Název: Po strništi bos
Název v originále: Po strništi bos
Autor: Zdeněk Svěrák
Série: -
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013
Počet stran: 92
Přiznám se, že napsat tuto recenzi tak, aby měla hlavu a patu, mi v případě knihy Po strništi bos přišlo kupodivu dost náročné. Jedná se o dost specificky pojatou knihu, která vás nutí klást si jisté otázky. Kde je hranice pravdy a fabulace? Jde skutečně "jen" o vyprávění o chlapci a jeho příhodách z dětství, nebo se autor snažil vyřknout "něco víc"? Doufám, že se mi aspoň trochu povedlo vyjádřit, co se mi na knize líbilo a co je podle mého jejím hlavním přesahem či přínosem.
Kniha Po strništi bos Zdeňka Svěráka je souborem kratičkých povídek,
které jsou inspirovány autorovým vlastním dětstvím. Hrdina knihy, sedmiletý chlapec Eda, se s rodiči
stěhuje na nějakou dobu na venkov, když je otec propuštěn z práce v elektrárně.
Částečně úsměvné, částečně hořké povídky vyprávějí Edovy příhody z tohoto období,
než se po dvou letech zase vrátí zpět do Prahy.
Samotný autor na zadní stránce
obálky uvádí, že nejde o kroniku jeho dětství či jeho rodiny. Ve svých textech
se snaží vytvořit krásnou literaturu a v samotných vzpomínkách nelze
vlastně rozeznat, co je pravdivé a co není (o což se Zdeněk Svěrák celou dobu
snažil). A upřímně řečeno, ono vůbec není podstatné, co je pravda a co
smyšlenka. Důležité je, že jednotlivé vzpomínky do jisté míry odrážejí realitu
určitého období během druhé světové války (respektive jsou na realitě
založené). Jednotlivé texty tak mají do určité míry silnou výpovědní hodnotu,
která je zesílena o to, že jsou jednotlivé střípky viděny očima malého dítěte,
které nechápe širší souvislosti – na rozdíl od dospělého čtenáře.
Společným jmenovatelem řady
textů je fakt, že sice začínají úsměvně, ale jejich
pointa je laděna negativně, končí sladkobolně, v některých případech se silným nádechem tragiky. O to
silnější čtenářský zážitek to je, když si čtenář promítne jednotlivé střípky
událostí v kontextu doby, v širších souvislostech. Některé vzpomínky
pak jsou vhledem do dětského světa, do světa her, přátelství, nepřátelství,
vnitřních výher a proher, jak to mohou prožívat jen děti.
Nacházíme tu tak dva světy, které
se spolu prolínají a těžko se odtrhávají od sebe. Ten dětský, který zobrazuje zážitky
malého chlapce, a ten „širší“ svět okolo.
Život chlapce tak sledujeme na pozadí historických událostí, které tu jsou sice
zdánlivě okrajové, ale stačí trefně umístěná zmínka, stačí krátká věta, aby vás
celkový kontext zasáhl a donutil přemýšlet.
Přiznám se, že jsem čekala
humorně laděnou sbírku povídek – něco ve stylu Járy Cimrmana, jak od Zdeňka Svěráka
dobře známe, ale dostala jsem něco zcela jiného. A upřímně řečeno toho vůbec
nelituji. Nečekala jsem, že mne některé texty tolik zasáhnou. U některých mne
vysloveně mrazilo v zádech a nebylo mi lehko je číst. Udavačství za války
či pomoc lidem za války (byť třebas ilegální), němečtí vojáci, ruská armáda osvobozující Československo – tyto události tu jsou zachyceny zkratkovitě, ale pomocí trefně volených slov na vás dopadají zdánlivě nevyřčené významy
a myšlenky schované mezi řádky.
Knihu tak lze vlastně číst dvojím
způsobem. Buď jako vyprávění malého chlapce a jeho příhod během pobytu na
venkově, které zdoláte jedním dechem během večera, a nebo můžete zkusit číst
pomaleji a zkusit hledat další, nepřímo vyřčené příběhy ukryté mezi řádky. Co
si z toho vyberete, bude jen na vás.
Já knihu
jedině doporučuju. Byl to pro mne rozhodně silný a nevšední čtenářský zážitek. Nevím sice, do jaké míry se autor snažil o to, podat svědectví o událostech doby minulé (myšleno s akcentem na události druhé světové války), nebo jestli se chtěl spíše zaměřovat na dětství jako takové, ale pro mne to asi bylo to, co jsem si z knihy vzala nejvíc. Ty krátké zkazky - ty narážky na tehdejší dobu, které vás donutí přemýšlet. Doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat