Ohlédnutí za rokem 2019

Rok se s rokem sešel a dnes je opět ten den, kdy se budu ohlížet za uplynulými 12 měsíci. Stejně jako loni, i letos bych vám ráda představila ty nejlepší knihy, co jsem za poslední rok přečetla, a také ta největší zklamání.

Začněme opět trochou statistik. V roce 2019 se mi do rukou dostalo celkem 145 knih. Z toho dvě jsem nakonec odložila jako nedočtené (Dám ti slunce od Jandy Nelson a Alice v kraji divů a za zrcadlem od Lewise Carrolla). Knih, které jsem četla jakožto re-reading, bylo jedenáct, zbývající knihy jsem v roce 2019 četla jako novinky.

⭐⭐⭐

Co se týká mých čtecích předsevzetí, vedla jsem si následovně:

Moje původní výzva na GoodReads byla přečíst během roku 2019 celkem 120 knih. To se mi povedlo již na podzim, takže jsem si to v průběhu podzimu zvýšila na 135 knih. Pokořila jsem i to, přečetla jsem nakonec 145 knih. Považuju to tedy za enormní úspěch a mám z toho velkou radost.

Ohledně výzvy na Databázi knih je můj úspěch spíše polovičatý. Z 20 témat, které byly pro rok 2019 určené, se mi podařilo splnit jen 12. Do dalšího roku mám rozhodně co zlepšovat!

Poslední výzvou bylo moje soukromé předsevzetí přečíst každý měsíc alespoň jednu knihu v angličtině. Anglické knihy jsem letos četla, ale bohužel to nešlo tempem co měsíc, to kniha. Takže i tato výzva zůstala splněná tak na půl cesty.

⭐⭐⭐

Nyní se ale konečně dostáváme k jádru pudla, čili k těm 10 nejlepším knihám, co se mi dostaly do rukou za rok 2019. Knihy jsou řazené abecedně podle příjmení autora, protože všechny knihy jsou tak skvělé, že neumím říct, která je lepší nebo horší. Všechny knihy byly skvělé, ale každá trochu jiným způsobem. Přiznám se, že bylo dost těžké vybrat jen 10 z nich, vzhledem k množství titulů, co jsem přečetla. Ale nakonec jsem se k tomu definitivnímu výběru dostala a zde ho uvádím. Ke každé knize jsem se také snažila ve zkratce připsat aspoň pár důvodů, proč si kniha podle mne zasloužila na tomto seznamu být.

Anna Cima – Probudím se na Šibuji

Za největší pozitivum tohoto románu považuji překrásný poetický jazyk, kterým je kniha napsaná. Na to, že se jedná u autorčin debut, působí tento příběh vyzrále - nejen stylem psaní, ale i svým obsahem a komplexně propracovanými charaktery. Jste-li navíc příznivci magického realismu a zajímá-li vás japonská kultura, zde si určitě přijdete na své.

Cara Delevingne – Zrcadlo, zrcadlo

Caře Delevingne se podařilo vytvořit skvěle propracované postavy, celý děj protknout úžasně děsivou a napínavou atmosférou a přijít s nečekanými zvraty. Ačkoliv už jsem věkově mimo cílovou skupinu young adult knih, tato kniha mne utvrdila v tom, že i v žánru YA můžou vznikat vynikající thrillery, které si umím užít od začátku do konce.

Josh Malerman – V pasti

Kniha V pasti se vyznačuje naprosto úžasně děsivou hororovou atmosférou a toho si hodně cením, protože málokterý román mne dokáže vyděsit. Ale tady se to povedlo. John Malerman sepsal na velmi malém prostoru neuvěřitelně hutný příběh, který člověku pomalu ani nedovolí se nadechnout. Je to čtivé, napínavé, mrazí z toho v zádech. Autor úžasně pracuje s jazykem, vše dokáže trefně popsat a přitom nechává čtenářům prostor pro vlastní představivost.

Karen M. McManus – Jeden z nás lže

V případě této knihy se bude můj komentář shodovat s tím u knihy Zrcadlo, zrcadlo - tyto dvě knihy si jsou v mnohém podobné. I zde najdete skvěle propracované postavy, úžasně děsivou a napínavou atmosféru. A i zde jsem se přesvědčila o tom, že v žánru YA můžou vznikat skvělé thrillery, které člověka napnou jako kšandy od první do poslední stránky.

Casey McQuiston – Red, White & Royal Blue

Tuto knihu jsem četla v angličtině, a i když mi to přišlo po jazykové stránce jako těžší čtení, přesto tato kniha na dnešní seznam patří. Najdete tu úžasně propracované postavy, dějově je příběh skvěle vystavěný - i přes těžší angličtinu jsem měla potřebu pokračovat dál. Ačkoliv jde o romantický příběh, nejedná se o klišoidní přeslazenou romanťárnu, čehož si nesmírně cením, protože takových knih je jako šafránu. Ten vztah-nevztah mezi hlavními hrdiny působil naprosto reálně, přesvědčivě a především hodně dospěle a vyzrále. Halelujah!

Alena Mornštajnová – Tiché roky

Ve svém novém románu Alena Mornštajnová opět sepsala neuvěřitelně silný příběh, který čtenáře nenechá chladným, a znovu dokázala vytvořit skvěle propracované postavy a jejich psychologii - to jsou autorčiny silné stránky, díky kterým jsou její knihy tak výjimečné a nadčasové. Třešničkou na pomyslném dortu je pro mne dost nečekaný závěr, který byl velmi silný a hodně dlouho po dočtení ve mně rezonoval.

Haruki Murakami – Norské dřevo

Norské dřevo není nabité výraznou dějovou linou - ten děj zde není důležitý. Autor se věnuje hlavně vnitřnímu světu postav, jejich myšlenkám, úvahám. Zpracovává téma duševních nemocí a vůbec téma křehkosti lidské duše. Murakami velmi citlivě pracuje s jazykem, který je prostě překrásný, plný poetiky. Vytváří tu melancholickou, trochu smutnou, ale přesto krásnou atmosféru, kterou jsem si zamilovala.

Kelly Oram – Cinder & Ella

Tato kniha mne zasáhla především emocionálně. Autorka totiž velmi realisticky a sugestivně zpracovávala emoce hlavní hrdinky, které jsem prožívala při čtení spolu s ní. Což se mi stává málokdy. A proto se mi tak moc kniha vryla do srdce. Navíc je tato kniha velmi čtivá, strhující a chemie mezi hlavními postavami je zcela reálná a uvěřitelná (žádný kýč a klišé, které jsou bohužel v příbězích pro mládež tak časté). A fanouškovství, které je se hlavní hrdince vlastní, je pro mne příjemnou třešničkou na dortu.

Pavel Renčín – Vězněná

Vězněná byla pro mne jako zjevení a jsem přesvědčená, že Pavel Renčín se s touto knihou může směle rovnat se zahraničními autory thrillerů/hororů, protože tato kniha je ve svém žánru na našem knižním trhu fakt mezi špičkou. Je velmi drsná, krutá, děsivá a přesto velmi podmanivá - člověk musí stále číst dál, i když se třeba bojí. Autor zde na velmi malém prostoru vytvořil velký, silný příběh, který děsí a vyvolává zároveň spoustu otázek. Skvělá práce s jazykem, hutná atmosféra, děsivost postav. Kéž by autor napsal víc takových příběhů!

Sacha Sperling – Bludy z nudy

Stejně jako Norské dřevo, ani Bludy z nudy nejsou založené na ději. Autor zde na příběhu dospívajícího chlapce zobrazuje pocity beznaděje a tápání mladého člověka, který během dospívání neví kudy kam. Kniha mne zasáhla hlavně v tom, jak jsem se v některých pasážích emocionálně našla a dokázala ztotožnit s hlavním hrdinou. Kniha je krátká počtem stran, ale hluboká svým obsahem. Autor skvěle pracuje s jazykem a vyjadřuje emoce, které se mne niterně dotýkaly.

⭐⭐⭐

Rok 2019 byl pro mne také rokem několika překvapení a také rokem několika objevů. Překvapily mne hlavně knihy Cinder & Ella (Kelly Oram), Zmizení Sáry Lindertové (Kateřina Šardická) a série Nyxia (Scott Reintgen), a to především tím, jak moc mne bavily. Bavily mne zcela nečekaně. Zajímaly mne svým dějem, ale trochu jsem se u těchto knih obávala, zda se mi budou líbit, jelikož už nejsem ve věkové skupině, pro kterou jsou tyto knihy určeny. Nakonec jsem se přesvědčila o tom, že u těchto knih pro mne na věku nezáleželo, protože jsem si tyto knihy opravdu užila. Kniha Ciner & Ella to dokonce dotáhla do TOP 10. Ostatní dvě knihy k tomu také neměly daleko, aby se probojovaly mezi nejlepší letošní knihy. Rok 2019 byl pro mne zároveň rokem, kdy jsem objevila Chrise Cartera a Juraje Červenáka, za což jsem moc moc vděčná.

⭐⭐⭐

Mezi knihami, které jsem v roce 2019 přečetla, se ale bohužel našly i knihy, které mne zklamaly a staly se tak pro mne nejhoršími knihami roku 2019. Níže vyjmenovávám, které knihy to jsou. A i zde jsem se pokusila v krátkosti uvést důvody, proč se knihy na seznamu objevily.

Marie Lu – Warcross

Tato kniha v určité době prosvištěla internetem, četl ji snad úplně každý a většina lidí tuto knihu masivně chválila. A já mám pocit, jako bych četla úplně jinou knihu. Mně bohužel neseděl autorčin styl psaní - těžko se mi do knihy začítalo a většinu času jsem měla nutkání přeskakovat. Dějově mi kniha připadala velmi povrchní a předvídatelná, navíc postavy mne nedokázaly dostatečně zaujmout, abych se blíže zajímala o jejich osudy. Autorka se nevyhnula ani klišoidní romantické lince, která to pro mne úplně celé zazdila.

Jozef Karika – Tma

S Jozefem Karikou jsem měla dosud kladné zkušenosti. Jeho Strach mi přijde perfektní, i Trhlina se mi vcelku líbila, a tak mne zarazilo to, jak moc se mi nelíbila autorova další kniha - Tma. Značná část tohoto románu mne jednoduše nudila a neseděl mi styl psaní - což prostě nechápu, jak se mohlo stát, když jsem autorovy předchozí knihy doslova hltala. Navíc mi hlavní hrdina byl těžce nesympatický a vadil mi způsob jeho vyjadřování. Závěrečná pointa knihy byla od určitého bodu odhadnutelná a já tak měla skoro celou druhou půlku knihy nutkání přeskakovat, jen abych to už konečně měla za sebou.

Rachel Harris – Mé sladké šestnácté století

Nečekala jsem nic hlubokomyslného, ale tento příběh bylo hodně, hodně za hranou toho, co dokážu ještě snést. Tato kniha byla dějově naprosto povrchní, plytká, přihlouplá a napsaná až moc jednoduše - příliš jednoduše i pro tu nízkou věkovou skupinu, pro kterou je to určené. Postavy se chovají dětinsky a zcela neúměrně svému věku (16-20leté postavy tu jsou na úrovni 10-12letých dětí) a hlavní hrdinka se mi zdála krajně nesympatická. Autorka se knihu snažila stylizovat do dob renesance (především chování a mluvu postav), ale vyznělo to dost křečovitě a zcela nevěrohodně.

Iona Grey – Dopisy, které nikdo nečetl

V případě této knihy si za tu svoji nespokojenost mohu především sama, jelikož jsem měla od knihy přehnaná a hlavně zcela mylná očekávání. Očekávala jsem zde víc historické složky, na kterou jsem se těšila, ale ona to byla hlavně romantická slaďárna, která tu historickou část používá jen jako okrasu na pozadí. Což byla pro mne ta podpásovka, kvůli které se kniha objevila na tomto seznamu. Pro milovníky romantických příběhů to určitě bude příjemné čtení, autorka umí psát solidně, ale pro mne to není. S tím, že šlo ale o můj přehmat.

Becky Albertalli, Adam Silvera – Co když jsme to my

U knihy jsem měla velká očekávání, protože anotace zněla zajímavě - kniha se tvářila jako příjemná oddechovka o dvou zamilovaných klucích. Ale knihu pro mne zcela zabil fakt, že tu autoři pracují s konceptem lásky na první pohled, kdy se po cca desetiminutové známosti obě postavy doslova hroutí nad představou, že už toho druhého člověka nikdy neuvidí. Pro mne je tato kniha těžce nereálná a chování postav naprosto přehnané. Vztah obou postav, které navíc poznáme jen povrchově, je postaven na ničem. Chemie je mezi nimi zcela nulová a komunikace zadrhává. Za mne fakt těžké ne.

⭐⭐⭐

Ostatní knihy považuji za průměr či lepší průměr. Nebyly vysloveně špatné, ale bohužel mne nechytly dost na to, abych je zařadila do dnešního článku.

⭐⭐⭐

A co vy? Jaký byl váš čtecí rok 2019? :-)

Joli