Název: Červený adresář
Název v originále: Den Röda Adressboken
Autor: Sofia Lundbergová
Série: -
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2018
Počet stran: 286
Tuto knihu jsem zaznamenala již ve chvíli, kdy u nás vyšla. Přiznám se, že jsem dlouho váhala, jestli do knihy jít, nebo ne. Přece jen na mne tento titul působil trochu jako typická červená knihovna, u čehož já zrovna nejsem cílová skupina. Červenou knihovnu čtu jen okrajově. Ale ta vlna pozitivních ohlasů mne nakonec přesvědčila, abych to zkusila. A já jsem ráda, že jsem Červenému adresáři tu šanci skutečně dala.
Doris Almová je 96letá dáma
žijící ve Švédsku. Je těžce nemocná a pomalu umírá. A je na její vnučce Jenny, aby
jí pomohla důstojně odejít z tohoto světa. Doris má však stále co říct, a
to díky svému červenému adresáři, v němž má zaznamenané všechny lidi a
jejich příběhy, díky nimž se Doris stala tím, kým byla. A zatímco se Doris
pomalu loučí se svým životem, čtenáři mají možnost díky adresáři postupně
poznávat všechny, kdo Doris v jejím životě ovlivnil a pomáhal utvářet její
životní cestu.
Jak jsem psala již výše, jsem skutečně ráda, že jsem v případě
Červeného adresáře vyslyšela všechny
ty pochvalné komentáře a recenze, které jsem k tomuto dílu zaznamenala,
protože bych se připravila o zajímavý, silný lidský příběh, který tato kniha
nabízí.
Je pravda, že začátek je spíše pomalý a pozvolný, takže mi chviličku trvalo, než jsem se do knihy
pořádně začetla. Ale samotný Dorisin život a lidé, které nám autorka
představila, mi rychle přirostli k srdci, takže jsem se nakonec přistihla,
že se od knihy vůbec nemohu odtrhnout. Kniha se odehrává ve dvou rovinách. V současnosti
poznáváme Doris jako starou paní, které již zdraví neslouží a která již
tuší, že její konec se pomalu blíží. Pomocí adresáře se pak vracíme do
minulosti a sledujeme jednotlivé etapy Dorisina života od chvíle, kdy byla v mladém
věku nucena opustit své rodiče a sestru.
Kniha je koncipována velmi
zajímavým způsobem. Ve chvíli, kdy se kniha zaměřuje na minulost, je ta minulá
linie vždy uvozena jménem člověka, na kterého Doris zrovna vzpomíná. A pokud
daný člověk již zesnul, má Doris jeho jméno přeškrtnuté a doplněné poznámkou „zemřel/a“.
Je to takový jistý druh spoileru zasazený přímo do knihy. A možná o to je to silnější
pokaždé, když na takovou poznámku narazíte. Víte totiž, kam ten příběh bude
postupovat, a vy s tím nemůžete absolutně nic dělat. Ty emoce tu tak na
vás čekají na každém rohu a vy o nich víte, že přijdou.
Zároveň jsem se při čtení nemohla
ubránit jistému pocitu pobouření či pohoršení, a to ve chvílích, kdy se někteří
lidé k Doris chovali dost hrozným způsobem. Občas se mi zdálo, jako by si
někteří lidé Doris přehazovali jako horký brambor (doktoři, ošetřovatelky,
pečovatelky, lidé z domova důchodců). Jako by snad Doris byla nějaký
obtížný hmyz, kterého je třeba se zbavit – jen proto, že je stará a nemocná.
Jen aby nikdo neměl za ni zodpovědnost. O to víc to bylo do očí bijící v kontrastu
s tím, když víte, jak krušný život Doris měla a co všechno si musela
prožít. Stejně tak jsem byla naštvaná na Jennyinu rodinu, která se chovala
sobecky ve chvíli, kdy se Jenny chtěla přijet s Doris rozloučit coby se
svou jedinou příbuznou, a oni jí to vyčítali.
Atmosféra knihy je rozmanitá.
Zatímco současná linie se mi zdála melancholická a trochu depresivní, minulá
linka byla velmi živá a dynamická. Doris si rozhodně ve svém životě zažila
úspěchy i pády, lásku i zklamání. A autorce se to podařilo skvěle zachytit. Na
pozadí historických událostí máme možnost pozorovat jeden silný lidský osud,
okořeněný řadou zajímavých myšlenek, nad nimiž stojí se pozastavit a chvíli nad
nimi uvažovat. Když pak vše celé rekapitulujeme spolu s ní, zjišťujeme, že
jediné, na čem záleží, jsou lidé, které máme rádi a kterými se obklopujeme.
Konec mne hodně dojal. Zaláskované příběhy běžně nečtu, ale způsob, jak to
autorka v této knize pojala, mne bavil.
Knize nakonec dávám 80 %, 4
hvězdičky a určitě mohu knihu doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat