Název: Medvěd a Slavík
Název v originále: The Bear and the Nightingale
Autor: Katherine Arden
Série: Winternight trilogie (1. díl)
Nakladatelství: King Cool
Rok vydání: 2018
Počet stran: 337
Medvěd a Slavík se řadí mezi
ty knihy, u kterých jsem si nebyla jistá, zda je chci vážně číst – že to bude
tzv. můj šálek čaje. Ale jen co jsem začala číst, byla jsem vyvedena z omylu,
protože tohle rozhodně byl můj šálek čaje.
Daleko, daleko v minulosti se na severu Ruska rozkládá malá
vesnička. Lidé jsou zde odchováni na legendách, pohádkách a folklóru vůbec.
Víly, čarodějnice, duchové a Zimní král, těm všem skládají své obětiny, aby s nimi
byli zadobře. Církevní hodnostáři proti tomu brojí, ale mladičká Vasja, hrdinka
knihy, ví víc než kdo jiný, že se nejedná o žádné pohádky. O to víc se pak musí
snažit, aby svůj domov dokázala uchránit před zlými duchy.
Jak už jste asi odvodili z mého úvodu, tato kniha mne rozhodně
zaujala. V dnešní recenzi tak budu chválit, chválit a zase jen chválit. Opět
jsem se totiž dostala do situace, kdy jsem neskutečně vděčná, že jsem
uposlechla kladné ohlasy ostatních čtenářů, protože Medvěda a Slavíka jsem si fakt užila.
Autorka při psaní Medvěda a
Slavíka vycházela z ruského folklóru, který zde hraje ústřední roli.
Před čtenářovými zraky tu tak ožívají různé postavy,
o kterých do té doby možná jen slýchal. Nicméně Katherine Arden do nich uměla
velmi sugestivně vdechnout život, takže byť se jedná o nadpřirozené bytosti,
působí velmi realisticky a věrohodně. Zároveň zde ale autorka pracuje s motivem,
že jen někteří lidé mohou tyto bytosti vidět. Vnímání těchto bytostí tak
působí tak trochu jako z jiného světa. Jako by se tu proplétala realita se
snem. Autorka ale tuto hranici reality a snu umí skvěle překračovat, takže
výsledek pak působí kouzelně, jako by člověk četl nějakou pohádku.
Dějová linie je krásně propletena s lyrickými popisy, především
krajiny a vůbec prostředí, kde se děj odehrává. Velmi sugestivně je zde
vylíčena třeskutá zima ruské krajiny, takže nejednou jsem měla pocit, jako by
mne obcházel mráz. To se autorce opravdu povedlo. Zároveň v souvislosti s folklórem
se zde panuje příjemná, tajemná – skoro až magická atmosféra, která ve spojení s třeskutými mrazy působí o to intenzivněji, jak moc je to spolu propojené
a propletené.
Zároveň ale nelze říct, že by zde chyběla akce a napětí, vůbec ne.
Lyrická i epická složka příběhu jsou v Medvědovi
a Slavíkovi rovnoměrně zastoupeny a myslím si tak, že díky tomu si tu
spousta čtenářů právě najde to své. V souvislosti s tím musím
autorkou pochválit, jak dobře umí čtenáře vtáhnout do příběhu. Člověk má totiž
během čtení silný pocit, jako by v příběhu vystupoval také a vše sledoval
zpovzdálí. Čtení této knihy tak působí jako velmi intenzivní zážitek.
Ráda bych také vyzdvihla dva aspekty, které v příběhu hrají
důležitou roli a které mne při čtení velmi upoutaly. Jednak je to boj mezi
náboženstvími, lze-li to tak nazvat. Pravoslavná církev, šířící jméno boží, se
zde staví proti uctívání pohanských božstev. Svádí se tu tak boj o věřící a o
to, jaká víra je vlastně ta „správná“. Nicméně se nemusíte bát, že by tu
probíhaly nějaké nudné, zdlouhavé náboženské disputace, které by na sebe
záměrně strhávaly pozornost, to vůbec ne. Stále se jedná spíše o pohádkově
naladěný příběh s řadou folklorních motivů, který je určený hlavně pro
mladší publikum.
Tím druhým zajímavým motivem je postavení ženy ve společnosti. Hlavní
hrdinka Vasja se v knize snaží bojovat o vlastní nezávislost. Nestojí o to
stát se ženou, která je podřízena muži a jejímž jediným úkolem je porodit děti.
Volba mezi manželstvím nebo klášterem je pro ni nepřijatelná, čímž tak boří
řadu zaběhnutých stereotypů a společenských konvencí. Ale ani toto téma na sebe
záměrně nestrhává pozornost. Autorka to velmi vkusně a umně zapletla do svého
příběhu tak, že je to jeho nedílnou a důležitou součástí, ale zároveň to
nenarušuje nějaký dějový vývoj knih. Naopak to děj velmi nenásilně posouvá
kupředu.
Celkově hodnotím na 100 %, 5 hvězdami a rozhodně mohu doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat