RECENZE: Dmitry Glukhovsky – Metro 2033

Název: Metro 2033

Název v originále: Metro 2033

Autor: Dmitry Glukhovsky

Série: Metro (1 díl)

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2015

Počet stran: 469

U knihy Metro 2033 jsem dlouho váhala, zda se do ní mám pustit, nebo ne. A i zda si ji mám vůbec pořizovat. Na jedné straně má tento román rozhodně potenciál zaujmout mnoha věcmi, které já mám v literatuře hodně ráda. Zároveň mne ale odrazovaly některé komentáře, na které jsem narážela na internetu. Pak jsem ale dostala knihu nečekaně od Ježíška a bylo rozhodnuto. A já jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou.



Představte si svět, v němž dojde k jaderné válce a jediné místo, kde lze přežívat, jsou tunely metra. Děsivá představa, že? V těchto podmínkách se odehrává první díl trilogie Metro ruského autora Dmitryje Glukhovského. Hlavní hrdina Arťom je jedním z těch, kdo se zachránili z povrchu zemského. Nyní přežívá na jedné ze stanic moskevského metra. Nebezpečí však stále trvá, protože radiace na povrchu dala vzniknout nebezpečným tvorům a ti se teď snaží dostat do tunelů.

Jak jsem psala již výše, tento román má rozhodně potenciál zaujmout řadou věcí. První z nich je samotný fakt, že se děj odehrává poté, co dojde k jaderné válce. Myslím si, že jaderná válka je něco, co působí hodně reálně. Jaké by byly následky, kdyby na sebe takto zaútočily světové velmoci a rozpoutaly by tak další světovou válku? Co budou lidé dělat, když k tomu dojde? Má lidstvo vůbec nějakou reálnou možnost, jak a kde přežít? Na tuto otázku dává autor jednu z možných odpovědí.

Zajímavostí je, že Gluhkovsky v této knize nijak detailně nepopisuje, kdo začal, kdo na koho zaútočil a zda přežili lidé i v jiných městech a v jiných státech. Krátce je zde zmíněn osud lidí v Petrohradě, ale jinak se děj výhradně orientuje na obyvatele přežívající v Moskvě. Hlavní hrdina tápe a ptá se, zda se ví nějaké bližší informace o dalších oblastech. Jsou však vůbec nějaké přesné informace k dispozici?

Co se mi na této knize hodně líbilo, byl způsob, jakým se autor věnuje vině lidí. To lidé mohou za to, že k jaderné válce došlo – lidský faktor je zodpovědný za to, že povrch planety není obyvatelný (minimálně ta část, která byla zasažena válkou). Proč by si lidé měli tím pádem nárokovat možnost žít znovu na povrchu? Proč bojovat proti nebezpečným tvorům vzniklým z radiace, když tito tvorové vznikli právě kvůli té radiace, kterou zavinilo lidstvo? Neměl by povrch patřit jim? Vina a morální právo na život na povrchu tu sice nejsou zrovna ústředním tématem, ale autor je i tak zpracoval velmi přesvědčivě. Vyvolává to řadu otázek, u kterých stojí za to se pozastavit a popřemýšlet o nich.

Celkově působí kniha velmi neutěšeným dojem. Jednak je to dáno tématem samotným, které rozhodně není nijak veselé, čtenáři to na náladě rozhodně nijak nepřidá. Tíživost knihy podporuje i fakt, že se kniha odehrává převážně v tunelech, jejichž popis na čtenáře působí poněkud klaustrofobním dojmem. To nutně nemusí být negativum, nicméně to přispívá k celkové temné atmosféře knihy. Stejně tak i pasáže, kdy jsou postavy nuceny vyjít na povrch a stávají se svědky zcela zdevastovaných pozůstatků civilizace.

S čím jsem osobně v knize trochu bojovala, byly situace, v nichž se hlavní hrdina Arťom dostává do problémů a už to vypadá, že má namále a nevyvázne. Vždy se ale na poslední chvíli objevil někdo či něco, díky čemuž Arťom vždy vyvázl – něco na způsob deus ex machina. Osobně mi to nepřipadalo pravděpodobné, aby měl hrdina takové velké štěstí na zachránce, na můj vkus to bylo kolikrát i přitažené za vlasy.

Pro některé čtenáře by mohlo být odrazující to, že se autor na řadě míst záměrně uchyluje k dlouhým vyprávěcím či popisným pasážím, kde jedna postava často mívá delší monology. Já osobně jsem s tím problém neměla, bavilo mne to – nicméně si umí představit, že ne každému by to mohlo sednout. Kniha zároveň vyžaduje značnou míru spolupráce, co se týká soustředění, protože se na některých místech vyskytuje velmi tenká hranice mezi tím, co je realita a co je třeba sen nebo halucinace nebo něčí bujná fantazie. Čtenář se tak musí trochu víc soustředit, aby se dobře orientoval v tom, co právě čte. Na druhé straně autor do děje zakomponoval množství akčních míst, kdy hlavní hrdina Arťom bojuje o přežití. Tyto pasáže byly dynamicky a živě napsané, četlo se velmi dobře.

Celkově hodnotím knihu solidními 4 hvězdami, 80 %. Kniha mi občas dala trochu zabrat, ale jinak si myslím, že se jedná o velmi kvalitní postapokalyptický román, který si rozhodně zaslouží svoji pozornost. Určitě doporučuji.