Název: Renegáti
Název v originále: Renegades
Autor: Marissa Meyer
Série: Renegáti (1. díl)
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2018
Počet stran: 508 stran
O knize Renegáti toho bylo
napsáno už docela hodně a většinou šlo o pochvalné komentáře či recenze. A
protože mám ráda příběhy o superhrdinech, rozhodla jsem se do knihy také pustit. Jak se mi líbila, to si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.
Renegáti. Mocná a velmi populární organizace, která si dala za cíl
ochraňovat obyvatelstvo před Zločinci. To je mezi lidmi rozhodně vítanou
iniciativou, protože nikdo si nepřeje vrátit do časů Anarchie. S výjimkou malé
zločinecké skupiny Anarchistů, pozůstatku starých dob. Mezi Anarchisty patří i
Nova, která má s Renegáty nevyřízené účty, které si s nimi potřebuje
vyřídit a pomstít se za to, že ji a její rodinu nechali Renegáti na holičkách.
Rozhodne se infiltrovat se mezi Renegáty a získat důležité informace, které by
Anarchistům pomohly k odbojné činnosti. Obstojí Nova ve svém úkolu?
Na knihu Renegáti jsem se
vcelku těšila – o to víc, když jsem viděla, jaké nadšení to mezi lidmi
vyvolalo. Z počátku jsem i já byla z knihy nadšená, ale nakonec to
pro mne sklouzlo do průměru. Níže se zkusím vysvětlit, proč.
Ačkoliv se mi samotný začátek knihy (první kapitola) zdál trochu
zmatený pro velké množství postav a pro složitý svět, do kterého jsme víceméně
vhozeni bez nějakého úvodu, nakonec musím říct, že první polovina knihy mne
vysloveně uchvátila. To, co v počátku vypadá jako nepřehledný chaos,
dostane brzy jasný řád. Po akčním a dramatickém začátku je nám vysvětlen v základech
celý svět – proč na Zemi došlo k bojům, proč a za jakých okolností nastala
doba Anarchie a jak se z dříve nenáviděných lidí se superschopnostmi stali
nakonec superhrdinové, kteří začali potlačovat zločin a nastolili ve
společnosti opět řád a pořádek.
Bavilo mne tento svět poznávat, učit se o něm, seznamovat se s postavami
a s jejich schopnostmi. Musím autorce připsat k dobru, že měla tento svět pečlivě vymyšlený a podařilo se jí velmi dobře nám ho představit. První polovina knihy se mi taktéž zdála nabitá
akcí, dynamikou mezi postavami a vše plynule a svižně postupovalo vpřed. Což se
mi zdálo jako silný kontrast k druhé polovině knihy, kde podle mého
autorka některé tyto aspekty utlumila. Na některých místech jakoby Meyerová
ustrnula na jednom bodě a plácala se na něm. Méně akce, hodně natahované a
vycpávkové pasáže, konverzace o ničem. V tomto ohledu se mi kniha zdála
velmi nevyvážená. Dokonce jsem se v druhé polovině knihy místy
přistihovala, jak se snažím přeskakovat určité pasáže – jednoduše jsem se
nudila.
Tolik k výstavbě knihy jako celku. Nyní přejděme k superhrdinům
jako takovým. Musím autorku pochválit za to, jak se snažila přijít s novým
náhledem na superhrdiny, vidět je z více úhlů pohledu – v dobrém i
špatném světle, ze všech stran. Přesto jsem se ale neuměla ubránit pocitu, že
jsem některé vzorce chování a myšlení viděla už někde jinde. Někdy mi to
připomínalo i slavnou sérii X-Men (a podle komentářů na internetu nejsem
jediná). Takže i tady podle mne autorka zůstala na půl cesty. Viděla jsem zde
snahu o nový přístup, ale nebylo to úplně dotažené.
Styl psaní víceméně odpovídá žánru sci-fi/fantasy a tomu, že je příběh
určen primárně pro mladší čtenářské publikum. První půlka knihy je hodně
svižná, druhá půlka knihy už méně. Každopádně nemohu upřít autorce to, že umí
psát čtivě, dynamicky, akční popisy se jí také daří. Akorát na můj vkus se jí
to nepodařilo rovnoměrně rozložit do celého příběhu. Jistou nevýhodou by tu
akorát mohlo být to, že nám Meyerová představuje velké množství postav a chvíli
trvá, než se v nich čtenář zorientuje a než se mu podaří vyselektovat, kdo
je ten hlavní hrdina, který se tu vyskytuje často, a kdo je jen vedlejší
postavou v jedné kapitole.
Celkově knihu hodnotím na 60 %, lepší 3 hvězdy (možná tak´3 a půl).
Kniha určitě má své přednosti a autorka psát umí, ale asi bych si uměla
představit lepší konzistentnost a lepší rozložení děje tak, aby mne kniha bavila
až do konce. Knihu asi mohu doporučit, ale s tím, že k tomu mám určité
výtky.
Žádné komentáře:
Okomentovat