Název: Deník mého stínu
Název v originále: The Book of You
Autor: Claire Kendal
Série: -
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2015
Počet stran: 343
První recenze, které jsem v letošním roce publikovala, byly plné nadšení a těch nejvyšších hodnocení. Dnes se k nim však připojit nemohu, protože kniha Deník mého stínu, o které je můj dnešní příspěvek, měla ke 100 % bohužel hodně daleko. Více v recenzi.
Hlavní hrdinka Clarissa je
vybrána do poroty, která má přísedět u soudního procesu. A zatímco sledujeme řízení, v němž je skupina mužů obviněna z únosu a znásilnění mladé
ženy, prochází si Clarissa sama také svým vlastním osobním peklem. Pronásleduje ji muž, který
se objevuje všude, kde se pohybuje i ona. Clarissa je samozřejmě vyděšená,
protože její pronásledovatel je s každým dnem posedlejší, ale policie to
nijak neřeší. A tak se Clarissa rozhodně posbírat všechny důkazy, aby mohla svého stalkera usvědčit a zbavit se tak svého stínu.
Na knihu jsem se celkem těšila,
protože téma stalkingu v literatuře nemám zas tak moc načtené. Přitom je
to něco, s čím se člověk může setkat i v reálném životě. Já tak byla
dost zvědavá, jak se s tím autorka Claire Kendal popere. A musím říct, že
se jí to povedlo uchopit celkem solidně. Hlavní hrdinka se cítí v ohrožení a
ten její strach, který tu autorka popisuje, se velmi silně přenáší i na
čtenáře. Nebo aspoň já to dost intenzivně vnímala – ten její strach, úzkosti,
vnitřní boj. Zároveň čtenář s Clarissou soucítí, zatímco vůči pronásledovateli
vnímá spíše odpor.
Téma stalkingu je tu pojaté dost
sugestivně a musím říct, že pro mne jako ženu to bylo dost citlivé téma. Na
řadě míst mi při čtení nebylo dobře, cítila jsem se u toho občas dost úzkostně.
Pronásledovatel Raf se vůči Clarisse choval dost obsedantně – ta hranice mezi
láskou a posedlostí je velmi tenká a je to až děsivé, jak snadné je tuto
hranici překročit. Myslím, že to se autorce podařilo vylíčit velmi přesvědčivě
a věrohodně.
Zároveň jsem tu nacházela skoro až
děsivou paralelu mezi Clarissiným životem a soudním procesem, u kterého ona
příseděla v porotě. Některé body v soudním procesu i v hrdinčině
životě byly samy o sobě až moc podobné. Je to náhoda, že Clarissa seděla
v porotě zrovna u tohoto případu? Nad tím jsem hodně přemýšlela.
Až do této chvíle mám dojem, že
jsem knihu víceméně celkem chválila. Bohužel ale musím navázat tím, s čím jsem
měla v knize velký problém. Celou dobu se v knize střídá du- a
er-forma. Zatímco er-forma je určena pasážím, které se věnují soudnímu procesu,
du-forma je využívána v deníkových záznamech, které hrdinka Clarissa
zasvětila svému pronásledovateli. Přiznám se, že du-forma je pro mne v knihách
dost nezvyk a popravdě se mi to nečetlo vůbec dobře – bojovala jsem s tím
celou dobu. Po dočtení knihy jsem si uvědomila, že du-forma není zrovna můj
šálek čaje, který bych nutně chtěla vyhledávat.
Ačkoliv druhá půlka knihy mi
přišla trochu lepší než první (druhá polovina se mi zdála trošku napínavější,
akčnější, čtivější), závěr knihy to pro mne zase celé zkazil. Nemohu si pomoci,
ale ten konec samotný se mi zdál velmi
chaotický, zmatený, hodně uspěchaný a já se v něm vlastně nedokázala
orientovat.
Moje celkové hodnocení tak je 60-65
%, 3 a půl hvězdy. Nebylo to vysloveně špatné – román se zabýval zajímavým tématem,
řada míst mi připadala dost napínavá, s místy dost nahuštěnou atmosférou,
ale mám k tomu určité výtky (du-forma, pomalejší začátek, chaotický
konec). Nejsem si jistá, jestli to vlastně mám doporučovat. Pokud ano, tak jen s obezřetností a nedoporučovala bych mít od knihy velká očekávání.
Žádné komentáře:
Okomentovat