Název: Všechno, úplně všechno
Název v originále: Everything, Everything
Autor: Nicola Yoon
Série: -
Nakladatelství: JOTA
Rok vydání: 2015
Počet stran: 296
Přestože si na žánr young adult připadám ve svém věku již trochu stará, říkám si, že neuškodí, když si člověk čas od času přečte něco, co běžně ve svém "repertoáru" nemá. A jsem moc ráda, že jsem u této knihy měla šťastnou ruku a nešlápla jsem s ní vedle.
Madeline trpí velmi vážnou,
vzácnou nemocí, která jí nedovoluje vyjít z domu – je alergická „na celý
svět“ a cokoliv, s čím se venku setká, by jí mohlo spustit silnou
alergickou reakci a způsobit smrt. V den jejích 18. narozenin se do
sousedního domu nastěhuje nová rodina. Oční kontakt, který Maddy naváže
s mladíkem Ollym, pak významně zamává Maddyiným světem. Změní se tak pro ni
všechno, úplně všechno. Co ale dělat, když se postupně zamilujete do svého
nového souseda, se kterým však můžete udržovat jen minimální osobní kontakt?
Vzhledem k tématu, o kterém
zde autorka píše, jsem čekala podobný zážitek, který nám naservíroval již John
Green ve svém bestselleru Hvězdy nám
nepřály. Všechno, úplně všechno
od Nicoly Yoonové ale nabízí něco zcela odlišného, co se s Greenem nedá
tak dobře srovnávat. A já jsem ráda, že mi nic nebrání v tom, abych toto
dílo hodnotila zcela samostatně bez zbytečného srovnávání.
Celá kniha je vzhledem
k cílové skupině čtenářů psaná jednodušším, za to velmi svižným a čtivým stylem.
Do děje se vpravíte velmi rychle, a než se nadějete, jste najednou
v polovině příběhu, ani nevíte jak. A dotáhnout knihu do finiše je už pak
jen otázkou pár hodin. Pro mladší čtenáře by tak mohlo být lákadlem to, že se
jedná o rychlé čtení. Navíc způsob, který autorka zvolila při psaní, vás nutí
číst dál – jednoduše chcete vědět, kam to dějově povede a zda se to Maddie a
Ollymu podaří nějak vymyslet, jak by mohli být spolu. Druhá polovina knihy pak
nabízí velmi zajímavý obrat a zvláště pak závěr je opravdu nečekaný. Tím koncem mi to sice trochu připomínalo knihu Jediná
vzpomínka Flory Banksové (Emily Barr), kterou jsem četla těsně před tím,
ale v tomto případě mi čtení dvou podobných závěrů vůbec nevadilo. Užila
jsem si to i tak.
Samotný příběh je vyprávěný
z pohledu mladé Madeline, která je tak vlastně jedinou postavou knihy,
kterou poznáme trochu zevrubněji. Ostatní postavy jsou nám představovány spíš
povrchově, střípkovitě. To ale vůbec není na škodu. Třeba v případě
Maddyiny matky to vidím jako jasný záměr, který se autorce velmi dobře
vydařil. Ve finále se na nás chystá velmi nečekaný zvrat a byli bychom o něj
ochuzeni, kdyby se Yoonová v postavě matky od začátku pitvala o něco
detailněji.
Za co musím autorku obdivovat, je
to, jak se jí podařilo vystihnout situaci v Ollyho rodině, navzdory tomu,
že ji sledujeme jen zkratkovitě. Detaily známe jen z toho, co Maddy vidí z okna svého
pokoje, a z toho, co v rozhovorech pronese sám Olly. I tak působila
celá situace velice neutěšeně a mně z toho bylo velmi úzko. Možná právě ta
střípkovitost umocnila vyznění celého rodinného příběhu, když přesně nevíte, co
všechno se děje za zavřenými dveřmi, a vy si to můžete jen domýšlet. Opravdu
skvělý tah!
Nakonec hodnotím 80 %. Jak jsem psala již výše - na young adult jsem už asi příliš stará, abych prožívala tento žánr naplno se vším všudy, ale tahle kniha mne bavila, příjemně mne překvapila a já ji mohu doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat