RECENZE: Tillie Cole – Tisíc polibků

Název: Tisíc polibků

Název v originále: A Thousand Boy Kisses

Autor: Tillie Cole

Série: -

Nakladatelství: Yoli

Rok vydání: 2017

Počet stran: 351

Ačkoliv se vzhledem ke svému věku nepovažuji za cílového čtenáře žánru young adult, tahle kniha mne zaujala již od první chvíle, kdy jsem zaznamenala, že má vyjít v českém překladu. Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem se k Tisíci polibků přece jen dostala a vůbec toho nelituju, protože tento román mne fakt dostal.

Poppy a Rune jsou od malička nerozlučnou dvojicí – již od mládí k sobě chovají náklonnost. Když Poppy umře babička a odkáže jí sklenici s tisíci papírovými srdíčky, jež má popsat tisíci vzpomínkami na tisíc nejlepších polibků svého života, Poppy ví, že to bude díky Runeovi. Když ale Rune ve svých 15 letech odlétá s rodinou zpět do Norska, vše se komplikuje. Vztah na dálku je už tak složitý, o to horší to je, když se Poppy z neznámých důvodů odstřihne z Runova života a nereaguje na jeho zprávy. Když se Rune vrací zpět do Ameriky, jak zvládne přijmout Poppyino děsivé tajemství?

Tisíc polibků se řadí mezi romány žánru young adult a podle toho se i odvíjí styl psaní, který v této knize autorka použila. Vyprávěcí styl sám o sobě je jednodušší, nekomplikovaný – úměrně zvolený mladému publiku, kterému je příběh primárně určen. Co však určitě není jednoduché, je téma, kterému se Tillie Cole rozhodla věnovat. Tisíc polibků je silný, velmi emocionální příběh o mladé lásce, která musí být přetržena z důvodu velmi vážné nemoci, což je něco, s čím se špatně vyrovnávají i dospělí lidé, natož pak dva teenageři. Kniha nám zde tak přibližuje dva mladé hrdiny, kteří navzdory svému věku musí předčasně dospět a kteří musí v sobě najít dost odvahy, aby mohli čelit nepříjemným událostem, které nelze nijak zvrátit.

Je pravda, že řadu motivů, které Tillie Cole ve své knize použila, jsme mohli vidět už někde jinde, ale mně osobně to vůbec nevadilo. Autorka se s tématem podle mého poprala velmi dobře a se ctí. Román se pak četl úplně sám, autorčin jazyk je jemný a citlivý, místy poetický a mně se to četlo velmi dobře, ačkoliv to téma samotné bylo hodně těžké. Z toho důvodu musím předeslat, abyste od Tisíce polibků nečekali rozhodně nic veselého, protože to vám tato kniha určitě nedá. A pokud je některý čtenář citlivější, asi si u knihy dost popláče. Já se sama považuju za cynika, kterého jen tak něco nedojme, a upřímně řečeno, i já na konci bulela jako želva. A to je u mne co říct.

Kniha je hodně, hodně emocionální – nečekala jsem, že se na konci knihy rozbrečím, ale stalo se. Akorát si myslím, že ten epilog si možná autorka mohla odpustit, nicméně ten samotný závěr knihy mne fakt emočně vyždímal. Celkově jsem měla po dočtení knihy pocit, že by si čtenář měl vzít jednu životní lekci. A to, že by si měl více vážit života a všech těch dobrých okamžiků, co život nabízí. Autorka v tomto ohledu do knihy vdechla jistou dávku naděje a pozitivismu, i když je to v podstatě dost smutný příběh.

Tisíc polibků pak hodnotím na 100 %, dávám 5 hvězdiček a moc doporučuju, ale přichystejte si kapesníčky, pokud jste trochu citlivější povahy.