RECENZE: Tess Gerritsen - Krvavá lázeň

Název: Krvavá lázeň

Název v originále: Bloodstream

Autor: Tess Gerritsen

Série: -

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2014 (druhé vydání)

Počet stran: 367

Tess Gerritsen jsem si oblíbila především díky jejímu románu Zahrada kostí a od té doby se k této autorce snažím více či méně pravidelně vracet. Tentokrát přišla řada na další z jejích samostatných románů, a to na Krvavou lázeň. A jsem ráda, když mohu říct, že jsem nesáhla vedle.

Po smrti manžela se Claire Elliotová stěhuje se svým synem Noahem do městečka Tranquility, aby tam Claire jednak převzala lékařskou praxi, ale aby se také mohla se synem vyrovnat s těžkou ztrátou. Noah to ale nenese nejlépe – z matčiny strany cítí zradu a chce pryč. V té době se mezi mladými lidmi začnou šířit a nabývat na síle krvavé rvačky, které pomalu přerostou ve smrtelné útoky – na spolužáky, na učitele i na rodiče. Kde se ve studentech ale bere ta agresivita, když agresory jsou v mnoha případech dosud klidné a bezproblémové děti? A jak to souvisí s událostmi před desítkami let, kdy se v městečku objevila podobná vlna násilností?

U Tess Gerritsen jsem dosud měla dojem, že její knihy jsou jako na houpačce. Některé mi sednou více, některé trochu méně. A tak jsem ráda, že u Krvavé lázně jsem narazila na příběh, který mi celkově seděl a po dočtení jsem knihu odkládala vcelku spokojená.

Jednou z věcí, kterou jsem v této knize hledala a také ji naštěstí našla, je atmosféra plná napětí. Jedná se o příběh s prvky thrilleru, ke kterému napětí prostě patří. A já při čtení Krvavé lázně byla napjatá většinu času. Pravdou sice je, že začátek knihy je možná trochu pomalejší, ale netrvá to příliš dlouho a příběh se dost rychle rozjede.

Bavilo mne také odkrývání minulosti – to je něco, co mám na knihách hodně ráda, když se minulost propojuje se současností a obě dějové linky spolu nějak souvisí. A tady jsem si to hodně užila. Celková zápletka se mi líbila. Autorka měla příběh skvěle vystavěný a solidně propracovaný. Pointu knihy na konci pak vysvětlila vcelku době – jen bych ocenila, kdyby šla s vysvětlováním trochu více do detailů. Vzhledem k tomu, jak většina knihy stojí na pevných základech a Gerritsenová se snaží zachytit všechny důležité detaily a aspekty, ten konec se mi bohužel zdál trochu zrychlený – na můj vkus až moc. To by ale byla naštěstí jediná moje jediná výtka, kterou ke knize mám.

Co však musím pochválit, je to, jak dobře se kniha čte. Autorčin styl psaní je svižný, dynamický, lze velmi snadno odpozorovat, že Gerritsenová je již vypsanou, zkušenou autorkou, která své příběhy píše s naprostou jistotou. Velmi umně volí slova, zbytečně se nerozepisuje tam, kde to není třeba – nezdržuje nedůležitými informacemi. Umí velmi spolehlivě vtáhnout čtenáře do příběhu a nutí ho stále otáčet stránky a číst dál. Zároveň musím říct, že mne autorka překvapila tím, jak umí být i brutální – některé scény byly v Krvavé lázni dost drsné. Tím si určitě nechci stěžovat, jen konstatuji.

Také bych ráda ocenila propracovanost, s jakou Gerritsenová přichází při vyšetřování a hledání pravdy, co vlastně se děje a proč je mládež v Tranquility tak agresivní. Autorka rozhodně vychází ze svých lékařských studií a své lékařské praxe a při psaní uplatňuje vědecký přístup při odhalování a vysvětlování zápletky. V tomto ohledu působí příběh propracovaně a hlavně velmi přesvědčivě – člověk hltá každé slovo. To bych zde ráda vyzdvihla – Gerritsenová podle mého klade silný důraz na věrohodnost, když svým čtenářům vysvětluje pointu a hlavní motivy svých postav; hraje si zde velmi dobře s detaily.

Krvavá lázeň se tak rozhodně řadí mezi to lepší, co autorka napsala. Byť jsem měla trochu problém s tím koncem, který mohl být ještě detailnější, kniha si určitě zaslouží 80 % a 4 solidní hvězdy. Krvavá lázeň mi připadala napínavá, místy tajemná, občas brutální a četla se hodně dobře, čtení jsem si užila. Tento román určitě mohu doporučit vaší pozornosti.