RECENZE: Petra Soukupová – Pod sněhem

Název: Pod sněhem

Název v originále: Pod sněhem

Autor: Petra Soukupová

Série: -

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2015

Počet stran: 367

Knihy Petry Soukupové mne lákaly už delší dobu, ale pořád jsem se neměla k tomu, abych některou z nich vyzkoušela. Pak se mi ale díky jedné mé kolegyni dostal do rukou román Pod sněhem a já tak měla příležitost vyzkoušet a zjistit, jaké kvality Petra Soukupová nabízí. A rozhodně nejsem zklamaná.



Román Pod sněhem je velmi zajímavou sondou do života tří sester, které jedou společně se svými dětmi a psem slavit otcovy narozeniny. Zatímco nejstarší Olina je taková ta dokonalá workoholička, které hodně záleží na práci, její milostný život není perfektní. Je to matka samoživitelka a její syn se chová vztekle a je rozmazlený. Blanka, prostřední ze sester, si zase naopak na rodinném životě vysloveně zakládá. Se třemi dětmi se považuje za zkušenou matku, která má pocit, že všechno nejlépe a může všem radit. Nejmladší Kristýna se do rodinného života naopak nežene vůbec a žije si svůj šťastný, svobodný život. A jako jediná je otcův miláček, oblíbenec, což její starší sestry špatně snášejí. Jak mohou tyto tři vydržet v jednom autě a nepropadnout ponorkové nemoci?

Když jsem začínala číst knihu Pod sněhem, nebyla jsem si přesně jistá, do čeho vlastně jdu. Ale musím říct, že mne tento román hodně překvapil, a to mile.

Co se týká dějové zápletky, není nijak komplikovaná. Samotný děj románu je velmi přímočarý a jednoduchý, a to proto, že dějová linka není v příběhu vůbec důležitá – stává se jen jakýmsi nosníkem mezilidských vztahů, na které se Petra Soukupová zaměřuje. A jsou to právě mezilidské vztahy, které zde hrají nejvýznamnější roli. Takže pokud čekáte něco akčního se spoustou zvratů, v této knize to jednoduše nenajdete.

Autorčin styl psaní je velmi specifický a čtenář si na něj musí zvyknout. Když se ale naladíte na stejnou notu, kniha vám bude ubíhat velmi rychle. Soukupová využívá hodně úsporného způsobu psaní, díky čemuž vyprávění působí jaksi „zrychleně“, na první pohled možná trochu lajdácky. Autorka se totiž s ničím vůbec nemaže. A vy brzy zjistíte, že text není vůbec lajdácký, ale že se pod tímto způsobem psaní skrývá záměr, jak zobrazit věci, co jsou pod povrchem, a zdůraznit, že některé věci nejsou důležité. Vyjadřuje se tím, jak jsou některé věci pomíjivé, nedůležité, zároveň jak se některé myšlenky a psychika v člověku utváří rychle, tu zpomaleně a jak se to v člověku občas semele, když je vystaven řadě nepříjemných podnětů. Život je někdy hodně rychlý, běží kolem vás a někdy vás to prostě povalí.

Text je na řadě míst psán hovorovým, nespisovným jazykem, což je něco, co by nemuselo sednout každému. Přiznám se, že mně to také chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla, ale zase je to třeba vnímat tak, že jde o myšlenkové pochody jednotlivých hrdinek. I my přece ve své hlavě myslíme způsobem, jakým jsme zvyklí mluvit - i tedy nespisovně. Zároveň i to myšlení je jakoby urychlené a trochu zkratkovité, což napomáhá tomu, aby kniha rychle ubíhala.

Některým čtenářům by také nemusel sednout fakt, že autorka při psaní této knihy nepoužívala uvozovky při přímé řeči. Je tak třeba se trochu více soustředit, aby se člověk do těch rozhovorů nezamotal a dokázal se orientovat v tom, kdo co právě říká. Ale opět je to něco, na co se dá zvyknout.

Atmosféra knihy je poněkud temná, se sklonem až k depresi. Je to dané především napjatými vztahy mezi sestrami. Jednotlivé postavy mezi sebou bojují, mají velký problém mezi sebou komunikovat, každá z postav do nějaké míry žije v představě, že ví všechno líp než ty ostatní. Všechny tři sestry jsou svým způsobem zahleděné každá do sebe. Vzhledem k neschopnosti ustoupit a přiznat svoji chybu je důsledkem neuvěřitelná popudlivost. A pro sprostá slova nejdou jednotlivé hrdinky daleko.

Přiznám se, že mi všechny sestry nakonec lezly dost na nervy, včetně jejich dětí, které mi přišly jako děsní spratci. Výjimkou byla postava maličkého Filípka, který byl ještě miminkem a nemohl se tudíž nijak zvlášť projevovat. 😂To však nic nemění na tom, že jsem si nakonec dokázala knihu celkem i užít. Byla to rozhodně zajímavá zkušenost a skvělý náhled do toho, jak to může (ne)fungovat v jiných rodinách. Hodnotím 80 %, 4 hvězdami, a pokud vás zajímá tento typ literatury, mohu doporučit.

P. S. Jsem ráda, že nemám žádnou sestru. 😂