RECENZE: Alena Mornštajnová – Hotýlek

Název: Hotýlek

Název v originále: Hotýlek

Autor: Alena Mornštajnová

Série: -

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2018

Počet stran: 313

Spisovatelku Alenu Mornštajonovou není podle mého třeba nějak blíže představovat. Pokud aspoň trochu sledujete dění na naší literární scéně, jistě vás neminula autorčina proslulá kniha Hana, kterou bylo a stále je všude vidět. Většina z nás Hanu četla, řada lidí přinejmenším slyšela o její existenci. A protože se mi Hana moc líbila, říkala jsem si, že bych od paní autorky mohla vyzkoušet i další z jejích děl. O to víc, když během letošního jara má vyjít další její titul.



Děj románu Hotýlek se točí (jak už název napovídá) kolem hotelu, resp. hodinového hotýlku v blíže neurčeném českém městečku a sleduje životní osudy tří generací rodiny Mánesů. Na pozadí pohnutých českých dějin pozorujeme hlavního hrdinu Václava, muže nejasných vlastností a nevyhraněného charakteru, jak proplouvá svým životem a svádí boj jak se sebou samým, tak se svým okolím a společností. Kdo je ale ten dobrý a kdo zlý? Kdo komu křivdí a kdo je charakter na svém místě? A má vůbec smysl škatulkovat něco tahle černobíle?

Přiznám se, že jsem úplně nevěděla, co od této knihy očekávat. Zatímco o Haně se píše pořád a všude, není Hotýlek zmiňován zas tak často. A z toho, co jsem si kde přečetla, jsem si obrázek o tomto titulu moc neudělala. A ve výsledku jsem vlastně ráda, že jsem do této knihy šla takříkajíc „naslepo“. A i když se mi Hana líbila o něco více, budu s radostí chválit i Hotýlek.

Celý děj se točí kolem rodinného hotelu, který je jakýmsi středobodem celé rodiny Mánesovy a lidí, co mají s touto rodinou bližší či méně blízké vztahy. Jedni hotel nesnáší, jiní ho milují, ale ať už je to jakkoliv, všechny tato budova nějakým způsobem stmeluje dohromady. Není to jen místo samotné, ale jsou to i lidé, co dělají hotel hotelem. A to bych vypíchla jako jednu z věcí, co se mi na knize líbila. Autorka tu skvěle zpracovala motiv místa či prostoru, který spojuje lidi dohromady – prostoru, který hraje důležitou roli v lidských vztazích, ať už to ti lidé chtějí nebo ne, a bez ohledu na to, jak moc si lidé důležitost tohoto místa uvědomují. Ukotvení lidských osudů k nějakému místu je zde skvostně vylíčené a mne to fascinovalo.

Děj samotný je zde dost nenápadný a vlastně svým způsobem nedůležitý. Prim zde hrají především lidské vztahy a osudy jednotlivých charakterů. Je pravda, že jsem se v postavách na začátku románu poněkud ztrácela, protože Alena Mornštajnová si jich pro tuto knihu zvolila docela hodně. Ale ve chvíli, kdy se čtenář zorientuje, nabízí se mu skvěle propracované klubko vztahů, které je strašně zajímavé sledovat a postupně rozmotávat.

Autorka zde pracuje jednak s tím, jak jednotlivé lidi ovlivňuje doba a postupně se proměňující režim, ale také to, jak se navzájem ovlivňují lidé mezi sebou. Strašně moc mne bavilo pozorovat, jak se nám před očima jednotlivé postavy vyvíjejí (někdo více, někdo méně), jaké má kdo od života představy a jak se kdo různě snaží vypořádat s nepřízní osudu. Bylo docela zajímavé si některé životní příběhy a osudy vztahovat na svůj vlastní život, což se mi na knihách dost líbí – když mne přinutí přemýšlet, jak bych se v určitých situacích zachovala já.

Teprve až nějakou dobu po dočtení knihy mi došlo, jak dobře se Aleně Mornštajnové podařilo zachytit povahu spousty lidí, kterou můžeme sledovat i mezi našimi současníky – jak mají lidé různá očekávání od života a jak těžké je někdy se smířit s tím, že člověk nemá, co chce. A především se zde skvěle ukazuje to, jak spousta lidí chce žít poklidným, bezstarostným způsobem života a jak se proto v řadě věcí musí přizpůsobovat, aby takový život skutečně měli. Někdy je to hnáno do takových extrémů, že se z některých lidí stávají bezpáteřní jedinci. V tomto ohledu se mi kniha zdá hodně nadčasová. Ačkoliv se odehrává v době minulé, řadu věcí můžeme aplikovat i na naši současnost.

Hotýlek je vlastně jakousi sondou do života různých typů lidí a zobrazuje, co jsou či nejsou lidé schopni udělat pro to, aby získali, co chtějí. Velkým kladem je to, že příběh je předkládán velmi přístupnou a srozumitelnou formou. Zpočátku kniha může působit dost poklidným dojmem nicneříkajícího příběhu, ale jakmile se člověk začte, je pohlcen na tak dlouho, dokud knihu nedočte. Autorka má dar připoutat čtenáře ke svým knihám pomocí velmi milého, přímočarého způsobu vyjadřování, který působí velmi elegantním a spořádaným dojmem.

Knihu nakonec hodnotím na 80 %, 4 hvězdami. Pravdou je, že kniha na mne nezapůsobila tolik intenzivně a tak silně, jako již výše zmiňovaná Hana, ale i tak jsem byla ke knize přímo připoutaná a pořád jsem chtěla vědět, jak to bude dál. Určitě mohu tuto knihu doporučit.