RECENZE: Garth Stein - Záblesk světla

Název: Záblesk světla
Název v originále: Sudden Light
Autor: Gareth Stein
Série: -
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2016
Počet stran: 437


Trevor se svým otcem Jonesem přijíždějí do starého sídla Riddleových – zde žije Jonesův otec Samuel a Jonesova sestra Serena, která se o otce stará. Ten je již starý, trpí Alzheimerem - Serena s Jonesem tak doufají, že co nejdříve podepíše papíry s plnou mocí, aby Jones mohl prodat rozpadající se dům a Samuel odejít do domova pro seniory. Jones počítá s tím, že to půjde rychle, ale vše nasvědčuje tomu, že prodat dům nebude lehké. Trevor sám již na začátku zjišťuje, že se v domě dějí podivné věci – ztrácí se zde majetek a také se zdá, že zde žije duch Trevorova prapředka Benjamina a Samuelovy ženy Isabely. A není jediný, kdo je vidí a slyší. Trevor tak začíná pátrat po rodinné minulosti, která skrývá nejedno tajemství.

Záblesk světla je poutavě napsaným románem s prvky tajemna, nadpřirozena a skvěle dávkovaného napětí. Příběh zároveň upoutá výborně zpracovaným prolínáním minulosti, kterou Trevor odkrývá pomocí deníků, dopisů a snů (byť to může znít bizarně), a přítomnosti, v níž se Trevor musí vedle stále neodpuštěných křivd svých příbuzných vypořádávat s rozvádějícími se rodiči, zapomnětlivým dědečkem, nevypočitatelnou tetou Serenou a nevysvětlitelnými nadpřirozenými jevy, které mu prostě nedají spát.

Na své si tak rozhodně přijdou milovníci rodinných ság a tajemství z minulosti, která prosakuje na povrch a přeje si být odhalena, a také milovníci dobře napsaných duchařin nebudou zde ošizeni – Stein tu nenásilně zpracoval téma duchů, kteří nedojdou klidu, dokud nebude splněno jejich přání.

Pokud bylo autorovým záměrem prezentovat Serenu jako nevypočitatelnou a manipulativní mrchu, která má být čtenářům nesympatická a protivná, tak se mu to dozajista povedlo, protože tato postava mi byla nesympatická velmi výrazně a několikrát jsem měla chuť jí zakroutit krkem. Občas jsem měla problém i s Jonesem, který se mi místy zdál takový nerozhodný, že vlastně pořádně neví, co chce. Zároveň na něm bylo vidět, že něco skrývá – po odhalení jeho tajemství však jeho chování do určité míry nakonec dává smysl. Nicméně přesto musím podotknout, že tyto dvě postavy mne neskutečně rozčilovaly, přestože nakonec uznávám, že Serena i Jones a jejich chování do kontextu celé knihy zapadaly.

Naopak velmi vysoko hodnotím linku, v níž hlavní hrdina odkrývá minulost – tato linie je napsaná velmi napínavě, autor postupně nabízí správně odměřené množství informací, které nakonec výborně zapadají do celku jako do mozaiky. Odhalování minulosti pomocí deníků a dopisů (a částečně snů – je to přece jen duchařina, takže to nadpřirozeno tu máme i ve snech) se Steinovi podařilo napsat věrohodně, napínavě a popravdě řečeno, toto babrání se v minulosti rodiny mne nakonec v celé knize bavilo nejvíc.

Jestli mi něco na knize nesedělo, byl to ten samotný závěr. Již od začátku je jasné, že Trevor příběh vypráví z nějakého delšího časové odstupu – na konci pak zjišťujeme, že to vypravuje svým dětem přesně na tom samém místě, kde se celý příběh odehrával. Zároveň se tu uzavírá dějová linie s Trevorovou matkou. Vyznění celého závěru mi ke knize ale moc nepasuje, protože oproti zbytku působí nějak rušivě, jakoby navíc – jakoby to k tomu příběhu nepatřilo. Je sice dobře, že Stein se snaží udělat za vyprávěním nějakou tečku, celé to uzavřít, ale celkově mi to bohužel připadalo tak jako nedotažené, jako by autor skončil na půl cesty.

A pro ten závěr (jinak skvělé knihy) musím ubrat trochu z hodnocení. Dávám solidních 80 % a i přes některé drobné výtky mohu doporučit.

(Recenze byla poprvé uveřejněna 19. ledna 2017 na Databázi knih.)