RECENZE: Vaddey Ratnerová - Stín banyánu

Název: Stín banyánu

Název v originále: In the Shadow of the Banyan

Autor: Vaddey Ratnerová

Série: -

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2014

Počet stran: 284

Stín banyánu byl pro mne krokem do neznáma. Tématicky to pro mne bylo celkem vzdálené a snad právě proto, abych si přečetla něco nového a rozšířila si obzory, jsem po této knize kdysi sáhla a pořídila si ji do knihovny. Konečně teď v létě přišel čas na to, abych si knihu přečetla. A ono mi to opravdu sedlo do noty.

Píše se rok 1975 a malé Raami je sedm let, když v její rodné Kambodži dochází k převratu. Rudí Khmerové vyhlásili revoluci a chtějí svoji zemi přetvořit k obrazu svému. Pod pohrůžkou smrti se musí královská rodina, do níž se Raami narodila, odstěhovat na venkov – spolu s dalšími lidmi tvořícími inteligenci, elitu národa. Týrání, hlad a smrt se skrývají na každém kroku – jak dlouho může rodina vydržet pod hrozbou smrti, která může kdykoliv přijít z revolučních vojáků, kteří jsou mnohdy ještě dětmi a sami ani pořádně nerozumí idealistickým heslům revoluce, kterým nerozumí? Je nějaká šance na únik?

Jak už jsem napsala na začátku, tento titul mi skutečně sedl do noty. Kniha je pro mne přínosná hlavně v tom, že se zabývá skutečnými událostmi, které se v Kambodži roku 1975 skutečně staly. Jedná se totiž o autobiografický román – autorka samotná je totiž tou sedmiletou Raami, která celý příběh vypráví. Čtenář si tak může být jistý, že byť jsou některá místa beletristicky trochu poupravená, tak minimálně to jádro příběhu je rozhodně pravdivé. Ta hranice, co je ještě realita a co je již fabulace, je pro evropského čtenáře neznalého kambodžské historie víceméně nezřetelná a těžko odhalitelná. Ale právě proto, že jde o autobiografii, věřila bych tomu, že většina příběhu se ve skutečnosti odehrála víceméně tak, jak to Ratnerová popisuje ve svém příběhu.

Kromě toho, že se jedná o příběh na základě skutečných událostí, bylo pro mne lákadlem to, že se kniha odehrává v zemi, která je pro českého čtenáře exotická. Přiznávám, že Stín banyánu byl prvním románem z oblasti Kambodže, který se mi dostal do rukou. A já si to užila, byť obsahově se jedná o nelehké čtení. Kambodža tu na mne působila jako místo z úplně jiného světa, skoro jako něco pohádkového, co se najednou střetává s nemilosrdným světem bojechtivých revolucionářů. O to sugestivněji a silněji to na čtenáře působí, když je celý děj vyprávěn z pohledu sedmileté holčičky.

Autorčin styl psaní je velmi poetický, místy takový jemný, že se to skoro až neslučuje s těmi krutými činy kambodžských revolucionářů. Ale možná právě proto autorka tento styl zvolila, aby vytvořila příslušný kontrast, v němž by vynikly všechny ty hrůzy, kterými si lidé museli během revoluce projít. Vytržení malého dítěte z jeho dětského, skoro až pohádkového světa tu působí velmi přízračně. Ten kontrast mezi dětským světem a tou drsnou realitou je velmi silný. A čtenář to pociťuje o to významněji s každou přibývající stránkou. Přiznám se, že tu krutost, která se v některých pasážích nevyhnula ani dospělým a ani dětem, jsem měla problém rozdýchat, těžko jsem to přenášela přes srdce.

Každopádně knihu mohu doporučit, pokud se chcete dozvědět něco nového o světě, který je pro nás velmi vzdálený. Naleznete zde příběh, který je čtivě napsaný a popisuje události, které se staly v době ne zas tak dávné. Krutá realita se tu střetává s kambodžskou mystikou a s kambodžskými pohádkami, kterými malá Raami žije, když je nucena předčasně dospět a být oporou své osudem zkoušené matce. Je to příběh, který je poučný, poutavý a velmi silný, přitom autorka použila velmi krásný a poetický jazyk, díky kterému se kniha o to lépe a snadněji čte. Dávám 100 % a doporučuji.