RECENZE: Diane Setterfieldová - Třináctý příběh

Název: Třináctý příběh
Název v originále: The Thirteenth Tale
Autor: Diane Setterfieldová
Série: -
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2007
Počet stran: 390

Mladá žena Margaret Leaová se vydává do Harrogate, aby se zde setkala s populární spisovatelkou Vidou Winterovou. Ta je proslulá tím, že novinářům v rozhovorech vypravuje fantastické příběhy ze svého života, u nichž nelze odhadnout, co z toho je pravda a co lež. Nikdo tak o jejím pravém skutečném životě neví nic s určitostí. Vida, která trpí vážnou nemocí a pomalu na ni umírá, se tak konečně rozhodne vyprávět pravdu svého života. A vybrala si právě Margaret, aby sepsala její životopis.

Na čtenáře pak čeká úžasné vyprávění o dvojčatech Adelině a Emmelině Marchových – tragický rodinný příběh dvou sester, které to již od narození neměly snadné a ani jejich okolí nevycházelo s děvčaty snadno. A nad rodinou se snáší temný mrak čehosi nevyřčeného. Tento nelehký příběh je zabalený do tísnivé, dusivé, temné a neutěšené atmosféry, která jen dokresluje léta dospívání děvčat v neúplné a podivné rodině a v domě, v němž jako by snad strašilo. Děj je přitom napínavý a velmi čtivě napsaný, ale zároveň je emocionálně tak nahuštěný, že jsem si během čtení musela dávat krátké pauzy, abych zvládla vstřebat všechno, co kniha nabízí. Tato pocitová smršť se vám zároveň velmi snadno dostane pod kůži a podmaní si vás natolik, že knihu nemůžete pustit z mysli, dokud ji nedočtete do konce.

Svojí atmosférou mi Třináctý příběh připomínal Janu Eyrovou, částečně i Na Větrné hůrce od sester Brontëových, přičemž obě knihy jsou zde několikrát zmíněny. Což nejeden knihomol dozajista ocení, stejně jako fakt, že Margaret je knihomolka, dcera knihkupce, která by nejradši nedělala nic jiného, než se topila v knihách a s okolním světem toho měla společného jen pramálo. Upřímně jsem se s ní do značné míry z tohoto důvodu ztotožňovala a brzy jsem si ji velmi oblíbila. Zároveň od začátku tušíte a brzy se vám to i potvrzuje, že i Margaret sama má své tajemství, s nímž se musí poprat, což v knize zvyšuje míru tajemnosti, s níž Diane Setterfieldová celou dobu pracuje.

Fascinuje mne, jak se Setterfieldové podařilo napsat velmi silný příběh, a to jen o malém počtu postav a odehrávající se na malém prostoru. Postavy jsou autorčinou silnou stránkou. Stačí pár vět, abyste si o nich udělali velmi rychle obrázek. Nemusíte číst nijak rozvláčné popisy, které by vás unudily k smrti. Setterfieldová umí v několika slovech vystihnout mnoho a podmanit si vás. To samé platí o hutné atmosféře, která tvoří autorčinu druhou silnou stránku. Co je jí také vlastní, je umění skvěle gradovat dějovou linii a skvěle vystavět zápletku. Přiznám se, že závěr knihy mne překvapil. Pointu knihy jsem vůbec neodhadla a o to víc jsem si knihu užila. Všechny detaily jsou vám servírovány postupně, jak krůček po krůčku odhalujete jednotlivé vrstvy celého rodinného tajemství. Každá vrstva pak odkrývá něco nového, temnějšího. Zároveň čím hlouběji se noříme, tím víc nám všechny detaily do sebe zapadají a vy jen louskáte jednu stránku za stránku, abyste se věděli, jak to bylo dál.

Nejsem si jista, zda se mi podařilo přesvědčivě podat, jak silný dojem na mne kniha udělala. Ten byl nicméně veskrze pozitivní, rozhodně dávám knize 100 % a jednoznačně doporučuji všem.

(Recenze byla poprvé uveřejněna 10. července 2017 na Databázi knih.)