Název: Dům u jezera
Název v originále: The House at Riverton (The Shifting Fog)
Autor: Kate Morton
Série: -
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2016
Počet stran: 477
S tvorbou Kate Mortonové jsem se setkala již
před několika měsíci, když jsem se pustila do její knihy Tajemství letního odpoledne. Jelikož se mi tato kniha líbila,
chtěla jsem vyzkoušet ještě něco dalšího z pera této autorky. A tak jsem
se pustila do Domu u jezera, o kterém
bych vám ráda dnes řekla pár slov.
Grace je starší dáma na sklonku svého života.
Jelikož by ale ráda urovnala svůj vztah se synem a vysvětlila mu některé věci,
začne mu na pásky nahrávat příběh svého života. Postupně se tak vracíme do roku
1914, kdy se mladičká Grace stává služebnou v panském domě v Rivertonu
a kdy začínáme sledovat život služebnictva a velmi majetné rodiny Hartfordových. Ale nic není tak dokonalé, jak se
může zprvu zdát. A ani Hartfordovi nejsou přes své bohatství ztělesněním štěstí...
S čím se u knih Kate Mortonové musí počítat, je
větší množství postav a propletených vztahů, do nichž jsme vhozeni hned od
začátku. A nejinak tomu bylo i v případě Domu u jezera. Z toho důvodu je od čtenáře vyžadována trochu
větší spolupráce v podobě pozorného čtení, aby se člověk zorientoval v tom,
kdo je kdo a kdo je s kým v jakém vztahu. Po předchozích zkušenostech
jsem s tímto faktem počítala již dopředu, ale i tak jsem občas tápala a
ztrácela se. Hodně mi ale pomohlo, když jsem si začala malovat rodokmen a dělat
si poznámky, což můžete brát jako malý tip, jak k této knize přistupovat.
Co mi také dělalo lehké problémy, byl přechod mezi
jednotlivými časovými liniemi, které mi ne vždy připadaly dostatečně a zřetelně
oddělené. I na to si musí čtenář dávat pozor, aby se dokázal zorientovat, kde v čase
se zrovna nachází. Nejvíc jsem si toho všímala v pasážích, když jsme
pozorovali stařičkou Grace a její osudy v současnosti a ona se postupně
začala nořit do dob minulých. Tak tyto přechody se mi občas zdály trochu
zmatené. Ale možná je to jen mojí špatnou pozorností při čtení, kdo ví.
Pokud jste milovníci rodinných ság, tak byste si v této
knize mohli přijít na své. Děj knihy se odehrává v dlouhém časovém úseku,
kdy sledujeme osudy jedné rodiny. Z důvodu, že příběh pokrývá tak dlouhé období, se autorka letmo zmiňuje i o některých historických událostech a
jejich vlivu na jednotlivé postavy (př. vliv války), což bylo určitým zpestřením tohoto románu.
Zároveň celkem brzy čtenář
také začne tušit, že Grace ve svých vzpomínkách skrývá jakési tajemství spjaté s
rodinou, o kterém nikdo příliš nechce mluvit a které je tak obestřeno spoustou nejasností.
Rozhodně není spoilerem, když řeknu, že čím víc se blížíme ke konci, tím víc se
o tomto rodinném tajemství samozřejmě dozvídáme. Přiznám se však, že sama jsem
hlavní pointy knihy odhalila celkem brzo, takže pro mne na konci chyběl takový
ten „wow efekt“, ten šokující zvrat, který by mne posadil na zadek.
Někomu by se mohlo zdát, že kniha je dějově až
příliš pozvolná a zas tak nic dramatického se zde neděje, tedy kromě toho
konce, kdy autorka odhaluje rodinná tajemství. Mně to většinu doby nevadilo, ráda
jsem trávila čas s rodinou a služebnictvem a pro mne bylo to tempo většinu
času tak akorát. I když je pravda, že ke konci to bylo trochu zdlouhavé i pro
mne. Nicméně celkově mi to pozvolnější tempo vyprávění vyhovovalo, protože jsem
měla možnost jednotlivé postavy poznat trochu blíže a víc se s nimi sblížit.
Jelikož je hlavní hrdinka služebnou, líbilo se mi,
jak se autorka snažila ukázat rozdíly v tom, jaké postavení mělo
služebnictvo v minulosti a jak se to v průběhu 20. a 21. století
proměňovalo. Ty rozdíly byly naprosto markantní a bylo zajímavé to sledovat a
přemýšlet nad tím. Hodně se mi také líbilo zobrazení vztahů mezi služebnictvem.
I když zpočátku bylo pro mladičkou Grace těžké zapadnout mezi ostatní služebnictvo,
autorka zde hezky ukazuje tu vzájemnou loajalitu a jakousi soudržnost, kterou
lidé mezi sebou silně pociťovali.
I když se to tak z mé recenze nemusí zdát, já
si tuto knihu celkově užila. Hodnotím na 80 %, 4 hvězdami. Z plného hodnocení
jsem ubrala proto, že ten konec byl pro mne trochu rozvláčnější a také kvůli
tomu, že jsem hlavní zápletku rozuzlovala docela brzy. Ale to je můj problém.
Knihu nicméně i tak mohu doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat