Název: Dům ozvěn
Název v originále: House of Echoes
Autor: Barbara Erskinová
Série: -
Nakladatelství: Brána
Rok vydání: 2017
Počet stran: 384
S Barbarou Erskinou jsem měla tu čest již dříve, a to konkrétně s jejím románem Nejtemnější hodina, z čehož jsem byla nadšená, a titulem Žila jsem již před staletími, který jsem bohužel nedočetla. A právě proto, že jsem z knihy Žila jsem již před staletími byla rozpačitá, chtěla jsem dát autorce ještě jednou šanci. A tak jsem ráda, že mi do rukou padla kniha Dům ozvěn - už teď mohu říct, že jsem byla s tímto románem spokojena.
Jocelyn Grantová se vydává po
stopách své biologické matky Laury. Její kroky ji dovedou až k usedlosti
Belheddon Hall, který Jocelyn zdědí a jenž se stane domovem nejen Joss, ale i
jejímu manželovi a dětem. Dům je však obestřen řadou legend, povídaček,
strašidelných příběhů. Luke a Jossiina nevlastní sestra jsou přesvědčení, že
jde jen o plané řeči a dům rozhodně není prokletý. Co když se ale mýlí a
v domě opravdu straší?
Tento román se opět věnuje tématu
duchů a dotýká se i tématu čarodějnictví. O tom, že Erskinová umí téma duchů zpracovat na
výbornou, jsem se přesvědčila již v její knize Nejtemnější hodina, a tudíž jsem s radostí sáhla i po tomto
románu. A ve výsledku jsem nebyla vůbec zklamaná.
Většina knihy se odehrává
v současnosti, ale autorka nechává své postavy nahlédnout do doby minulé –
to, když se Joss za pomoci dalších snaží rozklíčovat historii svojí rodiny.
Vydáváme se tak na velmi zajímavý exkurz až do doby 15. století, a to nejen za
pomoci historického bádání, ale i skrze Jossiiny vize, resp. fleshbacky a hlasy
lidí z minulosti. Hlasy lidí, stínové postavy, vize. To vše autorka velmi
umně zakomponovala do svého příběhu a musím říct, že velmi přesvědčivě. Při čtení jsem nejednou pociťovala takové příjemné mrazení v zádech.
Stejně tak před námi stojí odvěký
spor dvou stran. Na jedné straně se řadí lidé, kteří v duchy věří či je dokonce vidí. Na straně druhé tu pak
stojí ti, kteří jsou zarytými odpůrci a v podobné věci zdaleka nevěří.
Tyto dva světy se v Domě ozvěn
střetávají velmi výrazně. Bez ohledu na to, zda v duchy ve skutečnosti
věřím či nevěřím, jsem musela skoro až nadávat Lukovi a Lynn, když Jocelyn ani
trochu nevěřili, že se v domě něco děje. Jakmile se začnete prokousávat
hlouběji do děje knihy, jste sami svědkem, že dům obývají i další postavy, ne
jen rodina Grantových. Jak se říká, papír snese všechno, a tudíž jsou zde
duchové reálnou záležitostí a vy to máte přímo před sebou. Čtenář tak ví, že si
Jocelyn nic nevymýšlí.
Přiznám se, že postava Lyn - Jossiiny nevvlastní sestry - mi
byla ze všech postav nejméně sympatická a zároveň mi jí bylo velmi líto. Ať už
na duchy věřila nebo ne, vadila mi na ní její žárlivost a umanutost vůči
Jocelyn. Zdálo se, že Joss má najednou všechno a Lyn se vedle ní cítila
odsunuta na vedlejší kolej – jako ta, která nic neumí, která nic nemá, je bez
manžela, bez dětí a s nižším vzděláním, než má její nevlastní sestra. Na jedné
straně pochopitelné, že se necítila kvůli tomu dobře, ale vybíjet si svoji zášť
a štěkat na nesprávný strom, to mi trochu připadalo mimo. Lyniny reakce na
některé věci mi připadaly trochu přitažené za vlasy. To by ale byla jediná
negativnější věc, kterou bych zde ráda zmínila.
Se vším ostatním jsem byla pak
velmi spokojená. Autorka umí skvěle vygradovat závěr. Zároveň se jí podařilo
vyjasnit všechny nejasnosti, které nastínila v průběhu knihy. Román je
velmi atmosférický, což je velmi významně podporováno samotnou usedlostí, jejíž
tajemná historie sahá několik set let zpátky. I samotné odhalování minulosti je
obestřeno jakousi rouškou tajemství a záhad, což pak knihu dělá o to zajímavější
a napínavější.
Pokud je vám tato tématika blízká, knihu vám určitě doporučuju. Sama dávám 80 %. Kniha mne bavila, ale trochu mi to kazila postava Lyn. A ač mne kniha celkově velmi bavila, při srovnání právě s Nejtemnější hodinou mi bohužel toto přišlo trošilinku slabší. Ale za přečtení to i tak stojí. Takže pokud jste příznivcem duchařin, rozhodně po této knize mrkněte.
Žádné komentáře:
Okomentovat