RECENZE: Karla Kubíková - Spálená křídla

Název: Spálená křídla

Název v originále: Spálená křídla

Autor: Karla Kubíková

Série: -

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2017

Počet stran: 406

Když tato kniha vyšla, působila na mne bůh ví proč takovým dost nenápadným dojmem. Ale když jsem se pustila do čtení, zjistila jsem, že Spálená křídla v sobě skrývají dost silný příběh, který si zaslouží, aby si ho čtenáři všimli. A já jsem tak ráda, že se mi kniha dostala do rukou.

Spálená křídla jsou rodinnou ságou vyprávějící osudy rodiny Brůmovy od roku 1914 do roku 1994. Respektive hlavní část knihy se odehrává v letech 1914-1950, kdy pozorujeme hlavní postavu Andělu během jejího dětství, dospívání a středního věku. Mezi tím pak jsou „prostřihy“ do roku 1994, kdy je Anděla již starší dámou a vzpomíná na události doby minulé, zatímco kolem ní proplouvají osudy jejich dětí a vnoučat.

Děj je rozdělen do několika časových rovin, přičemž jednotlivé kapitoly jsou označené rokem, kdy se děj zrovna odehrává, takže čtenář má stále přehled a tudíž se nijak neztrácí, což je rozhodně plus – kniha totiž díky tomu působí přehledně.

Spíš než o příběh se souvislým dějem se jedná o střípkovitou mozaiku složenou z jednotlivých kapitolek ze života jedné české rodiny, v jejímž středu se točí právě Anděla, jejíž vzpomínky tvoří kostru celé knihy. Některé vzpomínky působí poněkud zkratkovitě, skoro až úderně, ale právě tato strohost napomáhá tomu, aby jednotlivé vzpomínky vyzněly o to silněji. Místy se pak jedná o dost syrové popisy, které čtenáře zasáhnou tím, jak hluboko na dřeň autorka jde. Co se pak týká hlavní hrdinky Anděly, doteď jsem z ní rozpačitá. V některých fázích jejího života jsem ji litovala, ale v řadě jiných životních fází jsem ji nemohla vystát pro její sobecké chování. Celkově ji vidím spíš jako antihrdinku, ale i takové lidé se ve společnosti vyskytují, takže proč ne.

Dalo by se říci, že se knihou prolínají dvě linie – jednak tu sledujeme historické události, které ovlivňovaly život jednotlivých postav. Jak ubíhají jednotlivé historické události, tak se podle toho mění životy a osudy jednotlivých charakterů. Zároveň tu ale vnímáme svět myšlenek, který se řine jednotlivým postavám v jejich hlavách. Praktický život, který musí postavy žít, nakonec nutně vítězí nad tím snovým. Vnímáme tu tak nejedno zklamání, jak postavy natahují ruce směrem ke svým snům, které jsou jim na dosah, ale které jsou ale nakonec nuceny opustit kvůli okolnostem, co je potkávají.

Kniha se také zabývá velmi silným tématem, a tím je vztah matky a dětí, resp. vztah matka-dcera a jeho různé podoby, se všemi jeho klady i zápory, překážkami. Je možné, aby žena nade vše milovala své děti, ale nedokázala se o ně starat? A je možné, aby traumata z dětství byla stejně silná jak v dětství, tak i po desítkách let? I na tyto otázky se Karla Kubíková snaží ve svém románu odpovědět. A nutno říct, že se čtenář nejednou pozastaví, aby si některé tyto otázky zkusil sám zodpovědět na základě vlastních životních zkušeností. Za to musím paní autorku pochválit.

Jedinou výtku, kterou k této napsané knize mám, musím bohužel směřovat k rodokmenu, který je uvedený na začátku knihy, a to proto, že v něm jsou uvedené chyby – některá jména a některá data uvedená v rodokmenu úplně nesedí s tím, co vyplývá z kontextu knihy. Pro někoho by to tak mohlo být trochu matoucí. Pokud však člověk věnuje dostatek pozornosti textu, který je mu předložen, dá se v tom nakonec velmi dobře orientovat a čtenář si knihu určitě užije i tak.

Nicméně i tak knihu doporučuji, a to především těm, kdo mají rádi historické romány odehrávající se v Československu během minulého století. Také bych knihu doporučila těm, kdo mají rádi rodinné ságy. Nečekejte nějaký kompaktní souvislý děj, který by byl na konci vygradovaný. Tak jako tak já si knihu užila (i přes ty chybky v rodokmenu a přes některé nepochopitelné chování hrdinky Anděly) a dávám 80 %.