RECENZE: Chris Martin - Hora mezi námi

Název: Hora mezi námi

Název v originále: The Mountain between Us

Autor: Chris Martin

Série: -

Nakladatelství: Motto

Rok vydání: 2017

Počet stran: 326

Zdravím! Dnes pro vás mám další recenzi o jedné z těch knih, které se odehrávají v zimním, zasněženém, nehostinném prostředí (z něhož by mohlo i mrazit), ale vysloveně nesouvisí s dobou Vánoc. Pokud vás tedy láká podobné prostředí a máte rádi ještě navíc silné lidské osudy, ale máte již plné zuby vánočních svátků, přestože ještě vlastně nezačaly, mohla by vás tahle kniha zaujmout.



Ashley a Ben se náhodně setkávají na letišti v Salt Lake City. Oba pospíchají domů. Ona se vdává, jeho čekají pacienti. Všechny lety jsou ale pro špatné počasí zrušeny. Oni si však najdou soukromého pilota, který jim přislíbí, že je ještě téhož večera dopraví do města, kam potřebují. Při letu však pilot dostává infarkt a letadlo se zřítí. Ben s Ashley se tak z ničeho nic ocitají uprostřed ničeho – obklopeni horami, sněhem, ledem, hustými lesy. Začíná jejich boj o holé přežití. Jaké jsou ale jejich šance?

Máte-li rádi příběhy o přežití v překrásné, ale přitom drsné a nemilosrdné přírodě – konkrétně v horském, zalesněném, zledovatělém prostředí, přijdete si v této knize rozhodně na své. Protože jestli tato kniha něčím vyniká, je to rozhodně prostředí, které zde Chris Martin vylíčil naprosto přesvědčivě. Při čtení tak máte pocit, že se na horském hřebeni nacházíte také a že jste frustrovaní stejně jako postavy, které se horko těžko snaží zahřát, chybí jim vybavení, nemají skoro co jíst a před nimi jsou desítky kilometrů hlubokého sněhu střídajícího se s ledovým povrchem, které musí oba hrdinové zdolat, pokud se chtějí zachránit.

Kniha však kromě skvěle vylíčeného prostředí vyniká i v postavě Bena, lékaře, z jehož pohledu je příběh vyprávěn. Krom toho, že sledujeme jeho boj o záchranu sebe samého i Ashley, za níž se cítí zodpovědný, sledujeme také jeho myšlenkové pochody. Jeho způsob smýšlení o jejich svízelné situaci i o jeho vlastním životě dává čtenářům mnoho podnětů k zamyšlení. Jeho moto „problémy řešíme postupně, jeden krok za druhým“ by se skoro dal tesat do kamene jako silné motivační heslo pro všechny, kdo se prochází těžkým obdobím.

Pokud očekáváte rychlé, svižné čtení, asi vás zklamu. Právě proto, že autor zapojil do knihy i různá zamyšlení, jde tak spíš o pomalejší čtení. Nemusíte se však bát, že by nějaké filozofování nad životem vyčnívalo na úkor děje. Tak to skutečně není. Obě linky tu jsou v harmonii a střídají se velmi vyrovnaně. Zároveň nejsou ty myšlenkové pochody psané nějak složitě či strojeně. Plynou pěkně pomalu a lehce – jen se nedají úplně prolítnout, pokud o ně nechcete vysloveně přijít.

Zároveň od určitého místa v knize začínáte pomalu tušit, že Ben skrývá určité tajemství, na jehož odhalení s každou další stránkou čekáte. Ke konci je to už v určitém bodě možné odhalit, o co se asi tak jedná. A musím říct, že mne to dost zasáhlo, vůbec jsem to nečekala – přestože se mi pointu tohoto „tajemství“ podařilo odhalit ještě dřív, než ho odhalil sám autor.

Každopádně knihu určitě doporučuju, zvlášť pokud vás baví číst příběh o přežívání či příběhy odehrávající se mimo civilizaci v divoké přírodě – to vám tato kniha určitě dá. Já nakonec hodnotím knihu 80 % (odebrala jsem procenta pro to „pomalejší čtení“ a jistou událost, co se stala v závěru, ale prozrazovat kterou). Nicméně knihu mohu rozhodně doporučit.