RECENZE: Nicholas Briggs - Doctor Who: Dalecká generace

Název: Doctor Who: Dalecká generace

Název v originále: Doctor Who: The Dalek Generation

Autor: Nicholas Briggs

Série: Doctor Who

Nakladatelství: Jota

Rok vydání: 2015

Počet stran: 262

Protože jsem milovnice seriálu Doctor Who, vyzkoušela jsem po Závoji smutku i následující knihu, která u nás v češtině vyšla, a to Daleckou generaci - opět s Doctorem číslo 11 (Matt Smith). Jak se mi kniha líbila či nelíbila, to si můžete přečíst v mé dnešní recenzi. :-)



Dalekové jsou hodní, úžasní, milí, vstřícní a všichni obyvatelé planet Výsluní je považují za své spasitele. Děsí vás to? Nejste sami. A pokud vás to neděsí, rozhodně by mělo.

Doctorova loď TARDIS zachytí nouzový signál dvou badatelů – manželů Blakelyových, a jak známe Doctora, nemůže nechat jen tak být. Přesune se tedy na vesmírnou loď, odkud signál vyšel, aby zjistil, jak může pomoci. Zde se setkává se Sabel, Jenibeth a Ollusem, dětmi manželů Blakelyových. Z lodních záznamů a z vyprávění dětí se Doctor dozvídá o existenci planet Výsluní, o Dalecích, kteří zde vládnou, a také o tom, že manželé Blakelyovi se rozhodli raději spáchat sebevraždu, než aby prozradili své tajemství. Co Doctora nejvíc děsí, je to, že obyvatelé planet Výsluní považují Daleky za mírumilovnou rasu, která je zachránila a která jim nabídla úžasný život, za což je všichni milují. Doctorovi je to však okamžitě podezřelé, a proto se rozhodne zjistit, co mají Dalekové zase za lubem. Že to bude nebezpečné, snad ani není třeba dodávat.

To by bylo k ději, nyní můj názor. A abych řekla pravdu, bude můj komentář poněkud rozpačitý, protože přesně tak na mne kniha působila. Když si vezmeme samotný příběh, s ním rozhodně problém nemám. Dějově mne to bavilo, zápletka byla zajímavá, pojetí Daleků jako zdánlivě mírumilovných tvorů neotřelá. A navíc Doctor a Dalekové k sobě jako odvěcí nepřátelé prostě patří, takže toto spojení nemohlo v knize zklamat. Ani mi vlastně nevadilo, že tu Doctor nemá žádného klasického společníka a že mu naopak společnost dělají děti, o které je nucen se starat.

Co se týká dětí, ty byly napsány věrohodně a realisticky, vlastně mne jako postavy i bavily, což beru určitě jako plus, protože většinou s dětskými postavami ve sci-fi trochu bojuju kvůli jejich zpracování, které mi často ty dětské postavy dost zprotiví. Postava Doctora zde byla pojata poněkud vážněji, než jsme mohli pozorovat v Závoji smutku a než jak ho známe ze seriálu. Neříkám, že je to vysloveně špatné – i v seriálu má Doctor občas temnější a vážnější chvilky. Trochu mi ale chyběla ta jeho praštěnost, ujetost a skoro až dětinskost, na kterou jsme u Jedenáctého přece jen zvyklí.

S čím jsem však celou dobu bojovala, byl ten styl, kterým je kniha napsaná. Četlo se mi to těžko, místy mi to připadalo trochu zdlouhavé, rozvláčné – hlavně ty vysvětlovací části nebo takové ty „přechody“ mezi akčnějšími pasážemi. Je to takový opak k těm akčnějším scénám, které se naopak četly velmi dobře a pěkně to ubíhalo před očima. Také ten popis Daleků mi připadal občas zmatený – chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, kdy autor mluví o „popelnicích“ a kdy o lidských Dalecích. Těžko říct, do jaké míry za to mohl autor, do jaké míry práce překladatele a do jaké míry za to mohla moje (možná trochu nedostatečná?) představivost. Je dost možné, že to byla moje vlastní chyba, nevím, každopádně se mi kniha bohužel ne vždy četla lehce.

Také jsem dost rozpačitá z toho, že celý děj je detailně rozepisován na nějakých 240 stran, ale to vygradované vyústění a samotný závěr dostaly prostor jen na dvaceti stranách. Na můj vkus to bylo dost rychlé, možná moc ukvapené a fakt mi to přišlo škoda. Trochu jsem z toho měla pocit, jako by autor neměl úplně domyšlený ten konec a chtěl ho mít co nejrychleji a co nejstručněji napsaný. Škoda, zrovna ten závěr a celé to vysvětlení bych snesla o něco delší a detailněji propracované.

Knihu si umím celkem dobře představit zpracovanou jako epizodu a možná by mne bavila víc než kniha, protože by asi byla zbavená některých slabších míst. O to víc, když autor knihy na seriálu pracoval (konkrétně namluvil některé Daleky a Kyberlidi – tématiku Daleků má tak patrně dost dobře prostudovanou, takže by se klidně mohl v tomto případě podílet i na scénáři). Když přijde na knihu, je oproti Závoji smutku, který jsem četla jako první a z něhož jsem byla fakt nadšená, tak trošku zklamáním. Na jednu stranu jsem určitě ráda, že jsem si knihu nakonec přečetla, ale asi se k ní v nejbližší době vracet nebudu.

Dávám 70 % a doporučila bych především fanouškům tohoto fenoménu!