RECENZE: Kim van Alkemade – Sirotek č. 8

Název: Sirotek č. 8

Název v originále: Orphan #8

Autor: Kim van Alkemade

Série: -

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2016

Počet stran: 394

Po knize Sirotek č. 8 jsem pokukovala již hodně dlouho, a to především kvůli tématu, kterým se tato kniha zabývá. Bohužel však už teď musím podotknout, že jsem z knihy tak trochu zklamaná. Více v mé dnešní recenzi.

Rachel Rabinowitzowá je zdravotní sestra, která pracuje v domově pro seniory, o kterém se tam stará. Jednoho se klientkou tohoto domova stane lékařka Mildred Solomonová, stará paní téměř na konci svého života. Rachel v ní však poznává lékařku, s níž se jako malá setkala v sirotčinci, kde vyrůstala. Rachel, sirotek č. 8, tak stojí před těžkým rozhodováním. Má ukázat milosrdenství, nebo si zvolit pomstu, když má před sebou člověka, který ji v sirotčinci podroboval nebezpečným lékařským experimentům, které mohly Rachel přivodit i smrt?

Musím se přiznat, že po přečtení jsem měla z této knihy velmi rozpolcené pocity a ty bohužel i nadále převládají. Autorka v knize Sirotek č. 8 předkládá velmi zajímavý příběh – o to silnější to je, když víte, že je založen na skutečných událostech. Zpracování knihy však nedosahuje takových kvalit, v jaké jsem osobně doufala.

Už od samého začátku čtenář tuší, že to obsahově nebude snadné čtení. A ve výsledku to tak skutečně je. Představa, že se skutečně na sirotcích prováděly lékařské experimenty, v některých případech hodně kruté a neopodstatněné, je hodně děsivá. Myslím si, že se autorce velmi dobře podařilo tuto neutěšenou atmosféru zachytit a to na knize hodně oceňuji. Navíc se kniha odehrává v období, o kterém toho zase tolik nevím. Téma židovských sirotků žijících v americkém sirotčinci těsně po první světové válce, o tom jsem do teď nikde moc nečetla, takže o to víc mne kniha zajímala.

S čím jsem ale trochu bojovala, bylo samotné zpracování tohoto nelehkého tématu. Zpočátku se mi do knihy hůř začítalo a vlastně mi to tak zůstalo až do konce. Některé pasáže jsem dokonce i přeskakovala a přesto nemám dojem, že bych o něco zásadního přišla. Narazila jsem i na některá místa, která se mi dokonce zdála vysloveně nudná, a občas jsem měla pocit, že se autorka plácá na místě a řeší věci, které jsou skoro až zbytečné. Některé linie, které autorka rozpracovala, mi pak připadaly neukončené. Zároveň si myslím, že v některých pasážích mohla autorka jít více do detailů, ale místo toho se věnovala věcem, které mohla vynechat.

Abych ale neodsoudila knihu úplně, přiznám se, že z některých kapitol mi vysloveně mrazilo. Události, které se udály v sirotčinci, byly skvěle vykreslené. Kim van Alkemade si zrovna na tom dala hodně záležet, aby vylíčila to, jak se s některými dětmi v sirotčincích zacházelo, co nejpravdivěji a nejsugestivněji. To musím určitě autorce připsat k dobru. Tyto události jsou velmi děsivé a kniha je líčí velmi dobře.

Kim van Alkemade se ve své knize také dotkla tématu lásky mezi lidmi stejného pohlaví. A byť se jedná o téma, které je v této knize spíše okrajové, musím říct, že ho autorka zpracovala citlivě a velmi solidně. A za to bych jí také připsala plusové body.

To však bohužel nemění nic na tom, že Sirotek č. 8 jako celek na mne působí velmi průměrným dojmem. Rozhodně nabízí řadu pozitiv, ale to hodnocení bohužel nemůže být ode mne příliš vysoké, protože mám ke knize i pár výhrad. Celkově tak hodnotím 50 %, 3 hvězdami. Jestli mohu knihu doporučit? Nevím, jsem na vahách. Pokud vás dané téma zajímá, asi si knihu zkuste přečíst, ale nečekejte od ní žádný zázrak.