Zdravím!
Dnes bych se s vámi ráda podělila o své zážitky z 28. ročníku Podzimního knižního veletrhu, který se konal 5. a 6. října v Havlíčkově Brodě. Upřímně řečeno, dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli se tohoto veletrhu budu účastnit, nebo jestli se nakonec rozhodnu pro Humbook, který se konal 6. října v Praze. Ale protože je Humbook dost úzce zaměřený na young adult literaturu a můj čtenářský záběr je přece jen značně širší, dala jsem přednost havlíčkobrodskému veletrhu. A přes veškerý můj respekt k Humbooku jsem ráda, že jsem si nakonec vybrala právě Podzimní knižní veletrh.
Přestože se Podzimní veletrh konal ve dvou dnech, já se do Havlíčkova Brodu nakonec vydala jen v sobotu 6. října. Vstávat o víkendu před pátou ráno není žádná sranda, ale co bych pro knihy a veletrh neudělala, že jo. Spoje Praha-Havlíčkův Brod přece jen nejezdí každých deset minut, takže jsem holt obětovala část svého spánku. Ale nevadí. Po obvyklých ranních ceremóniích jsem se vydala směr hlavní nádraží a o šesté jsem již seděla ve vlaku. Hurá za knihama!
Můj spánkový deficit se projevil již ve vlaku, když jsem za Golčovým Jeníkovem vytuhla a málem jsem přejela zastávku. Naštěstí vše dobře dopadlo a já vystoupila včas a na správném místě. V Havlíčkově Brodě jsem byla kolem osmé hodiny. Protože veletrh začínal až v devět, udělala jsem si krátkou procházku po centru města a stálo to za to. Je to velmi příjemné město s příjemnou atmosférou. Takže pokud byste do Havlíčkova Brodu někdy zavítali a měli čas si udělat procházku, určitě mohu doporučit centrum, je to tam moc pěkné! :-)
Zábava ale začala už o něco dřív, když jsem vystoupila z vlaku. Ačkoliv jsem na tyhle věci obvykle dost pečlivá, zapomněla jsem si tentokrát doma vytištěný plánek města, takže než jsem se dostala do centra, trochu jsem bloudila. Náměstí, které jsem si chtěla prohlédnout a projít si ho, jsem však nakonec našla. Situace s hledáním se ale opakovala ve chvíli, když jsem z náměstí zamířila do kulturního domu, kde se odehrával samotný veletrh. Můj orientační smysl je katastrofální, takže dostat se na místo činu mi chvíli trvalo. Ale nakonec se mi poštěstilo i podruhé, takže sláva!
Z čeho jsem byla dost překvapená, bylo množství lidí, kteří akci přišli navštívit. Na jednu stranu to je určitě dobře, když lidé mají o čtení a podobné akce zájem. Také je to skvělá příležitost k různým (nejen) literárním setkáním. Přesto jsem nevěděla, že je o tento veletrh až takový zájem, když se jedná spíše o regionální událost. Čekala jsem komorní záležitost. To ale nikdo prosím neberte jako výtku, není to tak myšleno - jen se pozastavuji nad rozdílem mezi mým očekáváním a zcela jinou realitou. Co však bylo komorní, byly prostory kulturního domu. Prostředí samotné bylo skvělé, moc se mi tam líbilo. Také se mi moc líbila atmosféra celého veletrhu, která byla velmi příjemná. I přes ty davy jsem neměla pocit, že by to bylo nějaké chaotické či uspěchané. Panovala zde milá, přátelská a skoro až slavnostní atmosféra, vše probíhalo v poklidu a po dlouhé době jsem zažila, že se cizí lidé na sebe fakt usmívají a nejsou na sebe protivní.
Zatímco jsem procházela jednotlivé stánky, sbírala letáky a prohlížela si knížky, rozhlížela jsem se také kolem sebe, zda neuvidím nějakou známou tvář, s kým bych se mohla pozdravit. Nakonec se mi nepoštěstilo, ale nevadí, třeba to vyjde jindy a jinde. Ale když už jsem u těch knížek, pojďme se na závěr kouknout, co jsem si na veletrhu vybrala. Jela jsem tam s představou, že si odvezu maximálně pět knížek. Přísnost musí být - batoh nemám nafukovací a táhnout se ve vlaku s mraky igelitek se mi moc nechtělo. Měla jsem vyhlídnuté čtyři knihy, které jsem tam chtěla najít. Nenašla jsem z nich ani jednu, protože tam příslušné nakladatelství nemělo stánek. Stane se no. Nakonec jsem si odvezla tři knížky a úplně jiné, než jsem původně chtěla. To jsem holt celá já, no.
První knížkou je Tatér z Osvětimi od Heather Morris, který zaznamenal docela kladné ohlasy a po kterém jsem pokukovala už delší dobu. Téma holocaustu mne v beletrii zajímá, takže jsem na to zvědavá. Dalším přírůstkem je kniha Oba na konci zemřou od Adama Silvery. Tuhle knížku jsem zahlídla už před delší dobou na zahraničním booktube a slyšela jsem na ni samou chválu. Navíc to téma, kterým se kniha zabývá, mne přišlo dost zajímavé, tak jsem na to také zvědavá. Poslední knihou, co jsem si dovezla, je Trajekt od Matse Strandberga. Ta anotace k tomu je naprosto skvělá a já mám od knihy velká očekávání!
Tak to byl můj zážitek z Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. A co vy? Byli jste někdo?
Přestože se Podzimní veletrh konal ve dvou dnech, já se do Havlíčkova Brodu nakonec vydala jen v sobotu 6. října. Vstávat o víkendu před pátou ráno není žádná sranda, ale co bych pro knihy a veletrh neudělala, že jo. Spoje Praha-Havlíčkův Brod přece jen nejezdí každých deset minut, takže jsem holt obětovala část svého spánku. Ale nevadí. Po obvyklých ranních ceremóniích jsem se vydala směr hlavní nádraží a o šesté jsem již seděla ve vlaku. Hurá za knihama!
Můj spánkový deficit se projevil již ve vlaku, když jsem za Golčovým Jeníkovem vytuhla a málem jsem přejela zastávku. Naštěstí vše dobře dopadlo a já vystoupila včas a na správném místě. V Havlíčkově Brodě jsem byla kolem osmé hodiny. Protože veletrh začínal až v devět, udělala jsem si krátkou procházku po centru města a stálo to za to. Je to velmi příjemné město s příjemnou atmosférou. Takže pokud byste do Havlíčkova Brodu někdy zavítali a měli čas si udělat procházku, určitě mohu doporučit centrum, je to tam moc pěkné! :-)
 |
| morový sloup na Havlíčkově náměstí |
 |
| kulturní dům Ostrov |
Z čeho jsem byla dost překvapená, bylo množství lidí, kteří akci přišli navštívit. Na jednu stranu to je určitě dobře, když lidé mají o čtení a podobné akce zájem. Také je to skvělá příležitost k různým (nejen) literárním setkáním. Přesto jsem nevěděla, že je o tento veletrh až takový zájem, když se jedná spíše o regionální událost. Čekala jsem komorní záležitost. To ale nikdo prosím neberte jako výtku, není to tak myšleno - jen se pozastavuji nad rozdílem mezi mým očekáváním a zcela jinou realitou. Co však bylo komorní, byly prostory kulturního domu. Prostředí samotné bylo skvělé, moc se mi tam líbilo. Také se mi moc líbila atmosféra celého veletrhu, která byla velmi příjemná. I přes ty davy jsem neměla pocit, že by to bylo nějaké chaotické či uspěchané. Panovala zde milá, přátelská a skoro až slavnostní atmosféra, vše probíhalo v poklidu a po dlouhé době jsem zažila, že se cizí lidé na sebe fakt usmívají a nejsou na sebe protivní.
 |
| vstupenka a pár katalogů |
Zatímco jsem procházela jednotlivé stánky, sbírala letáky a prohlížela si knížky, rozhlížela jsem se také kolem sebe, zda neuvidím nějakou známou tvář, s kým bych se mohla pozdravit. Nakonec se mi nepoštěstilo, ale nevadí, třeba to vyjde jindy a jinde. Ale když už jsem u těch knížek, pojďme se na závěr kouknout, co jsem si na veletrhu vybrala. Jela jsem tam s představou, že si odvezu maximálně pět knížek. Přísnost musí být - batoh nemám nafukovací a táhnout se ve vlaku s mraky igelitek se mi moc nechtělo. Měla jsem vyhlídnuté čtyři knihy, které jsem tam chtěla najít. Nenašla jsem z nich ani jednu, protože tam příslušné nakladatelství nemělo stánek. Stane se no. Nakonec jsem si odvezla tři knížky a úplně jiné, než jsem původně chtěla. To jsem holt celá já, no.
 |
| knihy pořízené v Havlíčkově Brodě |
První knížkou je Tatér z Osvětimi od Heather Morris, který zaznamenal docela kladné ohlasy a po kterém jsem pokukovala už delší dobu. Téma holocaustu mne v beletrii zajímá, takže jsem na to zvědavá. Dalším přírůstkem je kniha Oba na konci zemřou od Adama Silvery. Tuhle knížku jsem zahlídla už před delší dobou na zahraničním booktube a slyšela jsem na ni samou chválu. Navíc to téma, kterým se kniha zabývá, mne přišlo dost zajímavé, tak jsem na to také zvědavá. Poslední knihou, co jsem si dovezla, je Trajekt od Matse Strandberga. Ta anotace k tomu je naprosto skvělá a já mám od knihy velká očekávání!
Tak to byl můj zážitek z Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. A co vy? Byli jste někdo?
Žádné komentáře:
Okomentovat