Název: Můj muž král Karel IV.
Podtitul: Z deníku královny Anny Svídnické
Název v originále: Můj muž král Karel IV. (Z deníku královny Anny Svídnické)
Autor: Vladimír Přibský
Série: -
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2010
Počet stran: 215
Historické romány jsem měla vždycky ráda, přestože jsem v tomto oboru laik. Nebo možná právě proto, že jsem laik. Doba panování Karla IV. mne baví, a proto jsem s radostí sáhla i po této knize, v níž je Karel IV. jednou z postav. A jsem ráda, že jsem si ji přečetla.
Anně Svídnické bylo teprve 16
let, když se provdala za – tehdy již 37letého – vladaře Karla IV. Roku 1355
byli společně korunováni na římského císaře a císařovnu. A do této doby je
zasazena kniha Vladimíra Přibského Můj muž král Karel IV., která z
pohledu mladičké královny Anny vypráví události, jež ji doprovázely těsně před
příjezdem a během příjezdu do Říma, kde se po dlouhé době měla setkat se svým
manželem, jehož takřka neznala. Jak toto setkání dopadne? Je vůbec možné, aby
v manželském svazku dokázali vedle sebe fungovat mladičká dívka a dospělý
muž? Dva lidé s tak obrovským věkovým rozdílem? Budou vůbec schopni najít
společnou řeč?
Jak jsem zmínila výše, kniha mne
zajímala pro ten fakt, že tu jako jedna z postav vystupuje král Karel IV. a
já se těšila na to, jak ho tu autor nakonec pojme. Nutno však předeslat, že
Anniny deníky jsou čistě fiktivní, byť na svém pozadí odrážejí skutečné
historicky doložené události. Nicméně já jako laik, který neodliší, co je ještě
v tomto případě fikce a co již Přibského fabulace, jsem nakonec byla velmi
spokojená. Autor zde nabídl řadu věcí, které jsem si neskutečně užila.
Co se týká postav, nakonec musím
říct, že to byla právě Anna, která mne ke knize nejvíce připoutala. V době,
kdy se Anna stala římskou císařovnou, byla stále ještě dospívající dívkou – a
to je na první pohled patrné, když knihu začnete číst. A mne to hrozně moc
bavilo, že tento fakt autor zohlednil. Touha chovat se „normálně“ a nekrálovsky
v ní bojuje s vědomím, že se musí přemoci a stále se musí mnoho učit, aby se
osvědčila jako královna česká a budoucí císařovna římská. Tento rozpor touhy
žít jako normální dívka s povinnostmi, které si musí coby panovnice osvojit, je
provázen celou knihou. A to se autorovi podařilo skvěle vypodobnit, stejně tak
chválím, jak dobře a přesvědčivě se podle mého Přibskému podařilo vcítit do
dívčí duše a povahy.
Přibský v knize úžasně a velmi
citlivě popisuje Annin vnitřní přerod v dívky v ženu. Zatímco zpočátku ji
poznáváme jako dívku, která ještě do jisté míry tíhne k dětským zábavám, na
konci knihy ji opouštíme jako vnitřně dozrávající ženu.
Abych ale stále nemluvila o
postavách, resp. o Anně, ráda bych ještě zmínila styl, jaký autor v knize
zvolil. Deníková forma, v níž je kniha napsaná, byla v tomto případě
vhodně zvolena. Jednak lépe vplujeme do myšlenek hlavní hrdinky a do jejích
emocí, zároveň je to také příjemné oživení příběhu jako celku. Přibský je napsal velmi
umně, věrohodně. Je to živé a dynamické čtení, které rychle odsýpá, takže se do
knihy ponoříte jedna dvě.
Knihu určitě nelze brát jako
plnohodnotný zdroj vědeckých informací, to vám určitě tento román nedá. Ale
pokud hledáte příjemnou oddechovku na jedno odpoledne, mohla by vám tato
jednohubka vyhovovat. Zvlášť pokud vás baví lidské příběhy a jejich psychologie. Takhle na mne kniha totiž působila. Ani ne tak jako
historický román, ale jako příběh o dívce, která vnitřně dozrává v ženu,
učí se zodpovědnosti a svým povinnostem a učí se, co znamená být
v manželství, ve vztahu. A že tím manželem je nejmocnější vladař Evropy?
To tu skoro jde stranou, protože tato kniha je především o lidech jako takových
bez ohledu na jejich postavení.
Já si knihu užila, 5 hvězdiček,
100 % a určitě mohu doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat