RECENZE: Jonathan Maberry - Akta X: Nikomu nevěř

Název: Akta X: Nikomu nevěř

Název v originále: The X-Files – Trust Noone

Autor: Jonathan Maberry (editor)

Série: Akta X

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2017

Počet stran: 416

Jako milovníka záhad všeho druhu mne neminul ani dnes již kultovní seriál Akta X. Když pak vyšla sbírka povídek inspirovaných tímto fenoménem, neodolala jsem a knihu si pořídila do své sbírky. Včetně pak i dalšího pokračování. Dnes bych vám ráda řekla pár slov o první svazku těchto povídek.

Akta X: Nikomu nevěř je sbírkou 15 povídek od různých autorů, kteří byli pečlivě vybráni, aby splnili představu editora knihy Jonathana Maberryho o tom, v jakém duchu se mají texty nést. Povídky odpovídají principu seriálu – nabízejí neobvyklé případy, kterými se zabývají speciální agenti Mulder a Scullyová, někdy v zapojení jejich nadřízeného Skinnera.

Tematicky tyto povídky skvěle zapadají do profilu seriálu – setkáváme se tu s rozmanitými, těžko vysvětlitelnými úkazy od upírů, vlkodlaků, přes mimozemšťany, zmutované aligátory ve stokách, až po tělesné či duševní malformace a těžko definované úkazy. Ke všem jevům je přistupováno ze dvou stran - jednak skepticky z pohledu Dany Scullyové, jednak z pohledu Foxe Muldera, který ke všemu přistupuje s otevřenou myslí a chce věřit, že na světě existují věci, které současná věda vysvětlit zatím neumí.

Přiznám se, že jsem k této knize přistupovala trochu s obavami, jak se jednotliví autoři se svými texty poperou. Přeci jen jsou Akta X obrovským fenoménem s masivní oblibou u fanoušků, což podle mne musí pro autory představovat jistý závazek, kterému je radno dostát. Kniha nakonec dopadla bohužel podle mých očekávání – průměrně.

Řekněme si na rovinu, těžko se jakékoliv povídky mohou rovnat seriálu, který v řadě ohledů spoléhá na skvělé vizualizace toho, co i scénárista vymyslel. V případě povídek musí autoři hodně spoléhat na fantazii svých čtenářů, kteří si musí představovat něco neznámého – něco, co je v řadě ohledů stále za hranicemi současného vědění a za hranicemi fantazie. Někteří autoři se s tím popasovali v celku solidně a se ctí, některým se to dařilo méně.

Takový je tedy můj postoj. Některé povídky se mi zdály slabší, některé mne zase bavily hodně. Dalším faktorem je i to, že každou povídku psal pokaždé někdo jiný a ne u všech autorů mi seděl styl psaní. To se ovšem stává rizikem pokaždé, když knihu poskládáte z textů rozličných spisovatelů. A i proto byl pro mne tento svazek jako na houpačce. Některé povídky se mi četly dobře, u jiných jsem měla problém se začíst.

Zároveň tu určitou překážku představoval asi i fakt, že se autoři také museli popasovat s tím, že mají omezený prostor, na kterém musí povídku vystavět. Zdálo se mi, že to možná mohlo být pro některé autory trochu limitující. Já jako čtenář jsem to tak bohužel někdy vnímala, že daní autoři nejsou možná zvyklí psát krátké útvary. Některé povídky byly psané dost povrchně, jako by autor dost nevěděl, jak formulovat svůj příběh, aby byl krátký, ale přitom dostatečně propracovaný do hloubky, aby čtenáře chytil. Zatímco některým autorům tato forma seděla a já si jejich povídku užila, u některých povídek jsem se bohužel trochu nudila a měla jsem nutkání přeskakovat.

Abych ale nebyla pořád jen negativně naladěná, ráda bych vyzdvihla to, že ačkoliv mi v některých případech nesedělo zpracování, tak pointou a obsahem povídek se všichni autoři skutečně trefili do černého a obsáhli to, co by se klidně mohlo v seriálu objevit. Jak jsem psala již výše, editor knihy J. Maberry to uvedl již ve svém prologu, jak jednotlivé autory vybíral: „...je to celoživotní láska k Aktům X, která mi dovolila oslovit tolik význačných autorů z oblasti mystery, thrillerů, hororů, fantasy a science-fiction. Všichni autoři byli pečlivě vybráni na základě své lásky k této sérii, chápání toho, jak Akta X fungují, a také na základě svého umění vyprávět příběh. (…) Do svých povídek vložili i vášeň. Jako kdyby všichni věřili. Kromě toho do nich vložili i přirozenou skepsi a objektivní pozornost k detailům spojeným s vyšetřování FBI. Tito lidé nevěří nikomu. Všichni by ale věřit chtěli.“ (z prologu, str. 11)

Celkově pak knihu hodnotím na 55 %, 3 hvězdami. A jestli knihu doporučuju? Pokud nemáte rádi Akta X nebo pokud je vůbec neznáte, tak vám tato kniha asi nic nedá. Pokud jste ovšem fanoušci seriálu, asi bych vám knihu doporučila. I když jsem hodnotila průměrně, za vyzkoušení to určitě stálo.