RECENZE: Jennifer Hillier - Wonderland: Země divů

Název: Wonderland: Země divů

Název v originále: Wonderland

Autor: Jennifer Hillier

Série: -

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2016

Počet stran: 381 stran

Přiznám se, že z této knihy mám trochu rozpolcené pocity. Málokdy se mi totiž stává, že v příběhu narazím na věci, nad kterými se pozastavuji, a přesto si knihu dokážu náležitě užít. Přesně to se mi stalo u Wonderland: Země divů. I přes některé silnější výhrady, které k Wonderlandu mám, se mi kniha četla kupodivu dobře a jsem ráda, že jsem se k tomuto románu dostala.



Zábavní park Wonderland je srdcem malého města Seaside ve státě Washington. Každým dnem jezdí do Wonderlandu tisíce lidí. Spousta mladých lidí zde získává své první pracovní zkušenosti. A i přes temnou minulost je nyní Wonderland významně prosperujícím místem, kam lidé chodí za zábavou. Místem, kde to tisíce lidí milují a kam tisíce lidí chodí trávit svůj volný čas. Reputace parku je však nyní znovu ohrožena, když je u ruského kola nalezeno mrtvé tělo a když postupně začíná vyplouvat na povrch, že se pohřešuje několik chlapců - současných či bývalých zaměstnanců parku. Čím víc se vyšetřovatelka Vanessa Castrová noří do případu, tím víc podivností zjišťuje. Kdo je zodpovědný za smrt daného mladíka a za zmizení chlapců?

Jak jsem psala již výše, i když se mi v některých rovinách tato kniha líbila, mám k ní i několik výhrad. Na příklad to, že je Wonderland prezentován jako thriller – já bych to spíše označila za detektivku s prvky thrilleru. Jennifer Hillier zde nakombinovala oba dva žánry, ale nemyslím si, že by thriller převažoval. To však nic nemění na tom, že se jedná o svižně napsaný příběh s několika temnými pasážemi, velmi solidně vystavěnou zápletkou a dobře zvládnutým rozuzlením. Autorčin styl psaní je přirozený, plynulý a lehce se čte, díky čemuž se čtenář velmi snadno ponoří do příběhu a na čtení knihy se těší pokaždé, když musí knihu odložit.

Nicméně tu máme další "ale". Mimo jiné jsem se totiž pozastavila nad tím, s jak velkým počtem zvráceností Jennifer Hillier pracuje. Možná se chce prezentovat jako autorka opravdu temných příběhů, ale v této knize se zdálo, že místy až moc tlačí na pilu. Na jednu, samostatnou knihu tu bylo až moc temných témat (stalking, pedofilie, vraždy, znásilnění, napadení). O to víc tento fakt vyniká, když vezmete v úvahu, že Seaside, kde se příběh odehrává, není zrovna moc velké město. Na malé město příliš mnoho temných věcí. S tím souvisí i to, že víceméně každá z hlavních postav má nějakou temnou skvrnu ve své minulosti.

„Kdykoliv si myslím, že v Seaside už snad nemůže být víc podělaných děsivých násilníků, tak se to ještě o něco zhorší.“ (str. 355)

Tento citát podle mého dost dobře vystihuje to, co se tu snažím popsat. Člověk si tak říká, jestli je na tomto městě a jeho obyvatelích vůbec něco pozitivní?

Zároveň nám tu Jennifer Hillier až příliš nápadně podsunuje jednoho pachatele. A to tak moc, každému musí být úplně jasné, že skutečným pachatelem je někdo zcela jiný. Opět jsem měla trochu pocit, že autorka v některých momentech tlačila na pilu. Nevím, jestli už mám tolik načteno, ale občas jsem si říkala, o co se to autorka vlastně snaží? Dělat z čtenářů opravdu takové hlupáky, co jí na to skutečně skočí? Netuším, možná si to jen špatně vykládám.

Upřímně řečeno, ten okatě využívaný motiv „nabídnu čtenářům pachatele, ale pak jim vytřu zrak, když to otočím a pachatelem bude někdo úplně jiný“ je dneska obsažen v takovém množství detektivek, že je skoro až nemožné najít detektivku, kde to není.

Nicméně však autorce nemohu upřít to, že toho skutečného pachatele jsem nakonec stejně neuhádla – toho se jí podařilo zamaskovat velmi slušně. Jediné, čím jsem si byla jistá, je to, kdo pachatelem určitě není. Neskočila jsem autorce na lep a odmítla jsem přijmout fakt, že první nabízený pachatel je ten skutečný, ale toho opravdového záporáka jsem neidentifikovala. To jsem si užívala, chválím!

Teď to asi vypadá, jako bych tu knihu vysloveně hanila a neviděla na ní nic pozitivního. Přiznávám, že jsem v ní našla řadu věcí, z nichž zrovna nejásám nadšením A to jsem tu ta negativa zdaleka nevyjmenovala všechna. Ale i tak nemohu říct, že bych si to neužila. I přes řadu nedostatků mi kniha přišla neuvěřitelně čtivá a napínavá. Líbilo se mi stylistické zpracování příběhu (i přes některá klišé). Na příběhu stále bylo něco, co mne nutilo číst dál, čehož si u knihy vážím, ačkoliv tam čas od času narážím na věci, co se mi nelíbí. Celkově bych to tak na GoodReeds hodnotila 3,5 hvězdy, kdyby tam šly dát půlhvězdy. Takhle tomu dávám 65-70% a na jedno přečtení, proč ne.