprostřed zalesněné ruské krajiny zapadané sněhem, ale v Moskvě, takže ty lyrické popisy krajiny už zde nemají úplně svůj prostor. A také ruský folklor, byť zde stále hraje svoji důležitou roli, už byl vylíčen a naznačen v předchozí knize, takže nebylo potřeba, aby se zde autorka v těchto motivech opět nimrala do nějakých detailů. Naopak byl dán prostor tomu, aby se rozvíjela dějová linie, a myslím, že je to tak správně. Místo toho, aby příběh stál na místě či se jen potácel v zaběhnutých, neměnných kolejích, tak se posunuje kupředu. Čtenář se vůbec nenudí. Pořád se zde něco děje, je zde spousta akce a ani o napětí není nouze.

I tady se objevuje téma silné hrdinky, která bojuje o své místo na světě, aniž by musela spadat do nějakých společenských konvencí. Vasja je již dospělou ženou a na vdávání či na kostel rozhodně nemá pomyšlení. Motiv samostatné svobodné ženy, která se rozhoduje sama za sebe, je zde ještě o něco silnější než v Medvědovi a Slavíkovi. Hodně kontrastní je to např. ve chvíli střetu mezi Vasjou a její sestrou Olgou, která se vydala v očekávaných šlépějích – provdala se, porodila děti a považuje to za vrchol veškerého štěstí, které může žena dosáhnout – naproti tomu nedokáže pochopit, proč je pro Vasju tak těžké to také přijmout za své a považovat to za to nejlepší, co se jí může stát.

Už méně se zde objevuje téma boje mezi pravoslavím a uctíváním starých pohanských bohů a různých bytostí z ruského folklóru. Samozřejmě, i zde folklór hraje svoji důležitou roli, ale již se neklade důraz na to, že by se církevní hodnostáři za každou cenu snažili vymýtit starou víru a přinést všem do života pravoslaví. Toto téma, byť i zde ho v nějaké míře vnímáme, je spíše upozaděno na okraj příběhu.

Naopak se zde objevuje romantická linie, kterou šlo do jisté míry očekávat na základě událostí daných v předchozí knize. Nicméně jsem velmi ocenila to, že se autorka vyhnula řadě otřepaných klišé, ke kterým by teoreticky šlo snadno sklouznout. A tak jsem ráda, že se Katherine Arden nenechala lapit do sítí a romantickou linku sepsala velmi decentně a ukočírovala ji směrem, který mi v rámci příběhu vyhovoval. Takže pokud vám vadí přeslazené romantické zápletky, které jsou průhledné, předvídatelné a nic nového vám nedají, tak se nemusíte bát.

Ačkoliv se mi Medvěd a Slavík líbil o chloupek více, i v případě Dívky vy věži budu hodnotit nejvýše, jak to jde – 100 % a 5 hvězd z 5. Moc doporučuji a už se moc těším, až u nás vyjde závěrečný díl.