RECENZE: Darcy Coates - Duch domu Ashburnů

Název: Duch domu Ashburnů

Název v originále: The Haunting of Ashburn House

Autor: Darcy Coates

Série: -

Nakladatel: Dobrovský

Rok vydání: 2019

Počet stran: 251

Na tuto knihu jsem jednu dobu narážela na sociálních sítích, a jelikož měla celkem kladné ohlasy, rozhodla jsem se do ní také pustit. Hororů a strašidelných příběhů není nikdy dost, tak jsem byla na Ducha domu Ashburnů celkem zvědavá. A jak se mi nakonec kniha líbila? To si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.


Hlavní hrdinkou příběhu je mladá Adrienne, která jednoho dne obdrží zprávu, že po své podivínské tetě Edith zdědila dům. Sama to vnímá jako dar shůry – doufá totiž, že by tu mohla začít svůj nový život. Brzy po příjezdu ale začne zjišťovat, že dům má vskutku pohnutou historii a váže se k němu řada temných legend a různých povídaček. Ty se nejčastěji točí kolem Adrienniny tety Edith a její rodiny. Co je pravdy na tom, že v tomto domě straší?

Jak jsem již naznačila v úvodu, na knihu jsem zaznamenala většinou velmi pozitivní ohlasy. A i když nakonec sama nemohu hodnotit plným počtem hvězd, odnáším si přesto z knihy celkem dobrý pocit.

Duch domu Ashburnů je označován jako horor. Co se mne týká, sama pro sebe bych knihu asi spíše označila za napínavý dobrodružný příběh s prvky hororu než za čistokrevný horor. Ale hodně v tomto případě záleží na čtenáři a jeho dosavadních čtenářských zkušenostech. Pokud jste již otrlí a strašidelné knihy se vám do ruky dostávají často, tak u této knihy se rozhodně bát nebudete.

První třetina knihy v tomto ohledu působí velmi klidným dojmem. Autorka nicméně umí postupem času vytvořit správnou míru napětí a s přibývajícími stránkami přichází i s fajn mrazivou atmosférou. S tím, že pak postupně to napětí a míra strachu celkem solidně gradují a příběh pak přichází i s pár krvavými a drsnějšími scénami. Celkově nemohu sice říct, že bych pociťovala strach či že mne dlouhodobě mrazilo v zádech, ale pokud s horory teprve začínáte, tak by tato kniha mohla být pro vás fajn volbou. Nicméně dávám Darcy Coates minimálně body za snahu, protože z hlediska žánru hororu to v některých pasážích bylo vcelku strhující.

Ráda bych vypíchla autorčin styl psaní, který mi velmi vyhovoval. Způsob, jakým Darcy Coates píše, mi je velmi příjemný. Autorka uvážlivě kombinuje jak popisy prostředí, tak rozhovory i dějové pasáže – nic zbytečně nevyčnívá nad ostatní. Možná i proto se mi kniha četla tak dobře, že autorka píše nejen čtivě a velmi příjemným jazykem, ale také proto, že zbytečně nezabředává do nedůležitých detailů. Chválím i výstavbu příběhu jako takového. Kniha plynula velmi uspokojivě – od poklidného rozjezdu na začátku kniha postupně graduje do celkem akčního konce. Závěr, kterým autorka knihu završila, se mi zdál vhodný vzhledem k tomu, co příběh samotný přináší.

Ještě se zde zmíním o postavách. Hlavní hrdinka Adrienne mi byla sympatická hned od začátku. Milá, klidná, přátelská, přirozeně zvídavá a s láskou ke zvířatům. S sebou do nového domova si vzala svého kocourka Wolfganga, který byl naprosto úžasný. A i on hrál v průběhu příběhu svoji nezastupitelnou roli. Hodně oceňuji hlavně to, že Adrienne i Wolfgang adekvátně reagují na jednotlivé události, které se jim dějí, což mi bylo dost blízké a já si oba charaktery proto oblíbila ještě o něco víc. Nic nebylo z jejich strany přehnané vzhledem k událostem.

K ostatním postavám jsem již tolik nepřilnula. Ne, že by to byli snad nějací vyslovení záporáci, které by čtenář nesnášel, ale spíš je poznáváme jen povrchně. A ač tam vedle Adrienne hrálo větší roli více lidí, tak nikdo z nich mi nepřipadal dostatečně propracovaný na to, abych si k němu dokázala vytvořit nějaké větší pouto.

Celkově knihu hodnotím na 65 % a lepší 3 hvězdy. Na to, že se jedná o horor, mne kniha vlastně skoro vůbec neděsila, ale byla napínavá, čtivá, dobrodružná, s prvky nadpřirozena a napsaná příjemný stylem psaní, který čtenáře umí vtáhnout do děje. Doporučit asi mohu, ale spíš bych radila, abyste od toho neměli přehnaná očekávání. Můžete být nakonec mile překvapeni.