RECENZE: Rachel Joyce - Nepravděpodobná pouť Harolda Frye

Název: Nepravděpodobná pouť Harolda Frye

Název v originále: The Unlikely Pilgrimage of Harold Fry

Autor: Rachel Joyce

Série: Harold Fry (1. díl)

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2012

Počet stran: 341

Harolda Frye jsem poprvé četla již před několika lety a hodně mne to tehdy bavilo. Tak jsem se letos rozhodla pro opakované čtení a opět jsem z knihy nadšená. Tentokrát jsem se ale rozhodla, že ke knize napíšu i recenzi, ve které bych se vás ráda pokusila na tento příběh nalákat.



Jednoho dne dostane Harold Fry nečekaný dopis, z něhož se dozvídá, že jeho dávná kamarádka a kolegyně Queenie je těžce nemocná a umírá. Harold je zprávou zaskočen a přemýšlí, jak na dopis zareagovat. Sepíše krátkou odpověď, kterou chce co nejrychleji odeslat. S každou poštovní schránkou, kterou mine, se mu ale odpověď zdá čím dál vágnější a nedostačující. Harold cítí, že musí pro Queenie udělat víc, a tak se vydává na pěší pouť přes celou Anglii, aby Queenie mohl vidět osobně a promluvit s ní tváří v tvář. Z pouhé pouti za dávnou kamarádkou se ale stává něco víc.

Poslední dobou se opakovanému čtení snažím z řady důvodů vyhýbat, ale u Nepravděpodobné pouti Harolda Frye jsem udělala výjimku. Jednak jsem v daný moment hledala něco, co mi nezabere tolik času, a také něco, u čeho jsem měla velmi vysokou pravděpodobnost, že mne to bude bavit. A Harold Fry tento požadavek splňoval.

Stejně jako při prvním čtení, i při tom druhém jsem ocenila to stejné. Jednak je to téma, kterým se kniha zabývá. Zprvu se může zdát, že tento román je zdánlivě o ničem – muž cestuje pěšky přes celou Anglii, aby se setkal s dávnou kamarádkou a kolegyní z práce. Při podrobnějším pohledu však čtenář zjišťuje, že Rachel Joyceová do knihy zakomponovala několik zajímavých aspektů, nad nimiž stojí za to se postastavit a přemýšlet. Je to především téma komunikace mezi lidmi a její důležitost.

Od samého začátku čtenář tuší, že mezi hlavním hrdinou Haroldem a jeho manželkou Maureen, která v knize vystupuje jako jedna z vedlejších postav, panuje jakési napětí. Důvody, zprvu velmi nejasné, se dozvídáme během čtení. Čím víc toho víme, tím více se nám osvětluje, proč žijí Harold s Maureen v takovém dusném prostředí. Tím víc si pak čtenář uvědomuje, jak odlišně se mohl vztah obou manželů vyvíjet, kdyby si určité věci vyříkali již před desítkami let a ne až ve chvíli, kdy se Harold vrací domů ze své pouti.

Haroldova pouť za Queenie se mění v retrospektivu – to když Harold postupně vzpomíná na svoje životní milníky. Zároveň se jedná o pouť plnou zajímavých setkání, která se mohou na první pohled zdát bezvýznamná, ale ve svém důsledku Haroldovi mění pohled na některé aspekty jeho života. Odlišný názor může být někdy prospěšný a změní vaši životní pouť velmi výrazným způsobem.

Autorčin styl vyprávění mne velmi dojímal. Kniha se mi četla dobře a plynule, pořád jsem chtěla postupovat kupředu. Zároveň ale ve mně vyvolávala pocity smutku, tesknosti a melancholie z toho, jak jinak mohl Haroldův život probíhat a jaký byl místo toho. Přesto jsem měla dojem, že Joyceová píše velmi laskavě. Nevím, jak se jí podařilo dosáhnout toho, že jsem knihu považovala i přes všechny stesky za pohlazení po duši.

Od knihy nečekejte žádné akční, převratné vyprávění. Jedná se spíš o poklidné vyprávění o muži, který toho v životě hodně zažil a vyrovnává se pomocí putování s těžkostmi svého života. A přestože si Harold prošel nelehkými věcmi, které zde autorka popisuje, kniha působí velmi poklidným a skoro až nenápadným dojmem. Tento román je neskutečně dojemným příběhem, který – i přes některé smutné okamžiky – dokáže pohladit po duši a překrásně poukazuje na to, že člověk může svému životu dát nový smysl a nový rozměr, začne-li naslouchat svému okolí. Je to překrásný příběh o pokoře, radosti ze života, o víře, lásce, dávání druhým, snaze „udělat něco navíc“ a o tom, že nejen cíl, ale i cesta samotná může být velmi důležitá a přínosná.

Nepravděpodobnou pouť Harolda Frye i po opakovaném čtení hodnotím velmi vysoko – 100 %  a 5 hvězdiček, rozhodně mohu doporučit. Velmi příjemným bonusem je pro mne zjištění, že Rachel Joyceová sepsala ještě jeden příběh z tohoto světa – z pohledu Queenie Hennessyové, což si určitě někdy ráda přečtu.