Název: Spasitel Duny
Název v originále: Dune Messiah
Autor: Frank Herbert
Série: Duna (2. díl)
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2017
Počet stran: 224 stran
Román Spasitel
Duny mi v knihovně ležel hodně dlouho, a to i přesto, že první díl série Duna se mi velmi, velmi líbil.
Ke druhému dílu jsem se však dopracovávala hodně dlouho. Nakonec jsem po Spasiteli Duny přece jen sáhla, a to
díky tomu, že moje oblíbená nizozemská booktuberka Britt pořádala v červenci
24hodinový čtecí maraton. Zadáním tohoto čtecího maratonu bylo vybrat si ke čtení
knihu, která nám v knihovně leží už hodně dlouho. Moje volba byla nakonec
jasná. A jak se mi kniha líbila, to si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.
P.S. Jelikož jde o druhý díl série, asi se bohužel
nevyhnu spoilerům.
Děj tohoto románu se odehrává dvanáct let po
skončení prvního dílu Duny a sleduje opět životní osudy mladého muže Paula
Atreida, který se stal Imperátorem a podmanil si celý vesmír. V jeho jménu probíhá v celém vesmíru tzv. džihád, kdy Imperátorovi služebníci (někdy až fanaticky zaslepení) prosazují Paulovy vize a
rozhodnutí. To se ovšem nelíbí různým skupinám lidí. A Paulův život je tak opět
v ohrožení.
Jak jsem psala výše, k této knize jsem se
dopracovávala hodně dlouho. Mělo to totiž své důvody. Hlavně to byly moje obavy
– první díl byl perfektní a já se trochu bála, aby další díly nebyly pro
mne zklamáním. Moje obavy se přiživily i po té, co jsem si na internetu
přečetla určité narážky na to, že minimálně ten druhý díl není zas tak dobrý -
ne všichni byli se Spasitelem úplně
spokojeni. To se nakonec stalo bohužel i mně. Protože ani já nebudu na Spasitele Duny pět chvalozpěvy, jako
jsem to dělala u předchozího dílu.
Jak se mi v prvním díle líbilo, že autor
dějovou stránku skloubil s nábožensko-filozoficky laděnými pasážemi a
všelijakými citáty různých lidí, tak ve Spasiteli
Duny byl tento aspekt skutečně na škodu. Sice to k tomu příběhu patří,
ale vzhledem k tomu, že Spasitel
je rozsahem dost krátká kniha, tak mohly tyto nedějové pasáže být o něco
kratší. Zdálo se mi, že se kvůli těmto nábožensko-filozofickým textům autor tak
trochu plácá na místě a děj stojí, zdržuje se. V případě této knihy mi to
připadalo špatně. Dějová složka je zde poněkud slabá, většinu knihy se toho moc
neděje a „nacpat“ ty nejdůležitější zvraty do posledních několika kapitol bohužel knihu nezachránilo.
Celkově se tak jednalo o dost pomalé čtení. U
některých knih to je vhodné, když čtenář s knihou stráví více času, ale Spasitel Duny není podle mne ten případ.
Myslím si, že by si kniha zasloužila propracovanější dějovou linku. Mrzí mne
tak, když musím říct, že na některých místech jsem se bohužel dost nudila a
musela jsem se občas ke čtení nutit. A to byl ten největší kámen úrazu.
Abych ale nebyla jen negativní – našla jsem tu i pár věcí,
které mne zaujaly a líbily se mi. Jednak ten svět samotný, kde se příběh
odehrává. Autor ho měl propracovaný opět naprosto výborně. V prvním díle nasadil v tomto ohledu vysokou laťku, kterou se mu i v této knize podařilo celkem dobře udržet. Celá ta myšlenka, že
vesmíru vládne jediná komodita (melanž neboli koření, které lze těžit jen na
planetě Arrakis), bez níž jsou všichni nahraní, se mi líbí. Ten svět je drsný,
krutý, nebezpečný, ale autor ho vymyslel tak moc dobře, že bych to i ráda
zkusila si v tom světě žít.
Propracované byly i postavy – měly hloubku, Herbert
je vykreslil velmi přesvědčivě – i spolu s jejich intrikami a postranními
úmysly, kterými se to tu jen hemží. To se autorovi dařilo nejen v prvním díle,
ale i tady.
Co se týká autorova stylu psaní, jsem na rozpacích.
Kniha se mi zdá dost nevyvážená. Když se v knize objeví dějová linie, tak
se to čte velmi dobře, má to spád, je to akční a napínavé – to jsem si velmi
užila. Když se řešily politické tahanice a intriky, tak to už se mi četlo
trochu hůře, protože politicky laděné rozhovory nejsou zrovna můj šálek kávy.
Ale do tohoto světa to prostě patří, takže to kvituju. Když ale přišlo na
filozofické a náboženské pasáže, to jsem bohužel trpěla. V prvním díle mi
to přišlo opodstatněné a vždy relevantní k ději, ale tady to bylo zbytečně
natahované - k ději mi to vůbec nesedělo a nedokázala jsem v tom vidět
tu důležitost, proč to autor napsal tak, jak to napsal. Zdálo se mi, že chce do
knihy vměstnat hluboké věty s jakýmsi poselstvím, ale nejsem si tak zcela
jistá, zda se mu to v tomto případě podařilo. Ale kdo ví, třeba se jen
pletu a chyba je u mne.
Celkově tak knihu hodnotím průměrně – 45 %, slabé 3
hvězdičky, což mne velmi mrzí. Doufala jsem, že od knihy dostanu daleko víc,
ale nestalo se. A nejsem si jista, zda tuto knihu mohu doporučit. Přiznám se,
že v tuto chvíli nevím, jestli se do zbytku této série budu vůbec pouštět.
Žádné komentáře:
Okomentovat