Název v originále: Flowers in the attic
Autor: Virginia C. Andrews
Série: Květy z půdy (Dollangangerovi), 1. díl
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2014
Počet stran: 379
Do této knihy jsem se pouštěla s trochu smíšenými pocity. Na jedné straně tu byly nadšené ohlasy lidí, co již knihu
četli, ale zároveň mne trochu odrazovalo to téma, kterým se kniha, potažmo asi
celá série, zabývá. Nicméně jsem nakonec ráda, že jsem se do čtení pustila, protože tohle bylo naprosto neskutečné!
První díl pětidílné ságy nás
seznamuje s Corrinou Dollangangerovou a jejími čtyřmi dětmi Christopherem,
Cathy a dvojčaty Carrie a Corym. Ti se dostali do tísnivé finanční situace
poté, co otec nečekaně a tragicky zemřel při dopravní nehodě. Corrina se i přes
veškeré sebezapření nakonec rozhodne vrátit do rodného domu, odkud ji její
rodiče před lety vyhnali. Corinna se vrací s pokorou a prosíkem v naději,
že se dočká odpuštění a otec ji opět zahrne do závěti. Než se ale tak stane,
musí její děti žít na zapřenou na půdě – v naprosté izolaci, aby se o nich jejich dědeček nedozvěděl. Ví o nich jen
jejich matka Corrina a jejich babička – zlá a krutá stařena se srdcem z ledu.
Jak dlouho ale dokážou děti přežít? A jak se kruté zacházení a zrada ze strany dospělých podepíše na jejich psychice?
Jak jsem psala již výše, přistupovala jsem ke knize trochu obezřetněji, protože dějově tento titul zahrnuje jisté téma, které osobně považuji za dost kontroverzní. Nevím jistě, zda to tu smím jmenovat, abych tu nevyzradila nějaký spoiler, nicméně musím říct, že se mi k mému překvapení
kniha nakonec líbila. A je teď na místě, abych vysvětlila, co přesně se mi
líbilo a z jakého důvodu vlastně knize dávám tak vysoké hodnocení. Kde ale
začít?
Jednak bych chtěla vyzdvihnout
autorčin styl psaní. Andrewsová byla obdařena umem volit ta správná slova tak,
aby vyjádřila přesně to, co chce říct, aniž by musela užít nadbytečných výrazů.
Její způsob vyprávění je velmi sebevědomý, cílevědomý a velmi přesný. Své myšlenky, dialogy, popisy
vyjadřuje přesně tak, jak chce, a tam, kde chce. Celkově ta kniha působí velmi
kompaktně, bez hluchých míst – všechno má své místo a svůj smysl. Kniha se tak
čte dost rychle a velmi plynule, děj vás brzy vtáhne do svých spárů a nepustí
vás, dokud knihu nedočtete. Autorčin styl psaní je vytříbený a její jazyk velmi bohatý. Dialogy jsou živé a
dynamické, skvěle posouvají celý děj kupředu. A přitom se nejedná jen tak o
nějaké plytké rozhovory o ničem.
Zároveň mne fascinovalo, jak
skvěle autorka dokázala celý příběh vystavět do tak malého prostoru. Většina
děje se odehrává na půdě jednoho domu a nelze přitom říci, že by se v knize
nic nedělo. Děje se tam toho hodně – vůbec k tomu není potřeba velkého
prostoru. Možná právě ten prostor celé drama ještě umocňuje a ukazuje, že se život nedá uzavřít mezi čtyři stěny. Lidský život potřebuje prostor k rozvoji a izolace vede ke zkáze a záhubě.
Nyní by se slušelo, abych napsala
pár slov k postavám. Způsob, jakým autorka vykreslila své hrdiny, je na
velmi vysoké úrovni a já jsem naprosto fascinovaná. Jejich hloubka, jejich
proměna, jejich plasticita – to všechno Andrewsová zpracovala na výbornou. Postavy jsou velmi reálné, živé, propracované do hloubky, a tudíž uvěřitelné. Práce s charaktery
je něco, co Andrewsová rozhodně ovládá. Jednotlivé postavy se tu za celou tu
dobu neskutečně proměnily – na konci opouštíte jednotlivé hrdiny úplně jiné,
než jste je poznali na začátku. Nejvíc jsem asi byla zaskočená proměnou matky.
Celou knihu podtrhuje
naprosto skvěle podaná atmosféra strachu, pocitů zrady a zklamání a také naprosté bezmoci a zoufalství z toho bezpráví, kterého se dospělí dopustili vůči dětem. Způsob, jakým je s dětmi zacházeno, je
krutý, bolestný a nelítostný a já se přiznám, že některé scény se mi vůbec nečetly
dobře. A to pro svůj obsah. Domnívám se, že kdyby se podobné události staly
skutečným lidem a přišlo by se na to, společnost by to dost detailně propírala
a na aktérech by podle mne nezůstala nit suchá.
Kniha je to rozhodně šokující,
pro některé povahy asi ne úplně vhodná. Ale já jsem překvapená tím, jak moc se
mi kniha dostala pod kůži. Hodnotím 100 % a ano, doporučuju. Časem se určitě
propracuju k dalšímu dílu série.
Žádné komentáře:
Okomentovat