Název: Nyxia
Název v originále: Nyxia
Autor: Scott Reintgen
Série: Nyxia (1. díl)
Nakladatelství: Dobrovský
Rok vydání: 2019
Počet stran: 380
Knihu Nyxia
bylo jednu dobu vidět snad úplně všude a nešlo se jí takřka vyhnout. Přiznám
se, že jsem se bránila tomu si tuto knihu koupit – právě proto, že to bylo
úplně všude. Já se těmto vlnám knih, které jsou tak moc promované, snažím vyhýbat,
protože jsem se už párkrát spálila. Ale pak mne na Nyxii nalákaly slevy
v Dobrovském (klasika) a já si knihu nakonec pořídila. Jsem ráda, když
mohu říct, že toho nelituju.
Na palubě vesmírného plavidla Genesis se setkáváme
s deseti mladými lidmi, kteří byli vybráni pro speciální misi na planetu Eden,
kde bude jejich úkolem těžit vzácnou a mocnou látku jménem nyxia. Během letu se
bude tato skupinka učit různým dovednostem, aby pak na planetě byli schopni
plnit svůj úkol. Ale jen osm z deseti bude
moci na planetu ve skutečnosti vstoupit. Účastníci mise se tak musí hodně
snažit, aby se dostali mezi těch osm šťastných. Mezi nimi je i hlavní hrdina
knihy Emmett, z jehož pohledu celý příběh sledujeme. Jaké šance Emmett má?
Jak jsem psala již výše, Nyxii jsem zprvu vůbec neplánovala číst. Teď si ale zpětně děkuju,
že jsem se do knihy pustila, protože minout ji by byla chyba. Není to sice
nějaké převratné, inovativní dílo, ale pozornost si jistě zaslouží. Já ji asi
četla ve správnou chvíli a ve správném rozpoložení, protože jsem si Nyxii skutečně užila, ač to nepřináší
nic vysloveně nového.
Oblíbila jsem si hodně hlavního hrdinu Emmetta,
z jehož pohledu sledujeme celý příběh. Pro tento jednostranný úhel
vyprávění je to právě Emmett, kterého ze všech postav poznáváme nejblíže.
Postavy, které se s Emmettem tolik nekamarádí nebo s nimi Emmett
přichází do styku nejméně, naopak poznáváme jen povrchově a spíše vyvolávají
mnoho otázek. Já si hlavního hrdinu oblíbila pro jeho povahu – nedělal ze sebe
za každou cenu dokonalého, protože dokonalý skutečně nebyl. Chyboval,
rozhodoval se občas i dost špatně, ale snažil se učit ze svých chyb,
k věcem se snažil postavit čelem, i když to bylo někdy hodně těžké. Snažil
se chovat nejlépe podle svého svědomí, ačkoliv podmínky to často nedovolovaly.
Viděli jsme mu takřka do hlavy, což mi hodně pomohlo se snahou chápat jeho činy
a způsob uvažování.
Kniha je hodně akční, dynamická, má spád. Příběh
plyne hodně rychle kupředu, ačkoliv se to někdy nemusí tak zdát, když postavy
tzv. jen trénují a vylepšují si své statistiky. Autor píše hodně čtivě, a i
když do příběhu zapojil popisy lodi, některých míst atp., nikdy to nebylo na
úkor děje. To se mi hodně líbilo a myslím, že to byla rozhodně výhoda. Kniha
tzv. frčela kupředu a nikde se zbytečně nezastavovala. Vzhledem k tomu, že
mi tento román nepřišel v ničem zas tak výrazně inovativní, bylo by nějaké
zastavování na místě spíše na škodu. Naštěstí tomu tak ale nebylo. Z knihy
je výrazně patrné, že je příběh psaný pro mladší publikum, ale mě to nevadilo –
s tímto faktem jsem počítala od samého začátku.
Zároveň pozitivně oceňuji to, že se Reintgenovi
podařilo vytvořit skvělou atmosféru, která se nesla v duchu soutěživosti.
Jednotlivé postavy mezi sebou bojují o místo na planetě. Tím, jak trénují a
plní různé úkoly, získávají body do statistik, což je pro ně hnacím motorem a
velmi silnou motivací. Vedle toho je atmosféra protknuta jistým tajemstvím, protože
čím víc pronikáte do děje, tím víc máte pocit, že vedení společnosti, která
misi vyslala, něco tají. A vy jako čtenář to za každou cenu chcete odhalit.
Přiznám se, že na některých místech mi Nyxia připomínala Enderovu hru od O. S. Carda. Snažím se ale tyto dvě knihy nijak
nesrovnávat, protože by Nyxia musela
zákonitě propadnout na celé čáře. Ale cítila jsem, že se Reintgen nechal Enderovou hrou inspirovat.
Knihu každopádně hodnotím velmi vysoko – 95 %, 5 hvězdiček a mohu ji doporučit.
Plných 100 % nedávám proto, že se jedná o první díl z trilogie a já od
dalších dílů čekám trošku víc. Tak snad se dočkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat