RECENZE: Tess Gerritsen – Hra s ohněm

Název: Hra s ohněm

Název v originále: Playing with Fire

Autor: Tess Gerritsen

Série: -

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2016

Počet stran: 198

Už se vám někdy stalo, že jste měli od nějakého autora jistá očekávání vzhledem k dřívějším - pozitivním - zkušenostem, ale tato očekávání nebyla nakonec naplněna? Tak to se mi bohužel stalo u této knihy. Čekala jsem víc, než jsem bohužel dostala. Pozor, recenze možná obsahuje spoilery.



Současnost. Julia Ansdellová je úspěšná houslistka. Na koncertním turné v Římě si v jednom starožitnictví kupuje zajímavou, doposud nikde nevydanou skladbu. To ale netuší, kolik trápení jí tato skladba přinese. Je možné, aby hraním této skladby vyvolala ve své tříleté dceři psychickou poruchu?

30.-40. léta 19. století, Itálie. Schyluje se k válce a fašisti se pomalu dostávají k moci. Židé začínají být v nebezpečí. Mladý, velmi nadaný houslista Lorenzo má našlápnuto stát se hvězdou, ale válka a perzekuce Židů mu to překazí. A v hlavě mu začíná rezonovat velmi zvláštní skladba.

Do této knihy jsem se pouštěla s nadšením – s Tess Gerritstenou jsem doposud měla jedině dobrou zkušenost a i anotace této knihy zněla velmi lákavě. Bohužel však kniha nedosáhla těch kvalit, které jsem v knize čekala a hledala.

Začátek samotného příběhu se mi zdál jaksi ukvapený, hodně urychlený. Autorka hodně přeskakovala v čase a byla hodně stručná - víc, než by se mi líbilo. Tento velmi kvapný způsob vyprávění Gerritsenová nakonec neužila jen v začátku knihy, ale nakonec v celé té linii, která se odehrávala v přítomnosti. A mně to bohužel vůbec nevyhovovalo. Celková pointa této linie byla sice v závěru celkem uspokojivá, ale také si myslím, že tomu autorka mohla věnovat trochu více času a prostoru. Tato linie mne bohužel jaksi zklamala. Mělo to svůj potenciál, ale autorka toho nevyužila. Bylo to zbytečně uspěchané a já k této části knihy vůbec nepřilnula.

Co jsem si ale naopak velmi užila, byla ta linie odehrávající se v minulosti. Nečekala jsem, že autorka do příběhu zapojí události odehrávající se na pozadí druhé světové války, ale stalo se tak a mne to velmi příjemně překvapilo. Bylo to velmi čtivé a velmi solidně zpracované. Je pravda, že i tato linie mohla být zpracovaná detailněji (upřímně bych si uměla představit celý román založený jen na této linii), ale nevadí. I tak to bylo skvělé.

Také mne bavilo, jakým způsobem autorka zapojila do svého příběhu hudbu. Myslím, že bylo poznat, že Gerritsenová má s hudbou své zkušenosti – že i ona kdysi hrála (nebo možná ještě hraje) na nějaký hudební nástroj. Skladba, kolem níž se celý příběh točí, je pak přímo z pera autorky – zadní část obálky dokonce nabízí odkaz, kde je možné si tuto skladbu i poslechnout. Osobně mi to přijde velmi originální a za to si u mne autorka v případě této knihy trochu polepšila.

Když to vezmu kolem a kolem, nebyla to špatná kniha, ale také to nebylo kdoví jak nadprůměrné čtení. Gerritsenová má jistě lepší knihy (viz třeba Zahrada kostí, z níž jsem byla skutečně nadšená). Hra s ohněm byla podle mne spíš taková průměrná kniha. Knize dávám 65 % a doporučila bych ji hlavně fanouškům Tess Gerritsen. Těm by to asi nemělo uniknout, ale pokud s autorkou teprve začínáte, zkusila bych možná začít spíš jinou knihou (třeba právě Zahradou kostí).