Název: Solaris
Název v originále: Solaris
Autor: Stanisław Lem
Série: -
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 1994
Počet stran: 184 stran
Román Solaris se již delší dobu řadí mezi klasiky žánru sci-fi a není divu. Já se k této knize po letech vrátila, znovu si ji přečetla a rozhodně toho nelituji.
Příběh tohoto románu se odehrává
v daleké budoucnosti na vzdálené planetě Solaris, která je z valné části
pokryta oceánem. Inteligentním oceánem, jehož podstata je však tolik složitá,
že se ji lidem zatím nepodařilo blíže prozkoumat. Pokusy o navázání kontaktu s touto
životní formou nedopadají zrovna valně. O tom se přesvědčí i hlavní hrdina
knihy Kris Kelvin. Oceán očividně komunikuje zcela jinak, než co si lidé pod
pojmem komunikace představují. Každý ze stanice na Solaris brzo začne potkávat
kopie svých již dávno zemřelých bližních, které oceán spolu s dalšímu nejskrytějšími
lidskými myšlenkami dokáže zhmotnit přímo před vašimi zraky. Jak to ale psychicky ustát, aby se z toho člověk nezhroutil?
Je dost možné, že vám z anotace
připadá dějová linie poněkud plytká či možná nezajímavá. Je třeba říct, že ten
děj zde skutečně není nijak spletitý nebo snad v něčem převratný. To proto, že
dějová linka není v tomto románu vůbec důležitá. Na úvod rovnou řeknu, že
pokud očekáváte nějakou akční jízdu, tady ji rozhodně nenajdete. Pokud je pro
vás akční a rychle odsýpající děj na knize to nejdůležitější, nebude asi Solaris pro vás to pravé ořechové.
Tento román je určen spíše
náročnějším čtenářům, kterým nevadí pomalejší tempo a jimž vyhovuje číst knihy
obsahující pasáže k zamyšlení. Zároveň je Solaris
určena těm, kteří již mají něco načteno a kterým nedělá potíže číst náročnější
texty. Autorův styl psaní je dost komplexní, v některých pasážích trochu
složitější na pochopení a vstřebávání. Čtení této knihy rozhodně vyžaduje
čtenářovu spolupráci. Byť není kniha obsáhlá počtem svých stran, je hodně
nahuštěná obsahově a je třeba číst opravdu pečlivě, aby mohl čtenář obsáhnout
vše, co Stanisław Lem nabízí. Součástí knihy jsou i vědecké a filozofické
pasáže o zkoumání planety. Autor tu značně rozvíjí svoji fantazii a seznamuje
čtenáře s tím, jak probíhal výzkum Solaris – jaké byly použity
experimenty, jaké teze byly o planetě vysloveny, jaké znalosti jsou o Solaris
dostupné.
Tyto vědecky zaměřené pasáže tvoří
celkem velkou část knihy, jsou její nedílnou součástí a nelze je podle mne
úplně přeskakovat. Takže pokud vás podobné věci v knihách neoslovují, je
to určitě důvod k zamyšlení, zda se do této knihy vůbec pouštět, protože je
jasné, že ne každému čtenáři to sedne. Z pohledu některých čtenářů to knihu
může natahovat a zpomalovat, ale ono je to v této knize uvedeno schválně a
z určitého důvodu.
Co je tedy tím hlavním sdělením,
které autor chtěl předat čtenářům? Největším přesahem této knihy je především
zaměření na schopnost komunikovat. Autor zde svoji pozornost soustředí převážně
na komunikaci mezi lidmi a záhadným oceánem, který je očividně živou, myslící
formou života. Jeho schopnost dorozumívat se však zakládá na zcela jiné
podstatě, která je pro lidi neuchopitelná a hlavně nepochopitelná. Jak lze tedy
navázat kontakt s jinou rasou, když se navzájem nedokážeme pochopit?
Tato myšlenka mi připadá hodně
zajímavá. Již dlouhá desetiletí vycházejí knihy, filmy či seriály o setkání
lidí s mimozemskými formami života, ale kdyby se to skutečně stalo v naší
realitě – jak by to probíhalo? A jak bychom s těmito mimozemšťany zkoušeli
komunikovat? Povedlo by se nám to vůbec?
Co se týká hodnocení, přemýšlím,
jaké zvolit. Knihu jsem nedávno četla podruhé a trochu jsem s ní bojovala –
ve srovnání s tím, když jsem ji četla před lety poprvé. Tentokrát se na
tom asi podepsalo vydání, které jsem měla k dispozici – s překlepy a
s trochu kostrbatým překladem. Nakonec tedy dávám 90 % a 4,5 hvězdičky a
rozhodně doporučuji, pokud máte rádi náročnější čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat