Název: Slepá mapa
Název v originále: Slepá mapa
Autor: Alena Mornštajnová
Série: -
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2018 (jde o dotisk vydání z roku 2013)
Počet stran: 394
Slepá mapa
byla pro mne posledním románem Aleny Mornštajnové, který jsem ještě nečetla, byť
je to vlastně autorčina prvotina. Po všech autorčiných textech pro dospělé, co
jsem přečetla, bylo na čase dohnat resty a sáhnout i po této knize. Jak se mi
líbila, si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři různé
generace, tři životy plné rozdílných životních zkušeností, a přesto si jsou si
tyto ženy v něčem podobné.
Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna,
vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do
pohraničního městečka na severu Čech. Nový začátek se záhy mění v boj o
přežití, když vypukne 1. světová válka. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru
Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po
dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka
StB — i život vypravěčky příběhu Anežky… [z oficiální anotace]
S knihami Aleny Mornštajnové jsem dosud měla
dobré zkušenosti, takže přečíst si i tuto knihu pro mne byla samozřejmost. A
právě proto, že jsem dosud byla z autorčiných knih nadšená, měla jsem u Slepé mapy velká očekávání. Bohužel však
musím říct, že jsem u této knihy trochu narazila.
Anotace knihy zněla opět zajímavě a já se těšila na
to, nač jsem u Aleny Mornštajnové již zvyklá, a tím jsou dopodrobna zachycené
postavy, resp. jejich psychologie, jejich charakter a vztahy mezi nimi. To je
něco, s čím autorka pracuje pravidelně a co zvládá na výbornou. A to jsem
zde také dostala. I zde se setkáváme s hrdiny, kterým se A.
Mornštajnová věnuje do nejmenšího detailu. Především hlavní hrdinky Annu,
Alžbětu a Anežku poznáváme skutečně zevrubně. Vidíme jim do hlavy, dozvídáme se
o jejich životě, povaze, o jejich myšlenkách, a
proč o některých věcech uvažují tak, jak uvažují. Psychologie postav je
zde tedy zvládnuta na výbornou a za to si autorka jistě zaslouží pochvalu.
Ráda bych vyzdvihla i to, jak i zde autorka pracuje
s propojením psychologie postav v návaznosti na to, v jakém
období jednotlivé postavy žijí a s čím se musí ve svém životě potýkat.
Každá doba si nese něco jiného, takže zde máme možnost sledovat vliv doby na
konkrétních lidech, konkrétních rodinách – jak to ovlivňovalo jednotlivce, ale
i celé skupiny lidí. Rozmanitost reakcí na průběh obou světových válek i na
proměny společnosti v době komunismu je zde pestrobarevná – každý se
s jednotlivými událostmi vypořádal po svém. Autorka to má podle mého velmi
dobře zachycené a propracované. A to se mi na tom líbilo.
To, co vyzdvihuji v předchozím odstavci, se ale
v případě postavy Anežky stalo pro mne kamenem úrazu, bohužel. Zatímco
Annin osud ovlivnila první světová válka a Alžbětin osud zase ta druhá,
Anežčinu životní cestu sledujeme především v době po druhé světové válce,
za dob komunismu. A to bylo asi to, co mi moc nesedělo. Tato pasáž mi
v porovnání s příběhem Anny a Alžběty nic moc neříkala. Jelikož jsme
tu měli všechny tři „časové bloky“ pohromadě, měla jsem potřebu srovnávat a
období 1. a 2. světové války mne v případě Slepé mapy prostě zajímalo o něco více, než období komunismu. Berte
proto moje hodnocení spíše s rezervou, jelikož se jedná o silně
subjektivní hodnocení.
Vraťme se ale ještě jednou k pochvalám. Pokud
vás baví vyprávěcí styl A. Mornštajnové, můžete se těšit z toho, že
vysokou laťku nasadila autorka i zde, ve své prvotině. Pečlivě volená slova,
pečlivě vystavěná stylistika i příběh samotný, to vše je zde na vysoké úrovni.
Když se ale zamyslím nad celkovým hodnocením knihy,
dávám nakonec 55 %, 3 hvězdy. Ne, že by kniha byla špatně napsaná, to určitě
ne. Ale jak se mi doby minulé v ostatních knihách autorky líbily, tady
jsem se v některých místech prostě nudila. Zatímco první polovina knihy mne
nesmírně bavila, v druhé polovině jsem se na řadě míst prostě trápila.
Pokud jste fanoušky Aleny Mornštajnové, asi bych vám knihu doporučila, abyste
to zkusili – a uvidíte sami. Pokud s touto autorkou teprve začínáte, asi
bych pro první seznámení s jejím dílem spíše doporučila Hanu nebo Tiché roky.
Žádné komentáře:
Okomentovat