RECENZE: Martin Bečan - Kaziměsti

Název: Kaziměsti

Název v originále: Kaziměsti

Autor: Martin Bečan

Série: -

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2017

Počet stran: 253

Po svém vydání se kniha Kaziměsti těšila velké oblibě, hlavně u mladého čtenářského publika, pro které je tento příběh primárně určen. Nebyla jsem si jista, zda zrovna já spadám do cílové čtenářské skupiny, tak jsem knihu nechávala dlouho být. Pak jsem ale na Kaziměsty narazila v Levných knihách, a tak jsem si říkala, že knihu vyzkouším. Jak se mi nakonec líbila, si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.

Skupina čtyř přátel jednoho dne narazí na tajemnou uličku, o jejíž existenci neměli vůbec tušení. Tajemná tramvaj č. 0, která by vůbec neměla existovat, je pak zavede do Nikam, na křižovatku ulic Podivné, Podivnější a Nejpodivnější – na místo, které může spatřit jen malé množství lidí. Zpočátku nadšení z objevu tohoto místa, brzy skupinka přátel zjišťuje, že tato neobvyklá část města je nemocná a umírá. Jak z toho ale ven?

Anotace zní velmi zvláštně a zároveň zajímavě – v některém ohledu to velmi významně připomíná Druhé město od Michala Ajvaze, což je moje srdeční záležitost. Ale trochu jsem se bála toho zařazení do žánru sci-fi a fantasy. A už rovnou v úvodu říkám, že nakonec jsem z Kaziměstů poněkud rozpačitá, snad i trochu zklamaná. Ale rozhodně to nebylo kvůli žánrům sci-fi a fantasy.

Jak jsem již uvedla, v některých ohledech tato kniha připomíná Druhé město od Michala Ajvaze, především v tom, že ve městě, které je obýváno větší či menší skupinou obyvatel, se skrývá ještě skrytá, utajená část města. A jen vyvolená část lidí má možnost tuto část města vidět, vnímat ji a třeba i v ní žít. Což byl pro mne velmi zajímavý aspekt příběhu, který mne vlastně na Kaziměsty nalákal. Navíc v kombinaci s myšlenkou, že město je živý organismus, který může zemřít. Za to rozhodně autorovi skládám pochvalu. Tato myšlenka se mi stále zdá lákavá, ale bohužel mi nesedl způsob, jakým to bylo v Kaziměstěch zpracováno.

Přiznám se, že jsem měla v řadě pasáží problém se zorientovat. Ano, na jednu stranu je to dáno samotnou abstraktností toho, jak může být na viditelnou část města „nalepena“ ještě další část města. Ale měla jsem dojem, že některé zvláštnosti města jsou popsány dost povrchně a mně chyběly určité souvislosti. S tím souvisí i to, že hlavní zápletka knihy se blíže začíná řešit až v poslední třetině knihy. Výsledkem tak bylo to, že celé vyvrcholení příběhu bylo na můj vkus až moc uspěchané. A tudíž i zde jsem se hůř orientovala.

Ten závěr byl také velmi kontrastní vůči faktu, že valnou část knihy jen pozorujeme hlavní hrdiny, jak chodí na párty, jedí v hospodě či řeší vztahy mezi sebou. Mně osobně by asi víc vyhovovalo, kdy by se kniha orientovala více na ten svět samotný, na jeho fungování a na to, proč je město nemocné a umírá. Autorovi rozhodně nemohu upírat to, že má velmi bujnou fantazii. Škoda, že jsem nedokázala z jeho knihy plně pochopit, co a jak v jeho Nikde funguje.

Celkově jsem knihu hodnotila na 50 %, 3 hvězdami. Kniha se určitě může pyšnit zajímavým námětem a autor má jistě smysl pro fantazii, umí vymyslet zajímavé téma pro svůj příběh. Škoda, že to zpracování zůstalo pro mne na půl cesty, i když asi jdu proti většinovému proudu čtenářů, kteří byli často nadšeni. Za sebe ale mohu doporučit jen s velkým „ale“.