Název: Sedm dní spolu
Název v originále: Seven Days of Us
Autor: Francesca Hornak
Série: -
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 390
V posledních týdnech (a hlavně kolem Vánoc) byla tato kniha podle mého celkem hodně vidět. A to celkem zaslouženě, takže nebylo žádným překvapením, když i já po ní nakonec sáhla. Jak se mi kniha líbila, nebo nelíbila? To si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.
Olivia je mladá lékařka, která coby dobrovolnice pomáhá v Libérii léčit haagský virus. Na Vánoce se však vrací domů, a protože je haagský virus nebezpečný, musí ona i její rodina zůstat v týdenní karanténě. Jak to může dopadnout, když si s rodinou nemáte moc co říct a když vaše rodina absolutně nechápe, proč se ve svém životě věnujete tomu, čemu se věnujete? Vánoce jsou na spadnutí a k ponorkové nemoci nemají postavy rozhodně daleko.
Na tuto knihu jsem slyšela jen
samou chválu, a i když psychologicky laděné knihy nečtu zase tolik často, Sedm dní spolu mne prostě lákalo. A teď
zpětně jsem skutečně ráda, že jsem se do knihy pustila. A co na tom, že jsem ji
nečetla přesně během Vánoc, ačkoliv se kniha o Vánocích odehrává? To absolutně
nebránilo tomu, abych si knihu nakonec užila.
Sedm dní spolu je velmi zajímavou psychologickou sondou do jedné
průměrné středostavovské rodiny, v níž jednotliví členové mají mezi sebou
hodně rozdílné vztahy – tu slabší, tu silnější, tu jednodušší, tu
komplikovanější. Celkem brzy člověk pochopí, že veškeré neshody,
komplikace a nedorozumění nejsou způsobené ničím jiným, než špatnou komunikací
a jakousi absencí důvěrnosti mezi jednotlivými lidmi. Členové rodiny Birchových
si žijí ve svých vlastních bublinách a málokomu dovolují nahlédnout do svého
světa a do toho, co se v něm děje. Výsledkem tak je, že každý z rodiny
má nějaké své tajemství, které nechce říct nahlas. Tajemství, které však stejně
nakonec vybublá na povrch a nezůstane skryté před ostatními. A občas to skončí naprostou katastrofou.
Hodně jsem si užívala fakt, že se autorce podařilo velmi solidně rozepsat jednotlivé charaktery. Každý z nich
má rozdílnou povahu a myslím, že každého se Francesce Hornak podařilo vykreslit
vcelku věrohodně. Je fakt, že z počátku se mi všichni zdáli dost povrchní a ne úplně sympatičtí.
Trochu mne také dráždilo, jak byl každý svým způsobem sobecký a zahleděný do
sebe. Všem na ostatních něco vadilo, všichni chtěli mít to své vlastní pohodlí, ale veškerá sebereflexe dlouhou dobu pokulhávala.
Co se týká autorčina stylu psaní,
zdál se mi román jako trochu pomalejší, vleklejší čtení, některé pasáže se mi
četly hůře. Celkově však je kniha vystavěna velmi solidně. Dějově zde autorka
přišla s několika zvraty – valnou část z nich se čtenář dozví už v první
polovině, ale nenechte se mást, na závěr si Francesca Hornak ponechala zvrat,
který jsem vůbec nečekala a na který jsem koukala s vyvalenýma očima. Za
to autorku musím pochválit, konec vůbec nebyl předvídatelný.
Pokud je v knize něco, co by
se čtenářům nemuselo líbit, je to právě již zmíněný povaha některých postav. Z počátku se
řada hlavních hrdinů chová velmi povrchně, více či méně sobecky, máme tu i postavu
hodně zhýčkanou a hodně zaměřenou na materiální svět. Mně osobně třeba tohle
nebylo moc blízké či sympatické, ale respektuju, že si autorka schválně zvolila
tuto charakteristiku. Co však pozitivně oceňuji, je postupný přerod
jednotlivých postav. Někomu by to mohlo přijít nucené a nepravděpodobné, že by
se lidi změnili v tak krátké době. O to víc, když se během tak krátké doby
stane tolik věcí mnoho věcí, tolik zvratů. A jen jedno tajemství zůstalo
neodhaleno, u čehož si teda vůbec nejsem si jistá, co si myslet.
Ačkoliv to tak možná podle
posledního odstavce nemusí vypadat, já jsem s knihou nakonec spokojená. Hodnotím
4 hvězdami – 80 % a myslím, že si kniha vaši pozornost zaslouží.
Žádné komentáře:
Okomentovat