Tipy na knihy, které se odehrávají v Paříži

Zdravím!

Pokud mne sledujete na Instagramu, tak jste na mém profilu možná zaznamenali příval fotek z Paříže, kde jsem trávila dovolenou. Když jsem se na tuto dovolenou připravovala, při té příležitosti mne napadlo, že bych zde na blogu mohla vytvořit nějaké články, které by s tím nějak souvisely. Nakonec mne napadly dva. A dnes vám přináším první z nich, který se - jak napovídá název, - bude zaměřovat na knihy, které se odehrávají v Paříži. Pokud máte toto město rádi, možná byste se do něj chtěli přenést i v knižní podobě - ať už vezmete do ruky klasiku nebo současnou literaturu.

Victor Hugo - Bídníci

Dovolím si začít klasikou, a tím je Victor Hugo. Jako první mne k tématu napadl jeho slavný román Bídníci -příběh rozsáhlý  nejen počtem stran, ale i řadou postav a kompozicí jako takovou. Své místo si na tomto seznamu kniha určitě zaslouží. Valná většina děje se totiž odehrává právě v Paříži.

Knihu mohu doporučit všem, kdo mají rádi příběhy jednak nabité dějem, jednak popisné. Kniha je typickým představitelem literatury romantismu, směru 19. století, což je můj oblíbený literární směr. Kombinace děje a popisů mi tu připadala vyvážená, příběh je napínavý, plný zvratů, skvěle popsané lásky a zobrazuje řadu rozmanitých lidských osudů. Pro svoji délku a určitou literární náročnost to asi nebude čtení pro každého, ale pokud máte rádi klasiku, mohu vřele doporučit. Stejně tak i filmové zpracování.

Victor Hugo - Chrám Matky Boží v Paříži

Mezi klasiku se řadí i další Hugův román, a to Chrám Matky Boží v Paříži, který má hlavní francouzské město přímo ve svém názvu. Příběh krásné dívky Esmeraldy a hrbáče Quasimoda zná asi většina z vás (možná i díky filmovému zpracování). Chrám Matky Boží v Paříži je svým rozsahem sice podstatně kratší než Bídníci, ale dějově je stejně intenzivní.

Opět mohu doporučit především těm, kterým vyhovuje komplikovanější děj silně se mísící s popisnými pasážemi. I zde se setkáme s napínavým příběhem, nenaplněnou láskou a rozmanitými lidskými osudy. Ani tato kniha asi nebude úplně pro každého a platí pro ni vlastně totéž, co pro Bídníky. Jedná se o velmi hutné dílo, které je sice trochu těžší na čtení a bude sedět náročnějším čtenářům, co mají rádi klasiku, ale myslím si, že i dnes má tato kniha co říct.

Dan Brown - Šifra mistra Leonarda

Paříž si pro jednu ze svých knih vybral i Dan Brown - to, když do ní zasadil významnou část románu Šifra mistra Leonarda. Hrdina knihy Robert Langdon se nejen prohání ulicemi města, aby unikl spárům kapitána Fache, ale především pátrá po důležitých indiciích ukrytých ve slavném muzeu Louvre. Jedna z postav pak zavítá i do kostela St. Sulpice nacházejícího se uprostřed Paříže.

Pokud vás náhodou tato již kultovní kniha minula, mohu ji dozajista doporučit, pokud máte rádi napínavé, akční příběhy, kde se hlavní hrdina snaží rozplést nějaké tajemství a zároveň překazit padouchům jejich plány. To vše, opředeno do nábožensky laděného roucha, najdete právě v Šifře mistra Leonarda. I když počítám, že asi většina z vás viděla film s Tomem Hanksem a víte, o co jde. Nicméně i kniha stojí za pozornost.

Erich Maria Remarque - Nebe nezná vyvolených

Mezi klasiku odehrávající se v Paříži se řadí i Nebe nezná vyvolených, byť se do tohoto seznamu dá zařadit spíš tak napůl. Částečně se totiž kniha odehrává i v jednom horském sanatoriu. Tuto knihu by mohli ocenit především ti čtenáři, kteří hledají příběhy o lidských vztazích, o pomíjivosti života a o hledání toho, co je v životě důležité. A jak intenzivně nás mohou zasáhnout emoce, když to čekáme nejméně.

U této knihy se mi líbilo, že autor zbytečně nepopisuje nesmysly, které s dějem a s postavami nesouvisí. Jde přímo k jádru. Je pro něho důležité soustředit se na přítomnost okamžiku, co postavy zažívají a cítí teď a tady, když jsou ještě naživu, protože existence zítřka je nejistý. Myslím si, že by tato kniha mohla zaujmout i ty čtenáře, kteří klasice zrovna moc neholdují, jelikož je kniha napsaná srozumitelným, velmi přístupným jazykem.

Alexandre Dumas - Dáma s kaméliemi

A mám tady další klasiku, která se stejně jako romány Victora Huga odehrává v době 19. století. Jedná se o autobiograficky laděný příběh zasazený do Paříže a opět se zde setkáváme s motivem nešťastné lásky. Tentokrát s tím rozdílem, že obsahově ani kompozičně nejde o tolik hutný román a s klidem bych ho doporučila i těm, kdo třeba klasické literatuře tolik neholdují nebo ji nemají tolik načtenou.

Příběh se soustředí na nelehký, komplikovaný život jedné dámy (předobrazem byla skutečná žijící osoba), která se živila jako kurtizána a všichni muži jí div nepadali k nohám, ale málokdo ji znal do hloubky. Její pohnuté životní osudy pak sledujeme jednak očima muže, který hlavní hrdinku hluboce miloval, jednak z deníkových úryvků a dopisů.

Romain Rolland - Petr a Lucie

Poslední knihou, která by se dala zařadit mezi klasiku, je kratičká novelka Petr a Lucie (čímž doufám, že jsem vás neotrávila tím, že ty klasiky tady převládají). Jde o rozsahem sice malou knihu, ale obsahově velmi silný příběh z období druhé světové války.

Hodně silně zde kontrastují dva póly - něha, láska, první milostné vzplanutí tu stojí proti válce, smrti, ničení, rozbíjení vztahů. Tento kontrast je tu skvěle patrný a dodává hodně na intenzitě celého vztahu mezi hlavními hrdiny, kdy sledujete, že i v děsivých dobách může vzniknout něco hezkého a křehkého, za co má smysl bojovat.
Kniha je napsaná velmi přímočaře a autor jde ve svém textu přímo k jádru věci, což by mohlo vyhovovat těm, kdo neradi hledají mezi řádky. Myslím, že by kniha mohla sedět širšímu čtenářskému publiku.

Jeremy Bates - Paříž: katakomby

Teď změníme poněkud žánr, jelikož Paříž: katakomby se řadí mezi horory, nebo minimálně mezi drsné, napínavé a strhující příběhy o přežití. Děj se odehrává v pařížských katakombách, o kterých se tvrdí, že v nich straší. Tím se autor nechal inspirovat a přišel zde s příběhem o skupince lidí, kteří jdou katakomby prozkoumat a následně bojují o svůj život.

Knihu bych doporučila především těm, kdo mají rádi knihy plné akce a napětí. Co se týká toho hororového žánru, může to být rozporuplné. Kdo tento žánr zas tolik načtený nemá, mohl by Paříž: katakomby za horor s klidem považovat. Já už třeba hororů četla dost, takže jsem to jako horor úplně nevnímala, nepřišlo mi to zas tolik strašidelné. Každopádně mohu doporučit. Je to zase trochu něco jiného a mne tento příběh hodně bavil.

Delphne de Vigan - Ani později, ani jinde

Hlavními hrdiny příběhu jsou Mathylda a Thibauld - dva lidé, kteří se neznají a jen jednou se náhodou setkají na jedné ze stanic pařížského metra.

Velmi silným motivem knihy je vlastní pocit nějakého selhání, nemožnosti vymanit se z obtížné situace a hlavně pocit osamění. A to i přesto, že obě postavy žijí v Paříži - v tak velkém městě plném lidí. Ve městě, které velmi intenzivně tepe životem. A přesto mají oba hrdinové pocit vyloučení a nedokážou se zbavit silného pocitu samoty - jako by je veškerý shon města zcela míjel a netýkal se jich. Jde o silné čtení, které mohu doporučit.



A co vy? Jaká je vaše oblíbená kniha, která se odehrává v Paříži? Máte nějakou takovou? Nebojte se podělit o své tipy níže v komentářích. :-)

Joli