To nej z... DETEKTIVKY A THRILLERY

Zdravím vás u dalšího článku z pravidelné rubriky To nej z... - dnes to bude zaměřeno na detektivky a thillery, jak už napovídá název. Detektivky a thrillery považuji z "své" žánry - knih z této oblasti mám načteno mnoho, takže jsem měla určitě z čeho vybírat. Dnes bych vám ráda představila ty knihy, které mi připadaly mezi detektivkami a thrillery jako ty nejlepší. U některých titulů byste mohli namítnout, že by se daly žánrově zařadit i někam jinam. Ano, je to možné, připouštím. Některé knihy jsou tak trochu na hraně a záleží na každém, jak to pojme. Teď ale dost okecávání, pojďme se podívat, co jsem nakonec vybrala.

Agatha Christie – Deset malých černoušků

Pokud se tu dnes některý autor bude zaslouženě opakovat, je to Agatha Christie – královna klasické detektivky. Ačkoliv kniha Deset malých černoušků se zrovna v autorčině tvorbě dost vymyká. Jedná se o knihu, v níž nevystupuje žádný z autorčiných detektivů. Sledujeme skupinu lidí, kteří jsou pod různými záminkami vylákáni na ostrov, kde pak jeden po druhém začínají umírat rukou neznámého vraha. A vy jen víte to, že pachatel se pohybuje někde mezi nimi.

Autorka tu vytváří naprosto úžasnou, mrazivou atmosféru, kdy si nemůžete být jistí nikým a ničím. Pachatelem může být zpočátku naprosto kdokoliv, každý může mít motiv. Ale se zmenšujícím se počtem přeživších se zmenšuje i počet podezřelých. Je to neuvěřitelně napínavé čtení, které se čte jedním dechem. Příběh je o to napínavější a mrazivější tím, že se odehrává na odlehlém místě s omezeným počtem postav. Podle mne se jedná paradoxně o autorčino nejlepší dílo vůbec. A nepotřebuje k tomu ani Hercula Poirota, ani slečnu Marplovou, ani nikoho jiného.

Agatha Christie – Záhada na zámku Styles

Další dílo od Agathy Christie, které jsem tu dnes musela zmínit, je Záhada na zámku Styles. Jedná se o její první příběh, v němž vystupuje Hercule Poirot a který je vyprávěný z pohledu kapitána Hastingse. Díky tomu se tu nejen dozvídáme to nejzákladnější o autorčině nejslavnějším detektivovi, ale také se tu dozvíme, jak se tito dva dlouholetí přátelé seznámili.

Příběh samotný je pak napínavou detektivkou s motivem vraždy a klasickým poirotovským závěrem, v němž si slavný Belgičan sezve všechny zúčastněné a rozplétá, kdo a proč je za všechno zodpovědný. Je to brilantně napsaný příběh se zajímavou zápletkou, která je skvěle zamotaná. Já mám k tomuto příběhu pak ještě osobní, řekněme nostalgický vztah. Tento příběh jsem viděla nejdříve zfilmovaný a byla to právě Záhada na zámku Styles, díky níž jsem se dostala do poirotovského světa, neb to byl první příběh s Herculem Poirotem, s nímž jsem měla tu možnost se seznámit.

Agatha Christie – Vražda v Orient Expressu

Dalším počinem s pera Agathy Christie, které jsem tu musela zmínit, je Vražda v Orient Expressu, která se v určitém aspektu podobá knize Deset malých černoušků. Tím je fakt, že se příběh odehrává na odlehlém místě, v uzavřené společnosti – ve vlaku, který cestou uvízne v závěji. A než se překážka odstraní a vlak dojede do další stanice, je na Herculu Poirotovi, aby vyšetřil vraždu jednoho z cestujících.

Počet podezřelých je zde opět omezený, stejně tak možnosti, jak vědecky ověřovat důkazy. Ale o to zajímavější je pozorovat Poirotovy myšlenkové pochody, které ho dovedou ke správnému závěru. Nahlédneme tu i do soukromí Hercula Poirota, respektive nahlédneme do jeho názorů na náboženství a do jeho vztahu k víře v Boha. To z této knihy dělá do jisté míry i dost osobní, skoro až intimní příběh, protože otázky víry takové jsou. A přitom to nijak nezastiňuje děj samotný. Je to jen takový drobný, nepatrný detail příběhu, který mi uvízl v paměti a který mi Poirota ukázala zase v úplně jiném světle.

Arthur Conan Doyle – Pes baskervillský

Pes baskervilský se řadí mezi klasiky detektivního žánru, ale popravdě by se to dalo řadit i mezi gotické romány, protože žánrově je tato kniha hodně na hraně. A tím se také dost vymyká tomu, co v rámci příběhů s Holmesem autor psal. Každopádně Sherlock Holmes, světově proslulý detektiv, je zde ve vrcholné formě, a to i přesto, že se sám snaží pracovat v zázemí, držet se spíše v ústraní a prostor dát svému věrnému příteli Watsonovi. Kromě dobře propracované zápletky a vygradovaného závěru tu vyniká atmosféra – temná, trochu mrazivá, trochu děsivá, plná napětí a tajemna – taková, která se vám zaryje pod kůži, pokud jí to dovolíte.

Pro mne je to ten typ knihy, ke které se mohu vracet opakovaně, a to i přesto, že znám rozuzlení, a to nejen díky té tajuplné a temné atmosféře, ale i také pro to prostředí a dobu, v nichž se příběh odehrává. Je to místo, do kterého se ráda vracím, i přes tu temnou atmosféru vyvolanou temným případem.

Chris Carter – série Robert Hunter

Chris Carter je autorem série s vyšetřovatelem Robertem Hunterem, který spolu s kolegou Carlosem Garciou vyšetřuje brutální zločiny, na něž si je běžná kriminálka krátká. Nutno podotknout, že autor si rozhodně nebere servítky, co se brutality a různých zvráceností týká. Faktem ale je, že ač jsou případy z autorovy hlavy, u pachatelů se nechal inspirovat skutečnými brutálními vrahy. Chris Carter určitou dobu totiž pracoval jako soudní psycholog a se skutečnými násilníky se v rámci své profese stýkal. Jeho knihy tak v tomto ohledu mohou působit autenticky, co se psychologie postav týká.

Výjimečný je i hlavní vyšetřovatel Robert Hunter, nadprůměrně inteligentní a všímavý člověk, který se mezi kolegy stal již legendou. Sám trpí řadou neduhů, ale přesto se za odhalením pravdy žene zuřivě jako býk. Jeho povaha mi je blízká – jeho zápal pro práci je neuvěřitelný. Knihy jako takové jsou pak neuvěřitelně čtivé, jen asi nebudou pro lidi se slabým žaludkem, protože Carter se fakt s ničím nemaže.

Maurizio de Giovanni – séries  komisařem Ricciardim

Série s komisařem Ricciardim je velmi neobvyklou detektivní sérií. Jednak tím, že se děj knih odehrává v Neapoli ve 30. letech 20. století, kdy v Itálii vládne Mussolini. Historické pozadí je v ději patrné, ale přitom nevystupuje do prostředí – jen to dokresluje atmosféru knih. Příběhy jako takové jsou pak psány pomalejším tempem v noirovém stylu – jsou temnější a působí trochu jako ze staré školy.

Nejoriginálnější pak jsou knihy v tom, že mají v sobě určitý až mysteriózní nádech, který je dán postavou komisaře Ricciardiho. Ricciardi je obdařen neobvyklým darem vidět mrtvé lidi, resp. vidět posledních několik vteřin ze života lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí. Možná dar, ale možná i prokletí. Každopádně se jedná o neobvyklý aspekt, který z této série dělá „něco jiného“. Zároveň mne baví ty vztahové linie, které se táhnou napříč všemi díly a pojí k sobě jednotlivé, jinak zcela oddělené případy.

Karen M. McManus – Jeden z nás lže

Jeden z nás lže se žánrově řadí mezi young adult thrillery. Kromě toho, že se autorka řeší typická young adult témata (škola, první vztahy), je tu právě také ta thrillerová linie, kvůli níž jsem knihu zařadila do dnešního článku. Velmi nesourodá skupinka studentů se sejde po škole za určité prohřešky. Jeden z těchto studentů pak nečekané umírá – ten, kterého celá škola nenávidí, protože odhaluje nechtěná tajemství všech ostatních. Opět se tu setkáváme s případem, kdy tu je uzavřený okruh podezřelých a pachatelem může být prakticky kdokoliv.

Kniha řeší plno otázek, na které ale dostáváme odpovědi postupně a pomalu. Tím se vytváří hutná, temná a napjatá atmosféra, která by se dala krájet. Autorka tu zároveň výborně propracovala jednotlivé charaktery, kdy si nemůžete být jistí vůbec nikým a ničím. A to je na této knize fantastické. Čtenář si může vymyslet teorií, kolik chce, ale přesto je tu velká šance, že vás autorka nakonec stejně převeze něčím naprosto nečekaným.

Cara Delevingne – Zrcadlo, zrcadlo

Stejně jako předchozí kniha, i Zrcadlo, zrcadlo patří mezi young adult thrillery. I tady se autorka vedle thrillerové linky zabývá typickými young adult tématy. Nicméně i tady je výrazná thrillerová linie. Sledujeme skupinu studentů, kteří na škole založili hudební kapelu, ale jedna z členek záhadně zmizí. Když se dívka objeví, nic si nepamatuje a netuší, co se jí stalo. Na této knize se úžasně pracuje s tématem neznáma, kdy čtenář dlouho nic neví a všechno se postupně dozvídá spolu s postavami. Autorka výborně nakládá s informacemi, které dávkuje postupně, aby pak mohla přijít s vygradovaným závěrem.

Napětí, temná a hutná atmosféra, napjaté a komplikované vztahy mezi postavami – to jsou atributy této knihy. Co jsem také nadmíru ocenila, je nečekaný závěr, který jsem prostě neodhadla.

Wulf Dorn – Spouštěč

Spouštěč je již třetím thrillerem, který se Wulf Dorn rozhodl zasadit do prostředí psychiatrické kliniky a kde hlavní postavou je psychiatr. Pro mne osobně jsou tyto kliniky stále neokoukané téma a zrovna Dornovi se to prostředí psychiatrické kliniky podařilo vykreslit velmi věrohodně. Celkovému vyznění knihy to dodalo na autentičnosti a na intenzitě celé napjaté atmosféry.

Autor zde skvěle pracuje s dlouhou dobu neznámým pachatelem, čímž tak vytváří hutnou a napínavou atmosféru. Spolu s hlavní hrdinkou tápeme v neznámu a nevíme, proti čemu stojíme nebo co se vlastně děje. To se Dornovi daří velmi dobře. Toto napětí vycházející z neznáma se mu daří udržet dlouhou dobu a přitom čtenáře vůbec nenudí. Nakonec mne autor překvapil naprosto nečekaným zvratem, který mne dost šokoval. Všechno tohle dohromady tvoří skvěle sepsaný thriller, který se vyšvihl mezi to nejlepší v rámci žánru, co jsem kdy četla.

Pavel Hrdlička – série Václav od Černého koně

Série s podrychtářem Václavem od Černého koně, která čítá celkem pět dílů, je sérií historických detektivek odehrávajících se ve středověku, povětšinou v Praze (s výjimkou jednoho dílu odehrávajícího se ve Vídni).

Hrdličkova série se zakládá na postavě podrychtáře Václava, který skutečně žil a opravdu řešil různé zločiny. Autor při psané vycházel z různých historických pramenů, díky nimž se mu podařilo výborně zobrazit jednak prostředí a jednak zachytit atmosféru doby, v níž se jednotlivé příběhy odehrávají. Toho si velmi cením. Čtenář má díky tomu pocit, jako že se na daném místě v dané době skutečně ocitl a umí se tam dobře orientovat. A přitom tyto dobové reálie na sebe nestrhávají pozornost a skutečně jen dokreslují atmosféru, v níž se udály jednotlivé případy, které jsou v knihách vyšetřovány. Nečekejte historické romány - jde skutečně o detektivky, které se odehrávají na pozadí určitého historického období. Já jsem touto pentalogií naprosto okouzlena.

Ruth Ware – Všude kolem černý les

Všude kolem černý les je debutovým románem, který ale vůbec nepůsobí jako debut. Jedná se o vyzrálý thriller, který možná začíná jako psychologické drama, ale končí rozhodně jako psychologický thriller. Podobně jako některé výše zmíněné romány, je i tady skvělým způsobem zpracováno téma uzavřeného okruhu lidí, z nichž někteří dojdou úhoně a z těch zbývajících se stávají jediní podezřelí. A to se mi strašně líbilo. Ač je to něco, co jsme mohli vidět už dříve, Ruth Ware to stejně dokázala zpracovat bravurně tak, aby to nenudilo.

Příběh je vyprávěný ve dvou liniích, v přítomnosti a v minulosti, které se pak spojují do jedné linky zakončené vygradovaným závěrem. Jde o velmi svižné čtení zabalené do hutné, temné atmosféry plné napětí, které by se dalo krájet. Navíc se část děje odehrává v izolovaném prostředí uprostřed ničeho – v proskleném domě uprostřed lesů. Kombinace všech dosud zmíněných prvků tak z této knihy dělá podle mne vynikající, dech beroucí čtení.

A jaké jsou vaše oblíbené detektivky a thrillery? Určitě se podělte do komentářů. :-)

Joli