RECENZE: Shari Lapena - Někdo cizí v domě

Název: Někdo cizí v domě

Název v originále: A Stranger in the House

Autor: Shari Lapena

Série: -

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2018

Počet stran: 269

Kanadská spisovatelka Shari Lapena na sebe upozornila již svojí prvotinou Manželé odvedle, která si minimálně u nás vysloužila poněkud rozporuplná hodnocení. Zatímco jedni Manžele odvedle opěvovali, já se postavila do řady těch, kteří po dočtení odkládali knihu se zklamáním. Přesto jsem chtěla autorce dát ještě šanci a přečíst si i její novinku Někdo cizí v domě, byť jsem ke knize přistupovala s jistou mírou skepse a lehké nedůvěry. Jak si tento román nakonec u mne stojí, si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.



Když se Tom Krupp vrací onoho večera domů, netuší, že ho čeká největší zvrat v jeho životě. Dům je prázdný a jeho manželka Karen zmizela. O pár hodin později Tom zjišťuje, že jeho žena měla nehodu, při níž utrpěla těžký otřes mozku a nic si z tohoto večera nepamatuje. Proč si zapomněla vzít kabelku s doklady a mobilem? Proč nezamkla dům? Proč jela nepřiměřenou rychlostí a pohybovala se v pochybné části města? Co Karen toho večera donutilo změnit všechny své dosavadní zvyky? A co s tím má co dělat tajemná vražda? Co všechno Karen tají?

Přiznám se, že jsem k této knize přistupovala poněkud skepticky, protože jak jsem již zmiňovala výše, autorčina prvotina Manželé odvedle mne poněkud zklamala. První polovina tohoto románu však začala velmi slibně, což mne jen navnadilo k dalšímu čtení v naději, že se román v tomto duchu udrží i nadále. Ale…

Nutno podotknout že Shari Lapena umí navodit napínavou, tajemnou atmosféru, při níž člověk hltá každou stránku, jak moc je příběhem polapen. Čtení rychle ubíhá a vy tomu všemu chcete jednoduše přijít na kloub. To musím autorce pochválit. Umí dobře pracovat se čtenářem, vtáhnout ho do děje a nutit ho číst dál. V polovině příběhu to však začíná poněkud stagnovat a postupně se vytrácet. Bylo to tak již u první autorčiny knihy a stalo se to i zde. Čtenář zhruba za polovinou lehce odtuší, o co asi tak jde, a to nepovažuji v případě Shari Lapeny za úplně šťastné. Následuje pak jakási snaha o vygradovaný konec a naprosto šokující závěr – a u té snahy to bohužel také zůstalo. Onen šokující závěr je natolik bizarní a nevhodně zvolený, že ho nelze vůbec brát vážně. Shari Lapena se snaží čtenáře překvapit, šokovat ho, ale nemohu si pomoct – v mém případě to absolutně nefungovalo. Přišlo mi to příliš překombinované, zbytečné a naprosto rušivé – naprosto to zazdilo vyznění celé knihy, tak moc absurdní mi to připadalo.

Je sice pravda, že v knize Někdo cizí v domě se autorka trochu vyšvihla a s tou překombinovaností se asi snažila krotit, protože v Manželech odvedle ta překombinovanost byla daleko značnější a působila jako pěst na oko. Ale i v této knize byl ten rádoby „wow effect“ zcela mimo mísu a naprosto k ničemu. Osobně bych raději uvítala nějaké střízlivější zakončení. V případě obou knih od Lapeny jde ta přílišná snaha o šokování čtenářů za hranici vkusu a přelévá se do jakési parodie.

Co se týká postav, knize hodně pomohl fakt, že se počet postav zmenšil a autorka mohla jednotlivým charakterům věnovat trochu více prostoru. Nebo se o to alespoň pokusit. Celý děj se točí kolem Karen, která trpí amnézií a jíž se stalo něco děsivého. Budete s ní soucítit, nebo budete na pochybách, že amnézii jen hraje? Tahle postava mi připadala ze všech nejzajímavější – právě proto, že s ní člověk mohl během čtení tzv. „pracovat“ a přemýšlet, jestli se postaví na její stranu, či na stranu policie. S ostatními hrdiny to bohužel už tak valné nebylo. Karenin manžel Tom bohužel celou dobu působí jako naivní ňouma, který jako by nebyl schopen vlastního úsudku. Karenina nejlepší kamarádka Brigit se pak chová jako nesnesitelná slepice zahleděná pouze do sebe. Ostatní postavy bohužel nedokázala autorka vykreslit dost dobře na to, aby mne jakkoliv zaujaly a já měla nějaký důvod se k nim čtenářsky víc přiblížit a udělat si na ně názor.

Celkově pak knihu hodnotím jen 55 %. Román se mi zdál těžce průměrný. První polovina slibovala skvělý, tajemný, napínavý a vygradovaný příběh, druhá polovina však očekávané vyústění nepřinesla. Ve srovnání s autorčinou prvotinou Manželé odvedle sice tento román působí o trošku vyzráleji (trochu méně postav a snaha o menší překombinovanost), ale i tak se mi kniha zdála na některých místech nedotažená a pořád zde převládaly nepřiměřené pokusy o šokující zvraty, které ale absolutně nesplnily svůj účel. Za sebe mohu doporučit primárně těm, kterým se líbili Manželé odvedle – jinak bych nad doporučením dost váhala.