RECENZE: Ella Careyová - Dům na jezeře

Název: Dům na jezeře

Název v originále: The House by the Lake

Autor: Ella Careyová

Série: Časová schránka (2. díl)

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2018

Počet stran: 255

O tom, zda se do knihy Dům na jezeře pustit nebo nepustit, jsem přemýšlela už hodně dlouho. Nakonec ale přece jen vyhrála moje zvědavost, co v sobě tento román skrývá, a já si knihu přečetla. A jaké jsou nakonec moje dojmy?



Hlavní hrdinka Anna je mladá Američanka, která se jednoho dne vydává na cestu do Německa, aby v bývalém rodinném sídle vyzvedla předmět, který tam kdysi při útěku zanechal její dědeček Max. Anna zprvu váhá, ale cestu nakonec podnikne – o minulosti své rodiny neví skoro nic a ji přemůže touha tuto rodinnou historii trochu více probádat a seznámit se s ní. Informace, které se dovídá, jsou však šokující a bolestivé…

Historie a pátrání po rodinném tajemství či minulosti jsou témata, která mám v knihách ráda, když se dobře skloubí dohromady. A tak jsem se na knihu nakonec těšila. Bohužel však musím říct, že můj celkový dojem z knihy je nakonec trochu rozpačitý.

Děj knihy je vyprávěn ve dvou časových rovinách. V současnosti sledujeme hlavní hrdinku Annu a její cestu do Německa na bývalé rodinné sídlo, kde vyrůstal její dědeček Max a kde se Anna snaží pátrat po daném předmětu, který má pro dědečka najít. V druhé dějové linii se vracíme do minulosti do roku 1934, kdy se seznamujeme s Maxem coby 20-25letým mladíkem a kde jsme svědky událostí, které Maxe ovlivnily na celý zbytek života.

Co mne na knize bavilo, bylo především to odhalování minulosti, a proč se Max odmítal po přestěhování z Německa do Ameriky o svém dřívějším životě bavit. Události, které se mu v životě přihodily, byly příliš bolestivé. Když jsem se pak dozvěděla tu hlavní pointu, která je velmi silná, bylo mi Maxe hodně líto. Člověk ho tak i v řadě věcí chápe a lituje ho. Pochopení jsem pak získala také pro chování některých dalších postav, když jsem se dostala k rozuzlení.

Nicméně i když je kniha z hlediska hlavní pointy zajímavá, celkově mi děj knihy připadal v některých pasážích až příliš jednoduchý, povrchní a někdy i trochu naivní. Autorka se bohužel také nevyhnula ani určitému patosu, kvůli kterému příběh na můj vkus působil až moc přeslazeně. O otřepaných frázích použitých v milostném vrkání některých postav ani nemluvím. Za mne tohle skutečně ne. To se mi nelíbilo, nebavilo mne.

Při čtení knihy je potřeba počítat s tím, že se jedná o historickou romanci. A i když se Ella Careyová snaží brousit do historie vcelku pravidelně, tak ta romantika tu dost silně převažuje. Pokud jste podobným typem čtenářů jako já a na romantiku zas tak moc nejste, asi z Domu na jezeře jásat moc nebudete. Když jsem se do knihy pouštěla, tušila jsem, do čeho půjdu, ale přiznám se, že tu historickou složku jsem zde čekala přeci jen o trochu silnější. Což se mi nevyplatilo.

Celkově tak tento román vnímám jakožto milou, nenáročnou jednohubku na pár večerů, která nenadchne ani neurazí. Na jedno přečtení, proč ne. Za sebe dávám 50 %, 3 hvězdičky – doporučit asi mohu, především v případech, že jste milovníky romantických příběhů na historickém pozadí. Pokud vám romantika moc nesedí, tak bych byla s doporučením této knihy na vážkách.

Perlička na závěr – až po dočtení jsem teprve zjistila, že Dům na jezeře je druhým dílem ze série. Ale ničemu to nevadilo. Nemyslím si, že je nutné číst ten první díl (česky jako Uzamčená minulost), pokud vás zajímá jen ten druhý. Dějová linka se dá v pohodě pochopit i bez prvního dílu.