RECENZE: Otomar Dvořák - Srdce v kleci

Název: Srdce v kleci

Podtitul: Román o něžném rváči Janu Nerudovi

Název v originále: Srdce v kleci - román o něžném rváči Janu Nerudovi

Autor: Otomar Dvořák

Série: -

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2018

Počet stran: 524

O existenci této knihy jsem se dozvěděla jen náhodou, ale o to milejší to pro mne bylo překvapení a čtenářský zážitek, když se mi pak kniha dostala do rukou a já si ji mohla přečíst. Čeho si na knize nejvíc cením, resp. v čem vidím její důležitý odkaz, to si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.



Kniha Srdce v kleci nám přibližuje život českého básníka, fejetonisty a prozaika Jana Nerudy. Z jeho pohledu však nesledujeme jen jeho vlastní osudy, ale také osudy jeho přátel a osudy českého národa, jehož směřování Neruda svým literárním a společenským životem významně ovlivňoval.

Román, který ocení hlavně milovníci české literatury a historie 19. století, velmi přístupnou formou líčí dobové dění, ať už na poli literatury, historie, společenského života nebo politických událostí, které se (ať už přímo či nepřímo) dotýkaly i samotného Nerudy. Výsledkem pak je, že kniha není jen sondou do života vysoce ceněného literáta, ale jeho prostřednictvím se nám zjevují životy jiných, s nimiž byl Neruda úzce spjat. Neruda tu tak spíše působí jako průvodce druhou polovinou 19. století a pozorovatel všeho, čím žila tehdejší společnost. A přestože se nejedná o oficiální biografii, ale o „pouhé“ románové zpracování, naskýtá se i tak čtenářům příležitost si ujasnit některé souvislosti či se dozvědět některé nové skutečnosti.

Osobně se domnívám, že při čtení knihy je výhodou, pokud se čtenář alespoň trochu orientuje v osobnostech českého kulturního/společenského dění v druhé polovině 19. století. Není to vysloveně nutnost či podmínka, ale rozhodně to usnadňuje čtení, pokud víte, o koho se jedná, když autor do děje zahrne některou z více či méně známějších, ale důležitých osobností tehdejší doby. A o to víc si člověk podle mne čtení užije a lépe knihu ocení.

Co jistě také mnohý čtenář ocení, jsou ukázky z Nerudova díla, především ukázky z jeho básní. Román je taktéž opatřen fotografiemi na vnitřní straně desek, které dopomáhají čtenářům při čtení dosazovat si konkrétní obličeje ke konkrétním lidem, o nichž je zrovna řeč. Skvěle to také koresponduje s detaily obsaženými v knize, kdy autor (jen tak jakoby mimochodem) zmiňuje, že fotografie a jejich pořizování se v Nerudově době pomalu začínaly rozvíjet a stávaly se oblíbenými památkami, na něž se vyplatilo vystát si dlouhé fronty. Pomyslnou třešinkou na pomyslném dortu je pak obálka, která celou umělecky laděnou grafickou podobu knihy jen skvěle podtrhuje.

Zadní část obálky mimo jiné slibuje, že Nerudu nezobrazí jako „rozšafného pána s plnovousem a hůlkou“, ale jako něžného rváče, jako „mladého rebela, vzpurného darebáka a výtržníka, znalce pivnic a vinic, cynického ironika, vášnivého tanečníka, svůdce žen a prokletého básníka“. Myslím, že tato kniha splnila svůj slib na výbornou. Jan Neruda je zde zobrazen jako muž nestálého srdce a nestálé povahy, který nutně potřeboval svoji volnost. Srdce v kleci je pak velmi vhodně zvoleným názvem tohoto díla – Neruda potřeboval nebýt omezován či svazován společenskými konvencemi, které byly na člověka kladeny, chtěl-li se těšit dobré pověsti. Nerudovo srdce se tak cítilo jako v kleci, neb mu bylo zatěžko společenským konvencím dostát.

Na závěr pak jen nutno podotknout, že kniha splnila své poslání a já jako čtenář jsem byla s knihou nakonec spokojená. Závěr románu by se mohl sice zdát možná zbytečně upovídaný, skoro zdlouhavý, já to tak bohužel trochu cítila, ale jinak jsem dostala úplně vše, co jsem dostat chtěla. Dávám tedy 90 % a dozajista doporučuji.